Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Poznáváme Martina
4,0 (1 hodnocení)
Dětem představujeme tradici pozdního chladného podzimu – svátek svatého Martina. Na známé pranostice vysvětlujeme změny počasí a zároveň objasníme význam slavné postavy. Postava Martina nám předkládá citlivý a ohleduplný přístup k ostatním lidem a sociální soudržnost.
Charakteristika období a motivace:
Období podzimu nepředstavovaly jenom zralé plody hrušek, jablek, švestek a hroznů, ale také drůbež, která se chovala hlavně od jara do podzimu, kdy se pěkně vykrmená vhodně upravila na Svatomartinské hody. Hody představovaly podzimní oslavu muzikou a tancovačkou, zároveň přehlídku veškeré úrody i výpěstků na svátečním stole. Zvlášť oblíbeným tradičním jídlem byla pečená husa nebo kachna s dušeným zelím.
Svatý Martin– 11. listopad je den, kdy končí sklizeň a práce na polnostech a otevírá se nám další roční období – zima. Legenda o sv. Martinovi vypráví, že jako mladý pán musel nedobrovolně vstoupit do císařské armády k jezdectvu, kde se musel zúčastňovat vojenských bitev. Jednou potkal chladem třesoucího se žebráka, Martin se s ním podělil o polovinu svého pláště, aby ho ochránil před zimou. Bylo to právě v období, kdy se mění počasí a z krásného slunného podzimu, plného zralého ovoce, se stává pozdní a chladné počasí. Následující noci po tomto dobrém skutku, který vykonal, měl zvláštní vidění ve snu, kde se mu zjevil onen žebrák v podarovaném plášti a vyčítal mu nesmyslnou bojovnost s vojsky. Mírumilovný Martin usoudil, že musí žít jiným a lepším životem. Tak se stalo, že odešel od vojska. Stal se dobrým poustevníkem, který pomáhá chudým a zároveň ochraňuje zvířata. Protože se o něm jako o bývalém dobrém vojákovi hodně mluvilo, často byl vyobrazován na koni s půlkou vojenského pláště a žebrákem, stává se tak patronem – představitelem vojáků. Martin je uctíván jako ochránce koní. Prostý lid ho považoval za ochránce hus.
Často si ho připomínáme se známou pranostikou: „Svatý Martin přijíždí na bílém koni“. Pranostika nám jednoznačně připomíná, že se blíží čas zimních večerů. Posledním plodem země, který má v sobě poslední paprsek slunce, je vinná réva. Proto se stal Svatý Martin patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů.
Milí posluchači, připravte se na frontální poruchu! Nebude-li pršet, přijde po suchu. Nebude-li hezky, bude proměnlivo. Radši seďte doma, načněte si pivo. Děti ovšem limonádu! Nebude-li vedro, může být i mráz. Cože? Že to motám? Ale prosím vás! Počasí je mrška, milí posluchači – dělá si z nás švandu! Zeptejte se radši těch, co mají revma – ti vám povědí, jestli bude bouřka nebo náledí. A tím dělám tečku za předpovědí. [1]
Jak si představíme déšť, sucho, hezké počasí, proměnlivo?
Básník nám doporučuje sedět doma? Proč?
Jak si představíme vedro nebo mráz?
Co je to mrška? Kdo si z nás dělá švandu?
Kdo má revma? A co to je?
Co je to bouřka? Náledí?
Co je to pranostika?
Jedná se o průpovídku, kterou často dáváme do souvislosti s dlouhodobou zkušeností ročního období.
Na svatého Martina, bývá dobrá peřina. Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Přijede-li na šedém (mlhy), bude zima střídavá. Přijede-li na žlutém (sucho), bude tuhá a suchá zima. [2]
Pozorování počasí, jak bylo včera, jak je dnes?
Malování obrázků počasí – vítr, mráz, sníh, déšť.
Poslouchání zvuků – představujeme šustění papírem (vítr a bouře), bubnování na různé povrchy (déšť) atd.
Podpora vyprávění o obrázku – o pěkném nebo ošklivém počasí.
Tematická vycházka za myslivci nebo za vinaři:
Spolu s dětmi se vydáme na vycházku do místní myslivny, kde máme předem domluvenou schůzku. Děti zde mají možnost vidět myslivecké trofeje různých zvířat. Navíc nám pan myslivec popovídá o honu na zajíce nebo na jinou škodnou zvěř.
Další možnou variantou je návštěva vinice, podíváme se, jak zrají hrozny, a povíme si, co se z nich vyrábí.
Pohybové hry:
Na husičky:
Dvě děti – Slunce a Měsíc – stojí proti sobě a tvoří vzpažením bránu. Ostatní děti – husičky – chodí v zástupu kolem brány a drží se v pase.
Brána říká: „Husičky, husičky, poleťte!“ Husičky: „Nesmíme.“ Brána: „Pro koho?“ Husičky: „Pro pána.“ Brána: „Pán není doma, jel do Berouna pro bílého berana se zlatýma rohama.“ Husičky táhnou – běží – do brány a křičí: „Kejha, kejha, kejha, kejha!“
Když chce proletět poslední, brána se zavře a husička uvázne mezi Sluncem a Měsícem.
Brána se ptá: „Husičko, kdes byla?“ Husička odpovídá: „V zahrádce.“ Brána: „Co s tou zahrádkou?“ Husička: „Sázet salát.“ Brána: „Co s tím salátem?“ Husička: „Jídlo mít.“ Brána: „Za to musíš, husičko, naše být. Komu se dáš? Sluníčku nebo Měsíčku?“
Husička si vybere a postaví se za toho, komu se dala. Hra se opakuje. Když jsou chyceny všechny děti, začnou se „Slunečníci“ a „Měsíčníci“ přetahovat přes čáru. Při větším počtu dětí zkrátíme dialog mezi branou a chycenou husičkou nebo mohou děti vytvořit více bran. [3]
Na vojáky:
Potřebujeme papírové vojenské čepice, pro každé dítě jednu. Na švédských lavičkách jsou rozloženy v řadě papírové čepice. Děti pochodují po obvodu tělocvičny. Rytmus jim udáváme bubínkem nebo slovem. Učitelka jmenuje postupně děti, které pochodují nejlépe v daném rytmu a s pěkným držením těla i hlavy. Vybrané děti si nasadí čepice a jdou vnitřním okruhem v protisměru. Učitelka opravuje, upozorňuje na vzorné vojáky, až se postupně zařadí všechny děti. Hru můžeme zpestřit i některými povely, jako např.: Čelem vzad! Pozor! Pohov! apod.
Na myslivce:
Děti stojí ve velkém kruhu. Jedno dítě, myslivec, je uprostřed kruhu a má v ruce míč, kterým se snaží zasáhnout zajíce. Děti, zajíci, uhýbají, uskakují, ale z kruhu se nesmějí vzdálit. Zasažené dítě se stává pomocníkem myslivce. Pomocníci mohou míč jen sbírat, ale sami nestřílejí. Po určité době učitelka myslivce vymění a pomocníci se vracejí zpět do hry. [3]
