Postavte si vlastní naučnou stezku

V případě, že má škola dost peněz a vlastní též vhodný pozemek, je situace snadná. Podobné ulehčení situace přináší sponzor či ochotný majitel pozemku. V našem případě při nás stálo štěstí – stezku jsme plánovali vybudovat v blízkém parku Thomayerovy sady, což jsou pozemky Městské části Prahy 8. Na odboru životního prostředí byli vstřícní lidé – nápad se jim líbil a byli ochotni v případě dodání kompletních podkladů stezku vybudovat na vlastní náklady!

Tato cesta se ukázala jako velmi schůdná a myslím, že je dobré ji vyzkoušet. Většinou jsou lidé na úřadě zaneprázdněni svou vlastní prací, a tak přivítají, když někdo jiný přijde s podobnou iniciativou, na níž třeba sami nemají čas. Rozhodně to zkuste!

Když odpadly hlavní starosti, nastal čas zamyslet se nad samotnou koncepcí stezky, jejím obsahem, počtem panelů a také nad tím, zda, popřípadě jak, zapojit do její tvorby žáky.

Rozhodla jsem se žáky zapojit, protože příležitostí, jak vidět pod vlastníma rukama růst skutečné dílo mající sloužit všem je velmi málo a žáci na tuto zkušenost rozhodně nezapomenou.

Způsobů, jak to udělat, je mnoho. Od prostého zvolení skupiny žáků a zadání „referátů” na vhodné téma, přes hodnocení již zpracovaného tématu až po všemožné soutěže a konkurzy. Panely mohou zpracovávat jak jednotlivci, tak skupinky žáků stejného či různého věku. Já jsem zvolila směs všemožných aktivit, abych zajistila, že zainteresovaní žáci budou mít skutečně na práci zájem.

1. Nejdřív jsem si plánovanou trasu prošla a udělala si předběžný koncept.
2. Poté jsem trasu prošla se skupinou žáků a podnítila diskuzi o tom, která témata by se do projektu hodila. Některé návrhy byly přijatelné, takže jsme nakonec dospěli k počtu dvaceti panelů na trasu cca 800 metrů. Panely se věnují všem možným zajímavostem místa, přírodním i historickým.
3. Žáci byli k práci vyzváni školním rozhlasem.
4. Názvy panelů byly vyvěšeny na nástěnku ve škole a pod každým bylo několik řádků na zápis zájemců o práci na zvoleném panelu. Dva panely přitom vyhlášeny nebyly.
5. O tyto dva zbývající panely (musí jít o atraktivní témata, v konkrétním případě se jednalo o savce v parku a osobnost Eduarda Štorcha) byla uspořádána soutěž. Po tři týdny byly na nástěnce vyvěšovány soutěžní otázky a žáci je museli do konce daného týdne zpracovat a odevzdat. Ten, kdo získal největší počet bodů, získal s tím i možnost návrh panelu zpracovat.
6. Když byly panely rozebrány (dva z nich mi přitom „zůstaly na krku” a nepodařilo se mi je „udat” bez toho, že bych některé žáky nutila, což jsem ovšem nechtěla), začala vlastní práce na nich. Zde se vytváří široký prostor pro nejrůznější formy práce podle věku žáků, počtu ve skupince, obtížnosti tématu nebo vlastních možností a času. Nejlepší je vyčlenit si pro práci na stezce nějaký předem dohodnutý čas (např. před odpolední výukou nebo po ní) a zvát si tam jednotlivé skupinky nebo i několik dohromady. Protože jsem měla zájemce různého věku – Eduarda Štorcha vyhráli třeťáci, ale jinak se panelů vesměs chopili žáci druhého stupně – bylo nutné jim zadat odpovídající úkoly, aby je žáci zvládli bez nutnosti drastického předělávání.
7. Výčet aktivit by byl velmi dlouhý, jmenuji tedy alespoň některé – vyhledávání informací v literatuře a na internetu, kreslení plánků a obrázků v rámci výtvarné výchovy, návrhy grafické úpravy na počítači, zakreslování plánků v terénu s vyznačením dřevin, ranní exkurze za ptactvem parku s ornitologem RNDr. Škopkem, poznávání bylin s RNDr. Skalickou (PřF UK), hledání zkamenělin v místní skále s Mgr. Bokrem (ČGS), sběr místních měkkýšů s Magdou Hrabákovou (PřF UK), překlady krátkých shrnutí obsahu panelu do tří cizích jazyků, diskuze, focení apod. Bylo to docela dobrodružství.
8. Je nutné žáky připravit na to, že konečné úpravy panelů mohou být trochu odlišné od jejich představ; koneckonců jedná se o kompromis možností žáků základní školy a požadavků ze strany úřadu MČ. Panely je nutné vytvořit bez odborných i formálních chyb, vždyť budou stále na očích! Doporučuji nechat alespoň některé panely prohlédnout odborníky a také češtináři. Mám výborné zkušenosti s lidmi z Přírodovědecké fakulty UK – všude, kam jsem zavolala či mailovala, byli ochotni mi pomoci radou, zhodnocením textu, popř. osobní účastí. Každý skutečný odborník je rád, že může pomoci dobrému dílu, zvlášť když mu dáte najevo, že pro vás takovým odborníkem je.
9. Konečné úpravy záleží na vás a na požadavcích zpracovatele. Panely jsem v dolní části opatřila seznamem žáků, kteří se na nich podíleli – úžasná odměna pro mladé pracovníky (pozor, je nutný souhlas rodičů s uveřejněním jména žáka!).
10. Vlastní podoba a instalace panelů záleží na tom, ze kterých zdrojů stezku financujete a jak se k tomu staví majitel pozemku. Pokud sami vybíráte firmu k výrobě panelů, mějte na paměti několik důležitých věcí:
    1. Panely musí být bytelné a odolné vůči vandalismu, jemuž se stejně nevyhnete; buďte na to připraveni.
    2. Volte takové materiály a konstrukce, které vydrží nepřízeň počasí nebo takové prvky, jež se dají snadno a levně opravit či vyměnit.
    3. Text panelu překryjte nejlépe plexisklem, z něhož lze odstranit případné sprejerské aktivity.
11. Pak už zbývá jen čekat na otevření stezky. V našem případě si to vzal na starost odbor kultury. Zorganizoval slavnostní otevření za přítomnosti starosty Josefa Noska a pro žáky uspořádal soutěže s věcnými cenami. Ale i kdyby chyběla tato iniciativa, rozhodně to společně pořádně oslavte!
12. Vaši stezku pořádně propagujte a využijte všemožné prostředky – školní web, nástěnky ve škole, na úřadě a ve spřátelených školách či obchodech, místní i jiný tisk a rozhlas, pozvěte na otevření stezky blízké školy, zástupce Městské části či obce, využijte vlivu rodičů…
13. Mnoho štěstí! Určitě se vám to podaří!

Na závěr této malé „kuchařky” chci všechny pozvat na naši Školní naučnou stezku Thomayerovy sady, můžete tak učinit osobně i elektronicky. Na webových stránkách školy www.zs-bhrabala.cz jsou k nahlédnutí všechny panely stezky a je tudíž možné si naplánovat výlet do Libně s tím, že máte předem připravené náměty či pracovní listy a víte už, co můžete čekat. Přeji vám příjemnou zábavu a radost z učení pod širým nebem.

Reflexe

Článek vypovídá o vlastních zkušenostech z tvorby stezky a i když nebylo všechno vždy jen optimistické a jednoduché, výsledek stál za to. Každý si to však musí, pokud má dostatek síly, vytrvalosti a odhodlání, zkusit sám, neboť úskalí se mohou skrývat i ve zdánlivých drobnostech.

Na co by si měl potenciální tvůrce stezky dát pozor nebo čeho by se měl vyvarovat, je velmi různorodé a tak mohu z vlastní zkušenosti poradit toto:

1. Vždy mějte dobře vyjasněné vlastnické vztahy s majitelem pozemku, na němž bude stezka stát, vždy musíte mít jeho povolení. O tom, komu pozemek patří, se informujte na příslušném úřadě (obecní úřad, úřad městské části). Stalo se nám, že část parku patřila městské části, část hlavnímu městu a část soukromému majiteli. Polohu panelů stezky je proto podle toho nutné pozorně naplánovat a ověřit.

2. Udělejte si dopředu pečlivý časový harmonogram (s jistými rezervami) a ten pak dodržujte. Vyplatí se vám to a budete klidnější vy i žáci, kteří na vás budou neustále dotírat otázkami typu: „Kdy už to bude?”

3. Pokud zapojíte žáky do tvorby panelů, je někdy těžké sladit jejich představy o panelech s představami vašimi, příslušného majitele pozemku, obce nebo sponzora, zvláště, jestli se jedná o žáky mladší. Občas byly zklamaní, když se jejich příspěvek do textu nedostal nebo byl výrazněji přepracovaný. Buďte na to připraveni, popřípadě jim zvolte takové úkoly, o nichž víte, že je určitě použijete (věcné informace, dobré fotografie).

4. Počáteční nadšení žáků někdy upadá, když jich vyberete k tvorbě příliš mnoho nebo když se tvorba panelů moc táhne. Osvědčilo se mi zapojit méně žáků a pak s nimi pracovat intenzivně, než to pojmout příliš velikášsky a potom na ně nemít čas ani sílu.

5. Velmi se mi osvědčilo nespoléhat se jen na internetové či knižní zdroje, ale oslovit i různé lidi z oboru (pracovníky vysokých škol či jiných odborných pracovišť, úředníky z městské části či archivu). Řeknou vám zajímavosti, které jsou aktuální a jsou ochotni se s vámi po místě projít a udělat i nějakou přednášku pro žáky. Je to navíc velmi uklidňující, víte, že v tom nejste sami.

6. Ze zkušenosti vím, že lidé panely sprejují, ryjí do nich, občas i vytlučou (naše stezka stojí od září 2006). Je proto důležité zajistit její údržbu a případnou opravu. Pokud máte podporu úřadu, může to zajišťovat příslušný úřad v rámci péče o pozemky. Pokud se jedná o „pouhé” přemalování fixami či sprejem na plexisklo, je možné v rámci různých předmětů nebo mimoškolní činnosti (u nás v kroužku Ekologie) občas stezku obejít s tekutým pískem, hadry a vodou a panely očistit. Údržba je důležitá, protože lidé postupně přestávají neustále očišťované a obnovované ploch ničit (alespoň trochu) – možná je to přestane bavit?

Co se týče pozitivních momentů, těch je nepřeberně. Tvorbou stezky naplňujete v pravém slova smyslu snad všechny kompetence, které jsou v RVP uvedeny (i když třeba postupně) a hlavně víte, že vaše práce má smysl. Zapojené žáky to moc baví, jejich spolupráce je úžasná. Je však možné, že si to všechno uvědomíte až teprve ve chvíli, kdy stezka stojí, vy se na ni s žáky díváte a poprvé si řeknete, že to stálo za to.

A co si myslí žáci? Jedna ze „spolutvůrkyň” stezky se mi svěřila: „Ani jsem nevěděla, že je ten park tak hezký, připadal mi spíš takový špinavý a nezajímavý. Teď o tom místě vím mnohem víc a určitě sem budu i radši chodit.”

Jiný chlapec zase s odstupem doby říká: „Je to možná trapas, ale když jdu tím parkem, sednu si na chvíli na lavičku a sleduju, jestli můj panel někdo čte.  A když jo, mám sto chutí ho malinko poučit...”

Přeji hodně štěstí a radosti s vaší stezkou!