Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Funkce a pojetí vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie jako jedné ze základních složek vzdělávání moderního žáka, který má obstát ve světě, jenž vyžaduje u každého určitou míru informační a technologické způsobilosti a dovednosti.
V moderní informační společnosti se v přístupu k výpočetní technice projevuje zvláštní paradox. Na jedné straně se informační a komunikační systémy chovají vůči člověku stále přátelštěji, takže jejich ovládání vyžaduje minimální znalosti či dovednosti. Na straně druhé vyžaduje vývoj a údržba těchto systémů přípravu špičkově vzdělaných odborníků.
Analogicky s tímto vývojem se názory na výuku vzdělávacího oboru ICT na střední škole diferencují do dvou odlišných přístupů: uživatelského a teoreticko-aplikačního.
Přístup uživatelský klade při výuce ICT důraz na zvládnutí ovládání základních funkcí všech ve škole dostupných digitálních zařízení. Vychází přitom z oprávněného předpokladu, že obor ICT se vyvíjí dynamicky, ale ne chaoticky. Z těchto důvodů tento přístup klade důraz na skutečnost, aby se učitelé dogmaticky nezaměřovali jen na výuku ovládání současných zařízení, ale aby pozornost žáků orientovali na systémové pochopení funkcí jednotlivých zařízení, aby se v případě, že se ve svém budoucím povolání setkají s inovovanými verzemi digitálních zařízení, dokázali ve změnách flexibilně orientovat a dynamicky se jim přizpůsobit. Uživatelský přístup nepovažuje za důležité probírat v povinné části výuky do přílišné hloubky problematiku algoritmizace a programování a ponechává výuku tohoto tématu na individuální iniciativě žáků formou nepovinných předmětů či výběrových seminářů.
Přístup teoreticko-aplikační vychází nejen z oprávněného předpokladu, že výuka předmětu ICT na střední škole je prvním nakročením k výchově opravdových odborníků, jejichž vzdělání se dokončuje na specializované vysoké škole, samostudiem či v praxi, ale i z předpokladu, že pro kvalifikované používání digitálních zařízení je nezbytné proniknout do hloubky technologické a technické podstaty jejich hardware a software. Tento přístup klade důraz na znalosti o jejich výrobních a výkonových parametrech, matematických, fyzikálních, elektrotechnických a elektronických základech jejich konstrukce a fungování. Za mimořádně důležité se považuje pochopení algoritmických principů fungování softwarů. Od žáků se vyžaduje, aby pronikli do podstaty programových systémů a porozuměli procesům textového i grafického zpracování dat. Tento přístup se však nespokojuje jen s dosažením hlubokých teoretických znalostí oboru, ale vyžaduje od žáka, aby své dovednosti ověřil i na aplikační úrovni a dokázal práci s textovými i grafickými informacemi realizovat formou programu, ať již při prezentaci své práce nebo v libovolné fázi procesu získávání, zpracování, transformace, publikování, správy dat. Stále větší důraz se klade na umění manipulovat s jednotlivými digitálními zařízeními a na schopnosti je vzájemně propojovat.
Obor ICT se vyvíjí jak po teoretické, tak po aplikační stránce natolik dynamicky, že pro jeho sledování nestačí jen prostá kumulace znalostí oboru a blízkých disciplin (fyzika, matematika, biologie apod.), ale je nutné podporovat v žácích smysl pro předvídavost, prognostickou a technickou imaginaci.Této oblasti vzdělávání se v ekonomicky vyspělých zemích věnuje stále větší pozornost. V našich vzdělávacích systémech se tato problematika nedoceňuje a neexistuje ani dostatečný počet simulačního softwaru, který by požadované vlastnosti rozvíjel a testoval.
Ve vyspělých zemích se rovněž klade důraz na podporu vytváření informačního zázemí školy. Škola se začíná pojímat nejen jako instituce vzdělávací, ale stále častěji i jako instituce informační. Profesionální informační pracovníci, vedoucí školních vzdělávacích center se starají o vybavení školy aktuálními informacemi, a to jak pro přípravu žáků, tak i učitelů. Analýze a vyhodnocování jejich informačních potřeb se přisuzuje stejný význam jako vlastní výuce. Vzdělanostní úroveň vyspělé země se poměřuje dle toho, jaké procento národního důchodu se do informační sféry vzdělávacích systémů investuje. Enormní důraz se v těchto zemích klade při výchově k práci s informacemi rovněž na informační etiku a právní legitimitu chování v informačním prostředí.
Ani při sebevětším dosažení dovednosti manipulace se zařízeními digitálních technologií, se žák nedokáže vyvarovat fatálních chyb při vyhledávání a zpracování informací, pokud se neseznámí se způsoby a metodami ověřování věrohodnosti informací na internetu. Existují spolehlivé metody, s jejichž použitím lze zvýšit pravděpodobnost, že získaný dokument je obsahově věrohodný, že se lze na pravdivost uvedených fakt s vyšší či menší pravděpodobností spolehnout.
V pojetí vzdělávacího oboru ICT v RVP GV chceme položit důraz na harmonické a proporční zapojení obou zdánlivě soupeřících trendů výuky. Žák by měl dosáhnout v předmětu ICT stejně kvalifikované a hluboké znalosti srovnatelné se znalostmi a dovednosti v ostatních exaktních předmětech (matematice, fyzice apod.) a měl by dovednosti a znalosti oboru dokázat využívat v ostatních předmětech, ale i ve svém soukromém životě.
K dosažení tohoto komplexního postoje směřuje i cílové zaměření vzdělávacího oboru. Vzdělávání v daném vzdělávacím oboru směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k:
Jakmile se základní i střední školy plně vybaví nezbytnou výpočetní technikou a připojením k internetu a dojde k realizaci RVP ZV a v návaznosti i RVP GV (a bude dokončeno školení učitelů), nemělo by stát nic v cestě ke splnění požadavků, které na absolventa klade informační společnost.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.