Pracovat nahlas

Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.

• Jaroslav Matějka10. 3. 2015

  Znaky podobného přístupu jde najít i jinde. 1. Připravovaný (hotový?) Kariérní řád učitele: I zde je proklamovaným principem nenechávat si vé zkušenosti pro sebe. Zveřejněním je tvorba portfolia, s povinností sdílet své zkušenosti s ostatními mají být spojen karierní stupně 3a 4. 2. Hudební underground: Zde se uplatnilo ono "nahlas" doslovně. Ale byly uplatněny vlastně všechny body 1 až 5 podle Steppera od Zviditelnit svou práci až po Vše dělat smysluplně. Možná dominoval bod 4 - Budování sociální sítě. I když karierní řád má učitele tlačit k otevřenosti, spolupráci atd., nevěřím moc, že tento formální tlak shora k něčemu pozitivnímu dospěje (zbyde z něj nejspíš něco jako zbylo z švp). Příklad undergroundu je možná inspirativnější - pokud bychom to však vzali doslova, pak by se komunita otevřených a aktivních učitelů vytvářela mimo oficiální činnost škol (či dokonce v opozici proti ní) a nešlo by o ty "nejlepší", kteří by vedli učitelská školení a semináře jako mentoři, koučové a pod. a kteří by jako jedni z prvních postoupili do nejvyšších karierních stupňů.

• Bořivoj Brdička10. 3. 2015

  Souhlasím. Stávající podoba karierního systému má asi stejnou naději na úspěch jako RVP. Bude to jen formální záležitost. Já osobně bych přesto uvítal, kdyby se tam nějak promítly ICT kompetence učitelů. Můj boj byl dosud bohužel marný. Je pozoruhodné, že mě v souvislosti s prací nahlas v online prostředí, která nemá s formálními požadavky vůbec nic společného, kariéra učitele vůbec nepřišla na mysl. Možná kvůli bodu 3.

• E Kocourek14. 3. 2015

  Umožnit spolupracovníkům okamžitě vidět, co dělám - a ještě k tomu poskytovat vlastní komentář - je zajisté představa vhodná k vyhodnocení. Existuje (nejméně jedna) sci-fi povídka popisující svět, ve kterém může kdokoli kdykoli sledovat, co dělá kdokoli jiný. Pro sledování slouží scifistické hejble, jehož princip je v povídce příslušně scifisticky osvětlen (resp. zatemněn). Leč nejde o to JAK je to realizováno, ale o výsledný efekt, který je v povídce stručně charakterizován jako život v akváriu. Postavy v povídce se dělí na ty, které zmíněnou totální informovanost podporují, prosazují a ve finále prosadí, a na staromilce, kterým se představa života v akváriu příčí. Ti, samozřejmě, ve finále (v té povídce) prohrají. Dnešní školští pokrokáři nemají k dispozici zmíněné scifistické hejble, a proto budou muset učitele donutit, aby o sobě a o své činnosti průběžně informovali sami. V rámci bohulibého záměru umožnit spolupracovníkům okamžitě vidět, co kdo dělá. Nepochybuji, že i v Česku ve finále my staromilci - s našimi staromódními výhradami proti životu v akváriu - prohrajeme. Pokud se podaří (nebo už podařilo?) požadavek "pracovat nahlas" zahrnout do kariérního řádu, bude to mít jistě pozitivní dopad na personální složení učitelského sboru. Život v akváriu je mocný filtrační činitel. Jisté osobnosti přitahuje a jiné zahání. V článku je též zmínka o "komentářích, podobně jako to běžně dělají programátoři při psaní kódu". Pro osoby, které evidentně v životě neprogramovaly, poznamenávám, že komentáře v programech jsou v obecném případě určeny pro autora programu a nikoli pro veřejnost, a existují situace, kdy programátor v komentáři důležité údaje vědomě neuvede.

• Jaroslav Matějka14. 3. 2015

  Pane Kocourku, představa světa. kde jsme na každém kroku pod dozorem, v akváriu, je jistě svým způsobem odstrašující. Ale myslím, že zde o budování takového světa nebo aspoň nemusí jít. Existuje oblast činností, kde ono nahlas nebo veřejně je přímo podstatou. To je umění, to potřebuje prezentaci. Výše jsem uváděl underground. Jeho věhlas pochází nejen z toho, že hudebníci někde bze dovolení hráli nebo výtvarníci vystavovali (a pak se krásně opili). Ale také z toho, že měli potřebu svou tvorbu zachycovat, reflektovat. Časopis Vokno, jehož jednotlivé číslo měl třeba 80 stran, obsahoval pečlivě zpracované literární a kritické texty, byl vydáván a šířen s ohromnými překážkami a s velkým osobním rizikem. Umění undergroundu se nemusí každému líbit, ale ono budování komunity, která hledá svůj smysl života, má obecnější rozměr. Někteří učitelé skutečně v reálu pracují nahlas a otevřeně. Na naší škole je třída s oknem proskleným do chodby a kolemjdoucí výuku vidí i trochu slyší, někteří vyučující (zvláště v létě) učí pravidelně s otevřenými dveřmi třídy. (Ne zcela vyjímečné jsou vzájemné hospitace, ale to už je spá¨íše výsledek tlaku shora). Části odborníků včetně učitelů vede aspoň nepravidelný blog, kde se vyjadřuje ke škole a vzdělávání. Je ovšem fakt, že málokdy jde přímo o sdílení informací o vlastní výuce (takový je na rvp.cz blog Zuzany Loubet del Bayle). Blog, účast v diskuzích, facebook dovolují i pseudonym (třeba Kocourek by byl hezký pseudonym, ale zde už by se nehodil). Poslední poznámka: My jako učitelů přece pracujeme v akváriu! Na nás je vidět! Neustále nás vidí žáci. Dříve snad docela platilo, že učitel je krásně svobodný, vstoupí do třídy a je tam sám se svými žáky jako partnery. (Úkolem dobrého ředitele bylo zejmona odfiltrovaltrovat vnější tlaky, třeba politické, a dát učiteli šanci v klidu pracovat.) Žáci nás dnes hodnotí na webu nebo si nás natočí na video. Vidí nás i rodiče, přesněji řečeno sledují nás a jsou připraveni k boji. Sleduje nás vedení školy. Hlídá, zda neubližujeme žákům (těch je málo) a nevyvoláváme hněv rodičů. Má-li učitel dnes dojem, že není v akvariu a není na něj vidět, tak se hluboce mýlí. Kdykoliv do něj někdo může šťouchnout. Pokud zůstanem u toho, že se necháme jen pasivně sledovat, musí nás to časem ničit. Určitou ochranou osobní integrity může být ozývat se nějak veřejně, nahlas a prezentovat se aktivně, po svém.

• E Kocourek14. 3. 2015

  Tentokrát tedy došlo k nedorozumění. Výraz "okamžitě vidět, co dělám" nepochybně má jiný význam pro mne a zcela jiný význam pro pana Matějku (opraveno po upozornění od J.M.), kterému se do něj vejde třída s oknem proskleným do chodby, letní vyučování s otevřenými dveřmi třídy, vzájemné hospitace učitelů a vedení blogu. Že učitelé pracují v akváriu? Protože je na ně vidět? Vidět je i na řidiče autobusu, na pokladní v samoobsluze, a když se šikovně postavíte do tovární haly, je vidět i na soustružníka. To má být ono? Dokonce ani když pracovník (třeba programátor) celý den tráví ve stejné kanceláři se svým šéfem (či šéfovou), oba vzájemně slyší každé slovo, které řeknou a vidí (téměř) každý pohyb, který učiní, dokonce ani to nespadá do mojí představy života v akváriu a zejména, nesplňuje to požadavky "okamžitě vidět, co dělám". Tedy pro mne zůstává záhadou, co ono "pracovat nahlas" vlastně obnáší. Pokud jde o to, dle vlastního uvážení tu a tam publikovat výsledky učitelovy činnosti, pak tedy neshledávám principiální rozdíl proti časům Koperníka a Komenského. Srovnání činnosti učitele s působením protagonistů undergroundu považuji za odporné a urážející.

• Jaroslav Matějka15. 3. 2015

  Pane Kocourku, to jsem Vás rozčílili tentokrát já a ne pan Brdička.

• E Kocourek15. 3. 2015

  Děkuji panu Matějkovi za upozornění. V mém předchozím komentáři jsem "adresáta" mých výhrad již patřičně upravil. Omlouvám se oběma pánům - za mylné osočení i za původní absenci téhož. Pan Matějka správně odhadnul, že jsem při psaní komentáře viděl fialově.

• Jaroslav Matějka15. 3. 2015

  Ještě doplnění: Nemyslím si, že pan Brdička propaguje otevřenost jako doslova otevřené dveře třídy. Ale chtěl jsem naznačit, že pracovat nahlas a otevřeně je mnoha lidem do různé míry přirozené a někteří jsou třeba ochotni svou otevřenost zvýšit. Na druhou stranu si nemyslím, že nastíněná vize má znamentat, že se všichni podrobíme neustálé vnější kontrole a ztratíme jakékoli soukromí jako v nějakém děsivém sci-fi.

• Bořivoj Brdička15. 3. 2015

  Pánové, vaše diskuze mě samozřejmě těší. Pana Kocourka docela chápu, že se mu práce nahlas nezamlouvá. Pro většinu učitelů je to nepříjemná představa. Má role zde je především zprostředkovací. Předkládám vám to, co jsem se dozvěděl při studiu zahraničních materiálů. Je ovšem pravda, že po 30 letech jsem snad schopen vidět i ne příliš zřejmé souvislosti a tuto schopnost do svých sdělení vkládám. Ve skutečnosti sám praktikuji práci nahlas již dlouho. A představte si, pane Kocourku, že vůbec nepatřím k těm, kdo by se dal kontrolovat a řídit. Smysl online přítomnosti učitelů je především v ovlivňování toho, co žáci v tomto prostředí dělají. Do značné míry totiž kopírují to, co vidí. Dovysvětluje to hned další článek s poněkud příliš vznešeným názvem - Pesceho hypermimesis (http://spomocnik.rvp.cz/clanek/19813/).

• Pavlína Hublová22. 4. 2015

  Přednáška Elišky Vyhnánkové Pracujte nahlas: Začnete-li ukazovat lidem, co děláte a jak to děláte, budou se dít věci (https://slideslive.com/38893212/pracujte-nahlas-zacneteli-ukazovat-lidem-co-delate-a-jak-to-delate-budou-se-dit-veci) pěkně souzní s článkem. Doporučuji.

• Bořivoj Brdička5. 6. 2015

  O fenoménu "pracovat nahlas" na základě blogového příspěvku Sahany Chattopadhyay (http://goo.gl/l4plfM) referuje Scio (https://goo.gl/qQGy7v).