Lekce je vhodná pro rozvoj emoční gramotnosti, sebepoznání a schopnosti porozumět emocím druhých. Doporučujeme věnovat dostatek času úvodnímu příběhu a následné reflexi. Nejde pouze o správné přiřazení emocí, podnětů a reakcí, ale především o to, aby si žáci uvědomili, že stejná situace může u různých lidí vyvolat odlišné emoce a vést k různým reakcím.
Při práci se žáky je vhodné podporovat používání co nejpřesnějších slov pro pojmenování emocí a průběžně vysvětlovat pojmy, kterým nerozumějí. Učitel by měl vytvářet bezpečné prostředí, ve kterém žáci mohou své pocity sdílet, ale zároveň nemají povinnost hovořit o osobních nebo citlivých zkušenostech.
Při reflexi je užitečné vést žáky od obecného hodnocení situací k otázkám: Co člověk mohl prožívat? Co jeho emoci vyvolalo? Jak se emoce projevila v jeho chování? Jak mohl reagovat jinak? Tím se podporuje schopnost vnímat souvislost mezi situací, emocí, myšlenkami a následnou reakcí.
Doporučujeme využít také dramatizaci, pantomimu nebo tvorbu vlastních krátkých příběhů. Tyto aktivity mohou žákům pomoci lépe rozpoznat emoce nejen podle slov, ale také podle výrazu tváře, gest, postoje těla a způsobu komunikace.
V závěru lekce je vhodné propojit téma s každodenním životem žáků. Mohou si například během dne zaznamenávat situace, ve kterých u sebe nebo druhých pozorovali výraznější emoce, a následně přemýšlet, co je vyvolalo a jak na ně člověk reagoval.
Důležitým principem pro učitele je vést žáky k porozumění emocím, nikoli k jejich hodnocení jako „dobrých“ nebo „špatných“. I nepříjemné emoce mají svou funkci a mohou člověku poskytovat důležitou informaci o jeho potřebách, hranicích nebo o tom, co se v jeho okolí děje.
