Podpora výuky odborného cizího jazyka

Podpora výuky odborného cizího jazyka ve středním odborném vzdělávání je jednou z priorit současného jazykového vzdělávání v ČR. V současné době zaměstnavatelé vyžadují absolventy škol, kteří jsou na dostatečné jazykové úrovni a jsou vybaveni jak jazykovými, tak společenskými i osobnostními kompetencemi. Řada firem v uvedených odvětvích vyžaduje od svých zaměstnanců pro část pracovních pozic znalost jednoho nebo více cizích jazyků. Co se týče oboru strojírenství, nejčastěji se jedná o angličtinu (požaduje 87 % firem) nebo němčinu (63 % firem), přibližně třetina firem vyžaduje znalost ruštiny.[1] Podle výzkumu Cedefop (European Centre for the Development of Vocational Training) je v České republice největší problém nalézt pracovníky s potřebnými kvalifikacemi a jazykovou vybaveností v sektorech strojírenství, stavebnictví, gastronomie, pohostinství a doprava.[2] Tato tvrzení jsou podpořena expertními analýzami, jež ukazují největší nedostatek zaměstnanců v oboru strojírenství[3] a stavebnictví. Jako příklady dalších oblastí s nízkou dostupností pracovní síly se uvádějí elektrotechnické obory a oblast obchodu a gastronomie.

Ve školách se jako klíčové nedostatky ukazují být nekvalifikovanost vyučujících cizího jazyka i učitelů odborných předmětů pro výuku odborného cizího jazyka a nedostatek výukových materiálů. Učitelé odborného výcviku a odborných předmětů nejsou vybaveni pro výuku odborného cizího jazyka jazykově ani metodicky. Vyučující cizích jazyků nejsou naopak vybaveni znalostmi daného oboru a příslušné terminologie, a proto nemohou vyučovat odborný cizí jazyk. Z toho vyplývá nutnost podpořit výuku cizích jazyků pro učitele odborných předmětů i cizích jazyků v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a poskytnout jim metodickou podporu.

Jednou z množností je naformulování Standardů pro výuku odborného cizího jazyka. Standardy v odborném vzdělávání představují popis odborných způsobilostí, dovedností nutných pro úspěšný výkon určité činnosti. Vzdělávací standard je obecně chápán jako určité měřítko pro hodnocení vzdělávacích prvků, ustálená forma. Stav či průběh určitého vzdělávacího elementu je porovnán se standardem a dále je učiněn závěr, zda vzdělávací element odpovídá, či neodpovídá, je na požadované úrovni, nebo pod ní. Standardy popisují, co z odborného vzdělávání musí žák znát, chápat a být schopen předvést. Hlavními cíli standardů je tedy v obecné rovině nastavení minimální hranice dovedností, kterou je možno považovat za standardní v rámci vzdělávacího procesu: