Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Článek se zabývá nejdůležitějšími myšlenkami koncepce Výtvarného oboru v RVP GV, nabízí praktickou ukázku zpracování oboru v ŠVP.
Výtvarný obor jako součást vzdělávací oblasti Umění a kultura navazuje svým pojetím a koncepcí na Výtvarnou výchovu v základním vzdělávání a společně s ní tvoří ucelený systém vzdělávacího obsahu. Graduje náročnost očekávaných výstupů a učiva, a to od nejjednodušších tvůrčích činností až po zcela samostatné a vědomé zapojení se do tvůrčího a uměleckého procesu propojujícího hledisko tvorby, recepce a interpretace.
Podstatnou změnou, kterou koncepce Výtvarného oboru přináší, není jen pregnantní definování očekávaných výstupů a z toho vycházející jiný přístup k členění učiva1, ale zejména proměna pohledu na smysl a cíle Výtvarného oboru ve vztahu k ostatním vzdělávacím oborům, využitelnost osobně jedinečných schopností a získaných znalostí žáka v reálných životních situacích a pojímání tvůrčího a uměleckého procesu jako zdroje pro celoživotní vzdělávání.
Koncepce Výtvarného oboru především umožňuje přistupovat k uměleckým hodnotám ve vztahu k současnému stupni lidského poznání a komunikace a přistupovat k vlastní i umělecké tvorbě a interpretaci jako k nástrojům rozvíjení osobního potenciálu tvořivosti, smyslového a jazykového poznání.2
Velký důraz je kladen na proces komunikace, který je podstatnou součástí jak umělecké tvorby, tak vzdělávacího procesu a poznání vůbec.3 Komunikační proces je pak pojímán v kontextu současné umělecké tvorby, kdy umělcovou prioritou přestává být "gloriola autorství" a do pozornosti se dostává jeho role prostředníka v komunikačním procesu.4
Výtvarný obor pro základní i gymnaziální vzdělávání inovuje a zpřesňuje dosud užívaný pojmový aparát ve vztahu ke svým teoretickým východiskům, jak pro vzájemnou mezioborovou komunikaci, tak pro potřeby praxe. Terminologii je věnován článek K pojetí a terminologii Výtvarného oboru.5
Jazyk oboru se výrazně proměňuje i ve vztahu ke kurikulárním dokumentům (RVP ZV a RVP G), neboť stejně jako ostatní obory mluví "řečí výstupů"("means and mode"), což je pro učitele náročné, má-li navíc rozpracovávat očekávané výstupy na "školní výstupy".6 Avšak obecnější "rámcová" úroveň stanovení očekávaných výstupů a učiva dává výtvarným pedagogům daleko větší možnost zúročit vlastní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu v rámci nabízeného systému. Prostor pro osobitý přístup pedagogů je podpořen i samotným charakterem všech činnostně založených oborů oblasti - výtvarného, hudebního a dramatického.
Při profilování vlastního osobitého pojetí Výtvarného oboru by však pedagog měl:
Významnou změnou pak je i samotný přístup k výtvarnému umění (viz Vančát, J.: Reflexe proměny výtvarného umění v koncepci oblasti Umění a kultura). Stručně se dá říci, že nejde pouze o získání chronologického přehledu dějin umění, ale na konkrétních příkladech se snažíme žáky přivést k pochopení toho, co bylo v jednotlivých etapách "přelomové", co bylo uměleckým vyjádřením prosazeno jako rozšíření lidského "uchopení světa", jakým způsobem tyto "podstatné přínosy" využívá současné umění a jak je možné je uplatnit při vlastní tvorbě i jak může jejich pochopení a zasazení do historického a kulturního kontextu obohatit argumentaci či interpretaci.
Podstata přístupu k výtvarné výchově na gymnáziu je stručně a velmi dobře vyjádřena v příspěvku L. Kitzbergerové v Diskusním fóru: "Bylo by omylem se domnívat, a jistě v odborné veřejnosti již nikdo tak nečiní, že obsahem výtvarné výchovy je pouze žákova tvorba, popsatelná jako zcela konkrétní činnosti, či rozvíjení tvořivosti nebo estetického cítění, což jsou jen pojmy, k nimž se konkrétní obsah přiřazuje jen s obtížemi. Současná výtvarná výchova se nemůže vyhnout významné kognitivní a socializační roli, protože má žáky připravit nejen k orientaci a aktivnímu pohybu ve světě výtvarného umění, ale nezastupitelně v oblasti celé vizuální kultury. Současný učitel se neobejde bez znalostí a bez odborného jazyka, který obsáhne tento záběr výtvarné výchovy se všemi vazbami na další obory poznání a umožní tyto nové či nově uvědomované obsahy předmětu reflektovat a sdílet, případně i vysvětlovat a obhajovat."
Shrneme-li základní ambice koncepce oboru ve vztahu k aplikaci do školních vzdělávacích programů a jeho následné realizace v konkrétních vyučovacích hodinách či projektech a kurzech, pak jsou pro výtvarného pedagoga vytvořeny předpoklady proto, aby mohl:
Prostor pro vyjádření pojetí vzdělávacího oboru je pak přímo dán i samotnou strukturou osnov, kde mohou být nejdůležitější myšlenky definovány a rozvedeny již v části osnov v rámci charakteristiky oboru či konkrétního vyučovacího předmětu v jeho obsahovém, časovém a organizačním vymezení (jako vhodné se ukazuje uvést obsahové vymezení jako samostatnou část a naopak propojit časové a organizační vymezení). Ne vždy je tento poměrně unikátní prostor pro profilování podoby předmětu na konkrétní škole dostatečně využíván.
Následující příklad se vztahuje k ukázce možnosti zpracování úvodních částí učebních osnov s důrazem na obsahové vymezení vzdělávacího oboru (vyučovacího předmětu).
Výtvarný obor pro 1. a 2. ročník
Obsahové vymezení vyučovacího předmětu vypovídá o tom, že výtvarný pedagog ve svém pojetí klade důraz na reflexi současného výtvarného umění i běžné vizuální produkce. Zaměřuje se na poznání individuálních schopností a zájmů žáků tím, že jim dává možnost výběru prostředků, které jim osobně vyhovují, dává možnost vnímat a interpretovat umělecká díla, které si žáci samostatně vybrali, vytváří jim prostor pro jejich individuální prezentaci a pro vzájemný dialog. Zkušenosti žáků se pak snaží usoustavňovat v kontextu Obrazových znakových systémů a Znakových systémů výtvarného umění. Opěrné body v historickém a kulturním kontextu jsou tak získávány skrze vlastní tvorbu, vnímání a interpretaci. Nejedná se tedy o chronologický přístup k dějinám umění, ale o "vhledy" s různou "úrovní hloubky" a vztahující se bezprostředně k atmosféře třídy a v co nejširší míře zúročující individualitu žáka.
Ukázku je zapotřebí pojímat jako určitý model způsobu uvažování o obsahovém vymezení a jeho definování ve struktuře osnov. Záměrně je pak nabízen spíše "maximalistický přístup" tak, aby obsahové vymezení bylo co nejvíce inspirativní a aby se (byť na omezeném prostoru) co nejvíce mohlo vztáhnout k současnému pojetí a koncepci nejen výtvarného oboru, ale i nastavení celé vzdělávací oblasti Umění a kultura.
Určité maximalistické hledisko je zde voleno i proto, aby dokumentovalo bohatost kognitivní složky oboru, který je zcela plnohodnotnou součástí vzdělávání, a důležitost možnosti zařazení integrovaného tématu Umělecká tvorba a komunikace jako samostatného vyučovacího předmětu do 3. ročníku, dotovaného z disponibilních hodin.
Další příspěvek bude věnován pojetí a koncepci Výtvarného oboru ve vztahu k výchovným a vzdělávacím strategiím. V něm také bude věnován prostor rozvedení výchovných a vzdělávacích strategií, které jsme z toho důvodu v tomto textu neuváděli.
Budeme velice rádi, pokud budou čtenáři na článek reagovat, a to jak svými doplňujícími otázkami, tak svými postřehy, zkušenostmi, různými variantami zpracování, nápady na zpřesnění instrukcí apod. Velice přivítáme, pokud budou příspěvky v duchu vzájemné důvěry a spolupráce lidí, kterým jde o kvalitu oboru, cítí za něj zodpovědnost, rádi hledají nové přístupy, snaží se vybudovat vysoký kredit oboru na své škole a právě z těchto důvodů se chtějí společně podělit o zkušenosti.
Své příspěvky podněty a reakce zasílejte na adresu: pastorova@rvp.cz.
1 Nikoliv podle tematických celků - takovýto přístup byl nejčastěji uplatňován v osnovách pro základní vzdělání ve vzdělávacích programech Základní škola, Obecná i Národní škola, pouze bylo k výběru témat přistupováno z různých úhlů pohledu od nejtradičněji pojímaného ve Vzdělávacím programu Základní škola, přes cílené rozvíjení tvůrčího potenciálu dítěte s důrazem na dovedností složku v Obecné škole až po snahu členit témata z pohledu vlastního zájmu a zkušenosti dítěte v Národní škole. V 90. letech pak potřeba přehodnotit dosavadní přístup k cílům i obsahu oboru byla vyjádřena zintenzivněním diskuse uvnitř oboru na teoretické bázi i snahou po aplikaci do praxe. To dalo vznik třem alternativním osnovám Výtvarné výchovy, které byly posléze schváleny jako součást Vzdělávacího programu Základní škola a staly se společně se všemi doposud platnými osnovami jedním z východisek pro diskusi o podobě a koncepci oboru v RVP ZV i GV.
Ze zaměření pozornosti na členění obsahu pak vyplývalo i to, že jazyk dosavadních materiálů mluvil "řečí obsahu - témat", nikoliv výstupů. (Slavík, J.: Diskusní fórum/Obecná diskuse "Odborný jazyk RVP")
2 Vančát, J.: Diskusní fórum/Obecná diskuse.
3 Důležitost komunikace ve vzdělávání je pak vyjádřena samostatnou klíčovou kompetencí. Všechny obory vzdělávací oblasti Umění a kultura vědomě učí zacházet s jazykem umění a využívat jej jako specifický způsob komunikace. Protože převážná část informací přichází vizuální cestou, bude Výtvarný obor a schopnost vnímat a komunikovat touto cestou velmi důležitá pro vzdělávání vůbec i pro rozvíjení vlastního osobnostního potenciálu.
4 Humhal, J.: Diskusní fórum/Obecná diskuse.
5 S terminologií doporučujeme všem se seznámit. Protože se jedná o definování pojmů v kvalitě potřebné pro komunikaci i na teoretickém základě, je zapotřebí být trpělivý a věnovat mu soustředěnou pozornost.
6 Slavík, J.: Diskusní fórum/Obecná diskuse. "Odborný jazyk RVP".
Slavík,J.: Poznámka oborového didaktika ke dvěma kritickým zmínkám o rámcových vzdělávacích programech. Pedagogika 2005, roč. 55, č. 3, s. 268 - 273.
7 Pastorová, M.: Diskusní fórum/Obecná diskuse.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
