Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Článek předkládá ukázku \"Jak rozumět pojmu \"osobnostní a sociální výchova\"?\" z knihy Poruchy socializace u dětí a dospívajících: prevence životních selhání a krizová intervence. Autorem ukázky je Josef Valenta.
Není vyloučeno, že se ode mne jako od akademického pracovníka očekává, kterak na začátku obloudím čtenáře této kapitoly zdrcujícími fakty z výzkumů či ohromujícími procenty pocházejícími z téhož. Nebo nějakou klenutou a náležitě nesrozumitelnou teorií. Začnu sice jistým postulátem, ale ten nebude pocházet ani z výzkumu ani z teorie (byť je s nimi v souladu), nýbrž z dlouholeté praktické zkušenosti. Několik roků jsem měl možnost setkávat se na jednom z pracovišť s adiktoložkou věnující se drogově závislé mládeži. V jedné debatě pronesla výrok, který zněl přibližně – budu parafrázovat – takto:
„Do závislostí nám padají často děti, které mají problémy samy se sebou, které třeba i žijí ve spořádaných rodinách, ale nevěnuje se jim dostatečný respekt jako partnerům rodičů při rozhodování a které jsou odkazovány do jistých mezí výroky jako ‚z toho ještě nemáš rozum‘ a tak dále. Pro někoho je pak celkem snadné zjistit, že onu slast ‚dobrého sebevědomí‘ lze nabýt spíše než v sociálních vztazích, kde to skutečně může být obtížné, prostě tím, že se oddá ‚fetu‘. Po něm se cítí jako někdo, kdo má hodnotu, nebo ho takový problém prostě přestane trápit“.
A dovolím si dodat, že nemusí jít – koneckonců – o drogy, ale i o jiná sociálně patologická lákadla.
Zapamatoval jsem si to. V té době se právě vytvářely nové dokumenty obsahu vzdělání, tzv. rámcové vzdělávací programy. Mým úkolem bylo vepsat do některých z nich průřezové téma1 „osobnostní a sociální výchova“2 (dále OSV). V preambuli tohoto tématu (ve variantě pro základní vzdělání) se píše, že OSV „napomáhá primární prevenci sociálně patologických jevů a škodlivých způsobů chování“.3 I přesto, že je preventivní funkce OSV zakotvena mezi jejími cíli v národním kurikulárním dokumentu, pravděpodobně se o ní příliš neví. Setkávám se např. se studentskými závěrečnými pracemi na téma školní primární prevence, avšak o OSV v nich nebývá ani zmínka. Podobně tomu je např. i u různých zkoušek při odpovědích na otázky po primární prevenci. O osobnostní a sociální výchově mlčí i některé velmi užitečné odborné publikace (byť svým obsahem krouží vůkol ní).4 A není tomu jinak, pokud jde o primární prevenci na základních školách. V jejich (online dostupných) programech zhusta OSV vůbec nefiguruje nebo je zmíněna mimochodem. Je tedy celkem typické to, že systém sloužící i primární – a pokud si ji čtenář dělí ještě na specifickou a nespecifickou, pak dodám, že jde především o tu nespecifickou – prevenci, který je ve škole „po ruce“, ba dokonce je povinným učivem, není příliš využíván. Škoda. Podívejme se na tři příklady aktivit,5 které mají co dělat jak s výše uvedenou zkušeností kolegyně, tak s možnostmi OSV:
Aktivita umožňuje sebehodnocení každého účastníka skupiny a současně zpětné vazby témuž od ostatních členů.
10–30
45 min.
od 12 let
***6
Aktivita začíná tím, že skupina společně vybere soubor vlastností, které považuje za důležité, obecné osobnostní parametry určitého druhu (např. vlastnosti, které má člověk oblíbený v kolektivu) atd. Vybrané vlastnosti se vloží do tabulky (viz níže).
Hodnoticí klíč = na řádek příslušné vlastnosti vyznačit číslem stupeň její „existence“ u hodnocené/ho. 0 = tuto vlastnost nemá/m; 1 …; 2 …; 3 …; 4 = tato vlastnost je pro mne – pro ni/něj zcela typická, zásadní.
Nejdříve bude každý hodnotit sám sebe. Až vloží ke každé vlastnosti své číselné hodnocení, přehne svůj sloupec tak, aby ho nikdo další neviděl, a položí formulář na lavici. V dalším kroku budou členové týmu přecházet mezi lavicemi a vyhodnocovat ostatní. Každý zapíše čísla hodnocení vždy do prvního viditelného sloupce zprava a pak opět list přehne tak, aby jeho hodnocení nebylo vidět.
Každý si pročte, v čem se jeho hodnocení vlastní osoby liší od toho, jak bylo hodnoceno ostatními. Lze diskutovat nejnápadnější rozdíly a jejich příčiny. Lze tak získat informace typu:
Jak působím na druhé? Z čeho a v jakých situacích to druzí poznali? Jak se to liší od mého vlastního pohledu na sebe? Měl bych uvažovat o změně svého chování?
Úskalí spočívá v rozdílu mezi sebehodnocením dítěte a hodnocením od ostatních. V některých případech může dojít ke sporu uvnitř týmu bez konstruktivního vyřešení. Proto by se měl učitel v závěru věnovat tomu, zda je třeba něco, co by mohlo škodit vzájemným vztahům, ještě řešit.
Předlohy formulářů, psací potřeby.
| Ema | Sloupce pro sebehodnocení ↓ | Sloupce pro hodnocení druhými ↓ | ||||||||
| 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | |
| aktivní | ||||||||||
Hra posilující sebepojetí. Má výrazně projektivní charakter. To znamená, že hráči při popisu své představy minulého života často popisují to, jací chtějí být v budoucnosti, které osobní vlastnosti jsou pro ně přitažlivé. Děti mají možnost tvořivou formou hovořit o svém ideálu.
4–10
45 min.
od 12 let
***
„Pojďme si jen tak pro zábavu představit, že už jsme na světě jednou byli a že si navíc pamatujeme, jací jsme byli.“
Učitel pro tuto aktivitu nabídne dětem různé role z minulého života, ve kterých se mohou popisovat.
Možné role z minulých životů:
Všichni sedí v kruhu, může se předávat cosi jako „talisman vhledu do minulosti“. Kdo ho má v ruce, vypráví krátký příběh na témata podle libosti. Vypráví ho vždy v minulém čase a v první osobě („hraje“ monolog zvolené postavy). Zřetel není dáván na to, co kdo v té roli udělal, ale jaký byl.
Povídání o někom jiném a navíc v minulém čase a v první osobě přinese dětem vhled do toho, jaké by samy chtěly být, co je jejich ideálem.
Je možno zařadit po každém monologu krátkou anketu, kdy budou doplňující otázky klást ostatní děti.
Není třeba žádného zvláštního vyhodnocení. Těžištěm hry je sebeprezentace každého dítěte. Pokud jsou ale ve skupině příznivé podmínky (dobré vztahy atd.), je možno klást otázky k příběhům a též se ptát, zda se z příběhu dá vyvodit něco pro současnost (tento život…) či budoucnost.
Učitel by měl být zárukou pocitu bezpečí každého dítěte při prezentaci svých představ. Měl by bránit jeho právo mít právě takovouto představu před útoky typu „takový jsi nemohl být“.
Předmět, který bude představovat talisman.
1 SLAVÍK, J.; Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Praha: Karolinum, 1997, s.13
2 Průřezová témata zahrnují aktuální problémy současného světa (témata multikulturality; ochrany životního prostředí; rozumění médiím apod. – v případě OSV pak zvládání soužití s lidmi a ochrana integrity vlastní osobnosti). Učivo průřezových témat je učivem povinným! Je možné zařadit ho jako integrativní součást vzdělávacího obsahu jakéhokoliv vyučovacího předmětu nebo v podobě samostatných předmětů, projektů, seminářů, kurzů apod.
3Blíže viz VALENTA, J. 2006 a 2013
4 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VUP, 2010, s. 101.
5 Např. MIOVSKY et al., 2010
6 Aktivity převzaty z textu KŘÍŽ, 2005 (aktivita „Vlastnosti“ byla podstatně změněna autorem tohoto textu).
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím GRADA z publikace Poruchy socializace u dětí a dospívajících.SLAVÍK, J. Od výrazu k dialogu ve výchova. Artefiletika. Praha: Karolinum, 1997. 13 s.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
| rychlá/ý |
| nápaditá/ý |
| kamarádská/ý |
| klidná/ý |
| přesná/ý |
| společenská/ý |
| obětavá/ý |
| vůdčí |
| rozhodná/ý |
| samostatná/ý |
| výkonná/ý |
| tolerantní |
| spolehlivá/ý |
| týmová/ý |
| důkladná/ý |
