Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Článek je zaměřený na popis možností rozvíjení čtenářských dovedností v rámci vyučovacího předmětu Dějepis. Z námětu mohou čerpat jak učitelé na gymnáziích, tak i na 2. stupni ZŠ.
Příspěvek byl převzat z čtvrtletníku pro kritické myšlení ve školách Kritické listy, vydávaného občanským sdružením Kritické myšlení.
Níže popsaná lekce byla prezentována v rámci čtenářské konference konané v dubnu 2007. Cílem lekce bylo naznačit některé možnosti rozvíjení čtenářských dovedností i mimo předmět český jazyk, konkrétně v dějepise. Kromě klasických dovedností typu shrnutí textu, vyhledání informace v textu se v dějepise přímo nabízí rozvíjení dovedností, které by si měl osvojit každý historik - a to kritiky pramenů a interpretace pramenů.
Účastníci konference lekci absolvovali v roli žáků gymnázia, jimž je lekce primárně určena. Kdykoli v průběhu mohli do „výuky" zasáhnout a mít z didaktického hlediska jakékoli připomínky.
V následujícím textu popíšeme lekci tak, jak probíhala.
Hned v úvodu se účastníci seznámili s tématem lekce a s cíli v oblasti čtenářských dovedností i výstupů z oblasti očekávaných výstupů Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia (RVP G).
Cíle v oblasti čtenářských dovedností: Žák s oporou v textu vyhodnocuje důvěryhodnost informací, identifikuje potřebné informace, odliší fakta od názorů, rozpozná autorský záměr - vztah autora k textu.
Dílčí poznávací cíl (definováno volně podle očekávaných výstupů RVP pro gymnázia): Žák písemně objasní příčiny a následky české války - vytvoří kapitolu do učebnice dějepisu.
V úvodu dostal každý z účastníků fotografii dnešní podoby bojiště na Bílé hoře. Úkolem bylo napsat vše, co nám místo evokuje. V našem případě se jednalo o poučené účastníky, tudíž jednotlivé pojmy se ve většině případů týkaly historie. Všechny návrhy jsme zapsali na tabuli. Poté jsme je rozdělili do tří kategorií: příčiny, průběh a důsledky české války. V tomto okamžiku jsme také formulovali své otázky k tématu. Následovalo čtení předem připravených materiálů - autentických dobových pramenů, pro lepší srozumitelnost převedených do současné češtiny a různě zkrácených.
Polovina účastníků dostala text na zeleném papíře, druhá polovina na žlutém. Text na žlutém papíře byl trochu náročnější, tudíž si ho vybrali zdatnější čtenáři.
Nejprve jsme si přečetli každý sám první část textu. Poté z každé skupiny jeden dobrovolník parafrázoval text z pozice jeho autora. Hovořil v první osobě a názory autora textu předkládal jako své názory.
Hned na začátku vyšlo najevo, že se texty sice týkají stejné události - české války - ale každý je zachycuje z jiné pozice. Pokud rozdíly nebyly příliš zjevné, ptala jsem se otázkami typu: Co podle tebe bylo příčinou pražské defenestrace? Každá ze skupin tvrdila něco jiného.
Postupně jsme tímto způsobem text přečetli celý.
Nejvíce se jednotlivé prameny lišily v názoru na důsledky bitvy na Bílé hoře. Autor „zeleného textu" se domníval, že po bitvě došlo k velkému zločinu proti lidskému svědomí i bohu tím, že mnozí byli nuceni přestoupit na jinou víru. Autor „žlutého textu" velebil císaře Ferdinanda II. za to, že konečně vyrval Čechy z rukou kacířů apod.
Během četby se objevovaly naprosto odlišné výklady stejných událostí. Vzrůstala zvědavost, kdo je autorem jednotlivých textů. To zatím zůstalo v tajnosti.
Po přečtení a parafrázování textu dostali účastníci do dvojice pracovní list. Úkolem bylo nalézt odpověď na stejné otázky v obou textech. Ještě více tak vyšla najevo rozdílná interpretace událostí. U některých náročnějších otázek si účastníci mohli vybrat z několika nabízených odpovědí.
Poslední otázka pracovního listu, kterou jsme zodpověděli jen ústně, se týkala samotných autorů textů - z jaké pozice své vzpomínky zaznamenávali, proč napsali, co napsali, co je k tomu vedlo, čeho chtěli dosáhnout, pro koho psali...
Následovala závěrečná, stěžejní aktivita - naším úkolem bylo zahrát si na historiky a na předem připravený list napsat kapitolu z učebnice na téma Česká válka. Jedinými prameny, které jsme mohli využít, bylo několikero uvedených vzpomínek a samozřejmě naše znalosti problematiky - v případě středoškolských žáků by se jednalo o znalosti ze základní školy.
K dispozici jsem dala také kopie dobových rytin a obrázků, jimiž jsme text doplnili. Pracovat jsme mohli ve dvojicích či samostatně.
Po dokončení této činnosti si dvojice či jednotlivci vyměnili své práce, vzájemně si je přečetli, na vyhrazené místo doplnili marginálie, čímž jsme procvičovali dovednost nalézt hlavní myšlenku v textu. Ke každé kapitole z učebnice pak její „odborní recenzenti" - také tvůrci marginálií - doplnili, zač daný způsob zpracování oceňují. Kdo chtěl, mohl doporučit něčí text k přečtení pro celou skupinu.
Při psaní kapitoly z učebnice si byli všichni vědomi toho, že musí sami vyhodnotit věrohodnost jednotlivých pramenů, vybrat si informaci či uvést oba prameny s citací atd. Proto na závěr následovala diskuse na téma, jak se nám pracovalo, podle čeho jsme postupovali, proč jsme něčemu věřili více, něčemu méně.
Pro porovnání jsme si společně nahlas přečetli zkrácenou kapitolu z Dějin zemí Koruny české (Kol. autorů: Dějiny zem Koruny české. Paseka, Praha, 1993) a srovnali naši interpretaci s interpretací profesionálního historika. Samozřejmě jsme přihlíželi ke skutečnosti, že existuje daleko více pramenů, než kolik jsme v průběhu lekce použili, zdůraznili jsme si, že nám šlo v prvé řadě o srovnání několika protichůdných zdrojů. Mnohé interpretace uvedené v našich „kapitolách z učebnice" se objevily i v odborném textu.
Na úplný závěr jsme se podívali na původní pojmy z úvodní části, na základě nových znalostí zhodnotili, zda k tématu skutečně patří, zodpověděli otázky, které vyvstaly uprostřed textu, případně napsali otázky nové.
Zbývala už jen jedna jediná - kdo byli autoři textu - a s odpovědí na ni i poslední porovnání, jak jsme se trefili do charakteristiky autora.
J. A. Komenského leckdo tušil, naopak utajený nám zůstal Vilém Slavata z Chlumu i Jan Kocmánek. Otázka autorství Kryštofa Haranta z Polžic vedla k diskusi na téma: Jak mohl text napsat, když byl v roce 1621 popraven? U Bohuslava Balbína jsme správně usoudili, že text je psán z odstupu... (Použité texty si můžete přečíst na: www.kritickemysleni.cz/Kritické listy 27/Co se do čísla nevešlo.)
V následné „učitelské diskusi" jsme zhodnotili využitelnost lekce v hodinách. Mnohé kolegyně ze základní školy považovaly za užitečné dílčí aktivity, o využití lekce jako celku zatím neuvažují.
VĚŘÍŠOVÁ, Irena. Pod Bílou horou. Kritické listy. Čtvrtletník pro kritické myšlení ve školách. 2007, č. 27, s. 28-29. ISSN 1214-5823.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.