Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Piruety krasobruslařů a moment setrvačnosti tuhého tělesa
Proč se točí krasobruslařky při piruetách s tak velkou frekvencí? Je to jejich um, nebo jim pomáhají fyzikální zákony? Netradičním experimentem je možné zjistit pravdu.
Sledujeme-li soutěže krasobruslařů, většinou obdivně sledujeme jejich krásné piruety. Všichni obdivují, jak dokáží krasobruslaři rotovat kolem vlastní osy s tak velkou frekvencí, až se slečnám na ledové ploše zvedají sukýnky a pánům poletují šosy od fraku, ve kterém předvádějí své číslo. Kdybychom se podívali pozorněji na začátek piruety, bylo by zřejmé, že tančícím párům velmi pomáhají fyzikální zákony. Objasnit tento jev lze velmi názorným, i když netradičním experimentem.
Příprava a provedení experimentu
K experimentu, kterým budeme chtít simulovat rychlou rotaci krasobruslařů při piruetě, budeme potřebovat otočnou židli, dvě závaží (např. učebnice fyziky – viz obr. 1) a ochotného experimentátora.
Potřebné pomůcky. Jaroslav Reichl, © 2010obr. 1
Experimentátor si klekne na židli do stabilní polohy, do každé ruky vezme takové závaží, které v ní pohodlně udrží (z důvodů symetrie by měla mít závaží v obou rukách tutéž hmotnost), a rozpaží (viz obr. 2). Pak požádá dobrovolníka z řad žáků, aby jej na židli roztočil. Je optimální roztáčet experimentátora za jeho ruce. Frekvence otáčení by měla být dostatečná, aby se židle vlivem třecích sil nezastavila dříve, než experimentátor provede druhý krok experimentu.
Druhý krok experimentu spočívá v náhlém prudkém připažení rukou se závažími (viz obr. 3). Experimentátor cítí a okolo stojící žáci vidí, že židle s experimentátorem zvýšila frekvenci otáčení.
Poloha experimentátora při začátku experimentu. Jaroslav Reichl, © 2010
