Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
V období zavádění školních vzdělávacích programů do praxe výrazně narůstá význam vzájemných hospitací a využití vlastních lidských zdrojů.
Základní školy již pracují podle svých školních vzdělávacích programů ve čtyřech ročnících (1., 2., 6., 7.), pilotní gymnázia v projektu Pilot G/GP zpracovala své ŠVP, školní programy se tvoří a ověřují i v celé řadě oborů středních odborných škol. Všechny střední školy postupně během dvou let čeká spuštění naostro, první z nich od 1. 9. 2009.
Kurikulární reforma se tak výrazně přesouvá do vyšších ročníků škol, kde učí více učitelů v různých předmětech. Tím nastává nová situace. Nezáleží jen na rozhodnutí a přístupu jednoho učitele, jako je to většinou na 1. stupni ZŠ. O to složitější je uvádění dokumentu z papírové podoby do každodenního života učitelů a jejich žáků a studentů. Učitelé, kteří učí v daném ročníku, ale i sbor celé školy, stojí před úkolem, jak sjednotit svůj postup a spolupracovat.
Z různých článků, výzev, diskusí, konferencí a výzkumů mám pocit, že se stále točíme v bludném kruhu jakéhosi zásadního nedorozumění. Jako by kurikulární reforma znamenala, že rázem zavrhneme všechno dobré, co tu doposud bylo, a začneme si ve školách místo učení hrát. Tak to přece není. Škola zůstává školou, kde se děti a studenti učí znalostem (ale samozřejmě také sociálním dovednostem) příslušným svému věku. Učitelé dostali ojedinělou možnost učivo si podle svých zkušeností a podmínek školy jinak seřadit, odstranit dublety, případně zredukovat nepodstatné (jen si vzpomeňte na své nářky na předimenzovanost učiva!), integrovat témata, okruhy, předměty, vytvořit si své učební plány. Dobří učitelé budou přece dál dobře učit, využijí mnohé, co se jim osvědčilo, jen si poněkud posouvají cíle svých hodin. Cílem už není učivo pouze probrat, ale jeho prostřednictvím rozvíjet životní dovednosti žáků. Znamená to tedy o učivu jinak přemýšlet, více aktivizovat žáky a studenty, individualizovat výuku, myslet i na to, jak ověřovat a vyhodnocovat posuny v jejich dovednostech.
Vím, že pro mnohé pedagogy to není nic nového, ale přece jen ne všichni to už umí. Proto je tak důležité vzájemné předávání zkušeností, kolegiální pomoc a podpora. To ovšem musíme otevřít dveře do svých hodin. Já vím - který učitel by měl rád hospitace? Jsou vnímány jako zásah do soukromí pedagogické interakce mezi učitelem a žáky. A přece je to ten nejlepší způsob, kdy druhý člověk může vidět, co učitel dělá výborně a mohl by předat druhým, nebo kde to ještě drhne, kde by mohl být čas v hodině využit účinněji, v čem by mohli být žáci aktivnější. Rozhovor s hostem, který by měl po hodině vždycky následovat, může vést k sebereflexi učitele, k ujasnění silných a slabých míst a efektivnějších postupů. Hostem může být kolega, předseda předmětové komise, metodik, koordinátor, přítel zvenčí. Samozřejmě předpokladem pro vznik takové pedagogické „laboratoře" je vztah důvěry, který by se měl mezi učitelem a jeho hostem vyvinout.
Důležitou roli by měl sehrát především ředitel nebo pověřený zástupce. Jeho hospitace by neměla být jen kontrolou (i když i ta je důležitá a neměla by chybět), ale základem pro rozhovor o vzdělávacích potřebách každého učitele a jeho plánu profesního rozvoje. Také o tom, v čem by mohl tento učitel pomoci druhým a předat jim svou zkušenost. Právě v období zavádění školních vzdělávacích programů do praxe výrazně narůstá význam vzájemných hospitací a využití vlastních lidských zdrojů, protože bez společné práce všech na zlepšování kvality školy by ŠVP zůstal jen formálním dokumentem.
Ministerstvo školství připravuje pro následující období nový projekt na podporu učitelů. Možná právě umožnění takových návštěv přímo v hodinách, ověření metodiky a vytvoření funkčního systému výměny zkušeností by bylo tou nejlepší podporou procesu, který se nyní bude po několik let ve školách základních i středních odehrávat. Určitě by se přitom ukázalo, že dobrých učitelů je mnohem více, než si veřejnost doposud myslí, protože ne každý se sám dovede a také chce se svým pedagogickým umem prezentovat. Pro vzájemné učení by to byla velká posila.
Na závěrečné konferenci projektu Pilot G/GP hovořili na workshopech právě o motivaci učitelů, formách spolupráce a vzájemném vzdělávání ze zkušeností svých škol Ing. Drahomíra Rancová z Gymnázia a SOŠ v Rokycanech, Petra Váchová z PedF Plzeň, RNDr. Věra Voršilková z Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci, Mgr. David Čáp z FF UK v Praze a RNDr. Jana Hrkalová z Gymnázia Oty Pavla v Praze 5 - Radotíně. Jejich prezentace mohou být zajímavou inspirací nejen pro střední, ale i pro základní školy. Spolu s mnoha dalšími materiály je můžete najít zde.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.