Plechovková fyzika

Materiál považuji za velmi dobře využitelný ve výuce fyziky, především díky názornosti, dostupnosti pomůcek a propojení fyziky s běžným životem žáků. Plechovka je předmět, se kterým se žáci běžně setkávají, přesto na ní lze demonstrovat překvapivě velké množství fyzikálních jevů. Didakticky přínosné je, že jednotlivé experimenty nejsou pouze popsány, ale je u nich uvedeno také fyzikální vysvětlení pozorovaného jevu. Učitel tedy získává nejen návod k provedení, ale také podklad pro následnou interpretaci výsledku. Učitel může před provedením vybraného experimentu formulovat problémovou otázku a vést žáky k vyslovení předpokladu, návrhu vhodného postupu a jeho experimentálnímu ověření. Žák realizuje pozorování nebo experiment, zaznamenává jeho průběh, porovnává výsledek s původním předpokladem a na základě pozorovaných skutečností formuluje závěr. Při skupinové práci své výsledky porovnává, diskutuje o možných příčinách rozdílů a podle potřeby upravuje experimentální postup. Velkou předností je rovněž mezipředmětový a praktický přesah. Úvodní kvíz se dotýká výroby, spotřeby a recyklace hliníku, a materiál tak umožňuje doplnit fyzikální téma o diskusi o materiálech, spotřebě energie a recyklaci. Určitou nevýhodou je, že některé experimenty vyžadují úpravu plechovky ostrým nožem, hřebíkem, vrtákem nebo práci se zdrojem tepla. Tyto činnosti by měl provádět učitel nebo žáci pouze pod přímým dohledem a s odpovídajícími bezpečnostními opatřeními.