Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Článek poskytuje náhled na celkové pojetí vzdělávacího oboru Dějepis v rámci RVP GV, zdůrazňuje hlavní priority a zaměření výuky a vyjadřuje se k obsahu oboru.
Vzdělávací obor Dějepis v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnaziální vzdělávání (dále RVP GV) svým pojetím plynule navazuje na vzdělávací obor Dějepis v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (dále RVP ZV). Koncepce dějepisné výuky tradičně zachovává cyklický charakter uspořádání dějepisného učiva, která ve srovnání s ostatními evropskými státy patří mezi méně obvyklé. Žáci projdou prvním cyklem (od pravěku po současnost) na vyšším stupni základního vzdělávání, druhý cyklus navazuje ve vzdělávání gymnaziálním. Cílem druhého cyklu by měla být především systemizace poznatků, hlubší chápání společenských struktur, vazeb, jevů a procesů. Nikoliv jen prosté memorování a zahlcování žáků fakty.
Úkolem dějepisného vzdělávání na gymnáziu je především utváření a kultivace historického vědomí a myšlení žáků. Je třeba vést žáky zejména k tomu, aby dokázali chápat události v širších vztazích a souvislostech, aby dokázali analyzovat jejich příčiny a následky a snažili se porozumět subjektivním motivům i objektivním předpokladům lidského jednání.
Dějepisné vzdělávání na gymnáziu učí žáky dále pracovat s již získanými poznatky a zároveň je zpracovávat v širším myšlenkovém systému a k jejich pochopení využívat rozvinutější myšlenkovou činnost a vlastní praktickou zkušenost. Výuka dějepisu by tak měla žákům především umožnit, aby si uvědomili historické kořeny současnosti, vzájemnou provázanost přítomnosti a minulosti. Aby si byli vědomi toho, že celá existence a veškeré podmínky pro její další směřování a vývoj jsou dány právě minulostí, která nás obklopuje a ovlivňuje naše bytí. Žáci by měli pochopit, že znalost naší minulosti jim umožňuje vidět svět kolem nás v co nejširších souvislostech a pomáhá jim k orientaci v současném dění a že znalost původu určitých jevů a věcí jim pomůže vytvořit si vlastní měřítka hodnot, kterými lze předcházet zbytečným předsudkům a mylným posouzením jevů, s nimiž se setkávají v běžném životě.
Obsah dějepisného učiva je v RVP GV uspořádán chronologicky. Rozdělení do jednotlivých tematických celků vzniklo na základě obvyklé historické periodizace. Dějepis na gymnáziu by ovšem měl klást důraz především na určitou logickou souvislost historického dění, než jen čistě na důslednou chronologii, která je sice žádoucí, ale pouze v hlavní výkladové linii.
RVP GV se má stát především vhodným nástrojem, prostředkem ke koncipování dějepisné výuky tak, aby skutečně vedla k utváření a prohlubování historického vědomí, myšlení a poznávání u žáků. Jednotlivé tematické okruhy nepodávají vyčerpávající výčet toho, co by mělo být ve výuce zvládnuto, co by se měl žák naučit. Naopak, co možná nejobecnější nastavení jednotlivých tematických okruhů nabízí učiteli možnost zvolit takové množství a objem látky, které bude odpovídat potřebám, vyspělosti a vědomostní úrovni žáků. U každého tematického celku se předpokládá, že učitel provede jeho vnitřní strukturaci s ohledem na celkový charakter doby a podstatné procesy, které v dané historické epoše probíhaly, a s ohledem na cíle dějepisného vzdělávání.
Školní dějepis není zestručněním historické vědy. V RVP GV jsou základní a podstatné procesy, jimž by měli žáci porozumět a které jsou zohledněny v očekávaných výstupech. Jak učivo, tak výstupy jsou tedy v RVP GV vyjádřeny v obecné rovině a předpokládá se, že budou ve vlastních školních vzdělávacích programech dále konkretizovány a precizovány.
Historie se zabývá zkoumáním lidské společnosti, tedy sociálními vztahy v čase a prostoru. Žák by měl především poznat určitý materiální a duchovní vývoj lidské společnosti v různých vývojových etapách Není třeba jej zatěžovat přílišnými detaily, podrobnostmi a daty.
Vysvětlení mnoha stránek současného moderního světa leží především v novověkém evropském vývoji. Vznikly mnohé hodnoty, vynálezy i způsoby uspořádání společnosti dané doby a tvoří i dnes živou součást naší přítomnosti. Poznání a pochopení procesů a změn, kterými prošla Evropa a svět (zejména v období novověku), by tedy mělo být jedním z dílčích, ale důležitých cílů výuky dějepisu.
Žijeme konkrétním historickém období, které je přímo ovlivněno vývojovými etapa předchozími. Pro naši dobu představují století 18., 19. a 20. dějinnou etapu, která nejvíce ovlivňuje naši současnost a blízkou budoucnost. Jsou tedy pro akulturaci žáka nejpodstatnější. Proto RVP GV (podobně jako RVP ZV) klade v souladu s nejnovějšími trendy současného dějepisného vyučování důraz právě na moderní a soudobé dějiny, které by měly tvořit základ celkové koncepce výuky dějepisu.
Výuka těchto dějin vyžaduje především systematické vzdělávání učitele a specifické metodické přístupy. RPV GV předpokládá a nabízí možnost prezentovat učivo prostřednictvím moderních vyučovacích metod, které nejsou jen prostředkem, ale také předmětem dějepisného vyučování, jež má směřovat k osvojení klíčových kompetencí. V dějepisném vyučování by měla být věnována pozornost především rozvoji takových schopností a dovedností, které žáky vedou k hlubšímu pochopení nejen samotných historických jevů a dějů, ale také k poznání, že historie není jen uzavřenou minulostí, jež se skládá z faktů a neměnných závěrů, ale že je něčím živým a plným otázek.
V rámci RVP GV nejsou naše národní dějiny předmětem zvláštních oddělených tematických celků, ale naopak jsou zařazeny do širšího kontextu dějin evropských (popř. světových). Jejich dějinný kontext by tak měl být co nejkomplexnější se zřetelem na jejich středoevropské (resp. celoevropské) souvislosti.
V rámci výuky dějepisu by se měl žák také naučit vnímat hodnotu dějepisné informace a pochopit, že každý historický jev, každá událost je skutečností vnitřně komplikovanou, do které se promítá nesčetné množství vlivů, působení nejrozmanitějších činitelů a podmínek. Nejen v moderních dějinách, kde nesmírně narůstá množství informací o minulosti, se hodnocení historických událostí mění především podle postoje toho, kdo se nad nimi zamýšlí a kdo je zkoumá, ať je to jednotlivec nebo společnost, a je také odrazem celkové historické kultury dané doby, jíž je součástí.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.