Pohádka nás naučí aneb Umíte to s pohádkou?

Vyprávět pohádku není snadné. Potvrdí vám to jistě každý, kdo to někdy zkoušel. Vypravěč musí umět formulovat věty přiměřené dětskému chápání, modulovat hlas a bohatě využívat gesta a výraz obličeje, aby děti zaujal. 

Ale využít pohádku ještě navíc k co největšímu rozvoji dítěte, to chce velkou dávku představivosti a tvořivosti. Každého napadne, že pohádku přece lze využít k procvičení znalosti nových slov a třeba i vět. Ale pohádka v matematice? Nebo v tělocviku? A proč ne? Pojďme se podívat alespoň na některé náměty.

Jazykové náměty

S nejmenšími dětmi je vhodné najít třeba nejdůležitější slova, která jsou pro pochopení děje zásadní (odtud i název klíčová slova). Ideální je, když si uděláte jejich seznam, a pokud jste výtvarně zdatnější, tak třeba i nakreslíte obrázky (nebo vystřihnete ze starších časopisů, případně si je necháte nakreslit dětmi). Děti mohou obrázky použít v mnoha variantách: třídění výrazů do kategorií (lidé, zvířata, rostliny, počasí), porovnávání podle barvy či velikosti, třídíme podle slabik či počtu písmen ve slově, vytleskáváme slabiky (rytmus slov), určujeme nejdelší, nejkratší slovo, kterých je více? Učíme děti hledat ve slově požadovaný zvuk, a to jak na začátku, tak na konci, ale třeba i uprostřed slova.

Vyprávíme pohádku. Během poslechu děti pokládají obrázky slov, která v příběhu slyší ve správném pořadí, vždy při prvním výskytu. 

Můžeme také doplňovat názvy obrázků s přídavnými jmény a vytvářet tak slovní spojení nebo celé věty.

Necháme děti zvednout obrázek, když slyší slovo v pohádce, případně zareagovat pohybem nebo zvukem.

Nadiktujeme 3–5 názvů obrázků a vyzveme děti, aby položily obrázky ve správném pořadí. Děti se tím učí dodržovat posloupnost a zapamatovat si více objektů najednou.

Vyzveme děti, aby o své postavě či věci řekly tři věty. Příklad: Myška je malá a šedivá. Má dlouhý ocásek a vousky. Zajíček je šedý. Má krátký ocásek a dlouhé uši.