Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Je samozřejmě privilegiem každého uživatele portálu hodnotit anonymně. Pro autora je ovšem přímo zásadní znát důvody nepříliš kladného hodnocení. Proto prosím toho, kdo tomuto článku dal 3*, aby své hodnocení zdůvodnil. Děkuji!
Zpráva o zajímavém principu doprovázejícím tvorbu a využití volně dostupných materiálů ve školství i jinde inspirovaná výkladem známého autora pojmu web 2.0 a majitele nakladatelství počítačové literatury Tima O'Reillyho.
Následující zajímavou myšlenku jsem si vypůjčil od Tima O'Reillyho [1], on zase od Steve Baera, a ten pro změnu od Petera Van Dressera. To jsme se však přenesli až do 70. let minulého století [2], [3]. Původně byl paradox prádelní šňůry (The Clothesline Paradox) používán na vysvětlení problematiky ekonomických důsledků využití alternativních zdrojů energie. Když totiž své vyprané prádlo namísto do sušičky pověsíte na šňůru a necháte na něj působit slunce, výsledek ekonomika vůbec nezaznamená. Zato u sušičky můžete dokonale měřit, co stojí, kolik proudu spotřebuje a kolik na tom kdo vydělá. Znamená to, že použití volně zdarma dostupného řešení zákazníky je pro komerční sektor nezajímavé a už z principu často není takový postup, byť by byl vysloveně racionální, ekologický a třeba dokonce i ekonomicky přínosný, obchodníky podporován. Jedná-li se pak o věc, která ovlivňuje budoucnost lidstva, je jistě na místě mluvit o paradoxu.
Tim O'Reilly je znám především díky své firmě O'Reilly Media, která jako nakladatelství vydává hlavně počítačově zaměřené tituly, ale též poskytuje služby, jako např. různé kurzy. Jedním z jeho titulů je Make Magazine a pořádá též známou soutěž Maker Faire (viz Osobní tvořivost jako mezinárodní hnutí transformující školství). Je velkým propagátorem (a jedním z iniciátorů) Open Source software a OER. Naši studenti Tima znají jako autora pojmu a charakteristiky webu 2.0. Setkali jsme se s ním též při výkladu toho, jak web 2.0 pomalu ustupuje a začíná být nahrazován jinými aplikacemi, které většinou lákají uživatele do uzavřených prostředí - Co má společného budoucnost webu se vzděláváním.
Tim O'Reilly přenesl paradox prádelní šňůry do současnosti a napasoval ho na problematiku volně dostupného software a materiálů. Analogie je nasnadě. Proč kupovat něco, co lze stejně dobře pořídit zadarmo. Přestože nelze očekávat, že budou softwarové firmy zákazníkům doporučovat, aby své problémy řešili sami s použitím volně dostupných programů, existuje velké množství vysloveně komerčních služeb, které volně dostupné komponenty ve svém podnikání využívají a jejich prostřednictvím generují někdy i dost značný zisk. Někteří to dělají etickým způsobem, jiní ne! A tento rozdíl je třeba umět rozlišovat.
O'Reilly zavádí poměrně jednoduché pravidlo. Za etické bychom měli považovat pouze ty služby, u nichž hodnotu zdarma získaných komponent převyšuje nově vytvořená hodnota finálního produktu.
Podívejme se z tohoto úhlu pohledu třeba na služby poskytující zákazníkům prostor pro realizaci vlastního podnikového webu. Všechny typicky pracují na Linuxu a používají Apache, MySQL a WordPress – tedy vlastně pouze open source software. Zdálo by se, že svou činností žádné hodnoty negenerují. Budeme-li ale věřit zprávě McKinsey o tom, že webová přítomnost zvyšuje produktivitu malých firem v průměru o 10 %, je vše úplně jinak. Takové služby mnohem větší hodnoty vytvářejí, než přijímají.
Podobně můžeme uvažovat o aplikaci samotného WWW vytvořeného Timem Berners-Lee. Bylo na něm postaveno mnoho komerčních služeb včetně současných vysoce ziskových sociálních sítí. Ne u všech je globální přínos tak zjevný, jako třeba u Google, bez jehož vyhledávače si dnes již neumíme práci s informacemi vůbec představit. Vyhledávač ale není jediným přínosným počinem firmy Google. Podívejme se třeba na YouTube, kde je vytvořený obsah volně dostupný každému uživateli internetu. Mnoho mladých lidí se dnes již vůbec nedívá na komerční televizní kanály ovládané majiteli autorských práv snažícími se neustále jejich dosah rozšířit. Nejraději by vybírali poplatky i za přístup k volně dostupnému obsahu a prodloužili délku autorské ochrany děl (což zjevně nemá s ochranou autorů samotných nic společného). Snad zákonodárci tomuto tlaku nepodlehnou, protože právě takovéto služby patří k těm, které hodnoty nevytvářejí.
Tim O'Reilly se dále věnuje možnostem otevřeného sdílení velkých dat, např. ve zdravotnictví, a zmiňuje portál PubMed, který shromažďuje a třídí publikovaná vědecká data z oboru a dovoluje tak každému (včetně komerčních firem) mít přehled a nic důležitého nepřehlédnout. I my ve školství jsme si významu volné dostupnosti software, dat či výukových materiálů plně vědomi. Bez ní si vůbec nelze představit zajištění rovnoprávného přístupu ke vzdělávání pro všechny. Samozřejmě i v tomto sektoru existují tací, kteří chtějí volnou dostupnost materiálů a ochotu učitelů sdílet jen zneužít ve svůj prospěch a žádné hodnoty nevytvářejí. Je důležité je umět rozpoznat. Mnohdy stačí si položit otázku, zda bude daný produkt přínosný pro všechny či nikoli.
Nám známý profesor ekonomie Clayton Christensen, jehož ústav se zabývá kombinovanými výukovými metodami (viz Teoretické možnosti kombinovaných forem vzdělávání), formuloval pravidlo, které lze na vysvětlení ekonomické podstaty využití volně dostupných služeb na internetu použít. Nazval ho zákonem zachování přiměřeného zisku. Zní přibližně takto: „Jestliže se přiměřený zisk v některé z oblastí vývoje modulárních vzájemně závislých technologií díky tomu, že dané řešení ztratilo svůj potenciál, vytratí, zcela jistě tento potenciál stále existuje. Jen se přenesl do jiné oblasti.“ Jedná se v podstatě o jakýsi přirozený cyklus obměny vedoucí k pokroku zaostávajících oblastí vývoje a vzniku nečekaných možností uplatnění inovativních nápadů, které přinášejí i velkou hodnotu. V rámci školství samozřejmě tou hodnotou není přímo generování zisku, ale zvyšování vzdělanosti lidí.
Jaký závěr si z toho máme vzít? Je třeba se rozhlížet kolem sebe a nepřehlédnout žádnou šňůru, na níž lze s výhodou své prádlo pověsit. O'Reilly jako příklad uvádí právě open source software, který vzniká často jako volně dostupné řešení problému, který proprietární software řešit neumí. Informace o nových nečekaně úspěšných postupech využívajících volně dostupná řešení (dnes typicky např. aplikace pro mobilní zařízení) navíc není vhodné si nechávat pro sebe, je třeba je sdílet s kolegy.
Tim O'Reilly on The Clothesline Paradox and the Sharing Economy / PICNIC Festival 2012
O'REILLY, Tim. The Clothesline Paradox [online]. 2012. [cit. 2015-06-16]. Dostupné z: http://edge.org/conversation/-39the-clothesline-paradox-39-.
BAER, Steve. The Clothesline Paradox [online]. 1975. [cit. 2015-06-16]. Dostupné z: http://www.wholeearth.com/issue/2008/article/358/the.clothesline.paradox.
O'REILLY, Tim. The Clothesline Paradox: How New Technologies Create Value [online]. 2013. [cit. 2015-06-16]. Dostupné z: https://www.whitehouse.gov/sites/default/files/microsites/ostp/PCAST/pcast_may3_tim_oreilly.pdf.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
