Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Pedagogické hodnocení
2,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Cílem pedagogického hodnocení v MŠ by nemělo být známkování dětí, nýbrž hodnocení jejich individuálních pokroků v rozvoji a učení.
V nedávné době se v médiích v souvislosti s vydáním příručky Metodika na podporu individualizace v podmínkách mateřské školy objevily některé nepřesné informace týkající se pojetí pedagogického hodnocení v předškolním vzdělávání. Přestože jsme přesvědčeni, že většině předškolních pedagogů je význam tohoto hodnocení jasný, rádi bychom některé informace upřesnili a uvedli tak celou věc na pravou míru.
Metodika na podporu individualizace v podmínkách mateřské školy vznikla ve Výzkumném ústavu pedagogickém v rámci projektu MŠMT, jehož smyslem je napomáhat zavádění RVP PV do každodenní praxe. Publikace je dalším titulem v celé řadě doprovodných metodických textů k RVP PV, které jsou postupně připravovány. Učitelkám nabízí praktickou pomoc, jak snadněji a spolehlivěji naplňovat individuální přístup k dětem, který je ústředním momentem současného předškolního kurikula. Nepřináší školám žádnou novou povinnost nad rámec dosavadních pravidel a platných předpisů, není závazná, má doporučující charakter.
Pedagogické hodnocení chápeme jako hodnocení určitého pedagogického jevu či situace pro pedagogické účely. Jednou z oblastí tohoto hodnocení jsou také výsledky vzdělávání. Pedagogické hodnocení vzdělávacích výsledků v předškolním vzdělávání, tak jak je chápe současná pedagogika, znamená hodnocení individuálních pokroků dítěte v rozvoji a učení. V žádném případě to neznamená, že by děti v mateřských školách měly být klasifikovány, či dokonce známkovány podle státem či úřadem daných norem, a tím vzájemně porovnávány ve svých výkonech. Smysl pedagogického hodnocení spočívá v tom, že učitelka průběžně sleduje, jak se dítě vyvíjí, jak se zdokonaluje ve svých dovednostech, jak si při hrách a běžných činnostech vede, jak se cítí, a zároveň vyhodnocuje, zda a jaké pokroky ve vzdělávání dělá. Cílem je, aby zjistila, co dítě potřebuje. Podle toho pak dále postupuje v jeho výchově a vzdělávání. Právě toto je důležitý rys pedagogického hodnocení: práce učitelky nekončí u vlastního vyhodnocení stavu (diagnostikování), učitelka se získanými poznatky dále pracuje a využívá jich ve prospěch dítěte. Přitom průběžně hodnotí i svou práci a její výsledky: sleduje a vyhodnocuje, zda a nakolik je její přístup k dítěti vhodný a způsob práce s ním účinný. Pedagogické hodnocení představuje především cyklus stále se opakujících a vzájemně navazujících kroků, určitou metodu vzdělávací práce, která má napomoci tomu, aby každé jednotlivé dítě v mateřské škole prospívalo, dobře se cítilo, naučilo se potřebným a užitečným dovednostem i poznatkům a aby ve svém rozvoji dosáhlo maxima svých možností. Pokud učitelka pracuje tímto způsobem, nevidí před sebou jen třídu dětí, ale každé dítě zvlášť. Snadněji si uvědomí, že každé dítě se vyvíjí vlastním tempem, má své dispozice, a tím i osobité vzdělávací potřeby. Na to pak spolehlivěji ve své práci reaguje. Především tím je naplňován důležitý požadavek – individualizace vzdělávání.
Je zřejmé, že výše popsaný způsob práce se zpravidla neobejde bez toho, aby si učitelka zaznamenávala, co u dítěte pozoruje, resp. jaké individuální pokroky v rozvoji a učení dítě dělá, či naopak nedělá, a jak na toto zjištění sama reaguje. Nemůže si vše zapamatovat, důležité informace mohou zapadnout a zůstat nevyužity, stejně tak může učitelka zapomenout, jak určitou situaci řešila a jaká pedagogická opatření kdy udělala. Vedení poznámek je tedy vcelku logické a žádoucí, ale není stanoveno jako povinné. Poznámky mohou mít libovolnou formu i obsah, mohou být stručné, je-li v rozvoji dítěte vše v pořádku, mohou být podrobnější či cíleně zaměřené v případě specifických obtíží dítěte. Je na každé učitelce, co jí vyhovuje a jakou formu u toho kterého dítěte zvolí, aby mu mohla vyhovět, spolehlivěji odhalit případné problémy či obtíže a včas udělat maximum pro jejich odstranění či alespoň zmírnění. Jednou z možností jsou různě strukturované záznamové archy, které učitelce poskytují dobrý a dlouhodobější přehled o rozvoji a učení dítěte i o provedených pedagogických opatřeních a jejich účinnosti. Několik druhů či typů takových archů nabízí právě výše citovaná metodika. Ať už si učitelka vede poznámky o dítěti a o své práci jakoukoli formou, je bezpodmínečně nutno veškeré tyto záznamy vnímat jako její pracovní materiály, které jí poskytují neustálou zpětnou vazbu pro práci s dítětem. V záznamech zachytí a zhodnotí nejen individuální vzdělávací pokroky dítěte, ale zároveň i výsledky vlastního vzdělávacího úsilí a podle toho plánuje svou další práci s dítětem. Smysl takovýchto záznamů tedy přirozeně končí odchodem dítěte z mateřské školy. To znamená, že záznamy neslouží tomu, aby byly předávány do základní školy. Dokonce předávány být nesmí, protože kromě toho, že se jedná o pracovní materiály učitelky, obsahují citlivé údaje a informace důvěrné povahy. Z tohoto důvodu smí být přístupné pouze učitelkám v mateřské škole, popř. rodičům dítěte. Jsou-li vedeny takovou formou, která je srozumitelná rodičům, mohou záznamy velmi usnadnit věcnou komunikaci mezi učitelkou a rodiči a zlepšit vzájemnou spolupráci. Z poznámek rodiče vidí, co všechno se dítě v mateřské škole pod vedením učitelky naučilo, v čem je dobré, popř. i to, v čem mohou sami dítěti pomoci. Záznamy mohou být pro ně i dokladem, že se jejich dítěti a jeho vzdělávání učitelka dostatečně a zodpovědně věnuje. A o to jde rodičům především. V žádném případě se tedy nejedná o oficiální hodnotící zprávy o dítěti, které by měly být povinně vypracovávány. Žádné takové nařízení neexistuje, neboť by bylo proti duchu současné školské reformy. Výstupní zprávy či „vysvědčení“ tedy děti v mateřských školách dostávat nebudou.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.