Petice ze Svatováclavských lázní roku 1848

Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.

Didaktická pomůcka pro výuku dějin první poloviny 19. století. Dokument je možno využít především k rozvoji klíčové kompetence komunikativní (vychází z potřeby pochopení textu a jeho kritického posouzení). Textem lze současně rozvíjet kompetenci občanskou, ale také vědomostní základ dějepisu (je konkrétní formulací požadavků, kterými tehdy lidé žili).

Zasazení do historického kontextu

Ve druhé polovině čtyřicátých let 19. století sílilo v českých zemích sociální napětí. Poddaní požadovali nahrazení nedostatečného patentu ze 14. prosince 1846 o dobrovolném výkupu z roboty striktním zákonem, dělníci bojovali za zvýšení mezd (viz nepokoje v roce 1844). K rozhodnějšímu projevu nespokojenosti pak došlo pod vlivem událostí v Itálii, Německu a ve Francii. Horlivou agitaci vedly hlavně radikální síly (např. Karel Sabina), od kterých také vzešla výzva ke schůzi Pražanů na 11. března 1848 do tanečního sálu Svatováclavských lázní.

Petice z 11. září 1848 je prvním dokumentem, který vyjadřuje požadavky obyvatelstva v českých zemích týkající se lidských a občanských práv a národnostních požadavků. Přestože iniciativa vycházela z řad radikálů, schůzi a hlavně pak další redakci požadavků dostali do rukou liberálové (A. P. Trojan, P. Fastr), kteří měli většinu ve Svatováclavském výboru. Ten měl dopracovat požadavky lidu, vznesené na manifestaci. Proto byl také požadavek organizace práce a mzdy z konečného znění dokumentu vyškrtnut.

Návrh první pražské petice císaři z 11. března 1848

1. Aby utužen a pojištěn byl svazek mezi zeměmi k České koruně náležejícími, Čechy, Moravou a Slezskem, a ty aby zastávány byly od sněmu, každého roku buď v českém, nebo moravském hlavním městě shromážděného.
2. Aby tyto země administrativně spojeny byly a zodpovědné politické, právní a finanční centrální úřady aby se v Praze pro ně zavedly.