Papírový drak a škodolibá klubíčka

Krkodav a papíroví draci

Tam, kam ani sluníčko neposílá moc často své paprsky, daleko v ledových horách, žil obávaný drak Krkodav. Žil sám a sám. Všechna zvířata z okolí se stáhla níž do údolí, protože se ho bála. Uměl plivat oheň, a když zařval, padaly laviny. Ale i drakovi je samotnému smutno. 

„Už vím, co udělám! Ožením se. Odletím do Země pohádek a vezmu si za ženu nějakou princeznu, jako můj děda a můj strýček Živozmar.“

Sbalil si svůj batůžek z dračí kůže a vydal se na dlouhou cestu. Letěl nad horami, nad mořem, dokonce i nad pouští cestoval, ale Země pohádek pořád nikde. „Asi jsem zabloudil, nebo Země pohádek vůbec neexistuje. Kdoví, jak to s těmi princeznami v naší rodině vlastně bylo! Vyprávěl mi o nich táta před spaním, když jsem byl ještě malé dráče. Možná si to pro mě všechno jenom vymyslel jako hezkou pohádku,“ říkal si Krkodav a už se chtěl otočit a vrátit se domů.

Pohlédl dolů a zjistil, že se dostal až nad krásnou barevnou zem, plnou lesů, polí, měst a vesnic. Zvědavě se rozhlížel ze své výšky a najednou to uviděl! Celé hejno draků poletovalo nad kopcem za městem. „Co to má znamenat? Že by tohle byla ta pohádková krajina? Musí tu být princezen jako máku, když je tady takové srocení draků! Poletím se na to podívat zblízka,“ usmyslel si drak a spustil se dolů mezi ně.

Ale co to má znamenat! Draci létali přivázáni na šňůrách. „Proč jste přivázaní, proč neprskáte oheň?“ zeptal se nejbližšího draka Mračivce.

„Jsme papíroví a tamhle Orlodrak a Letadlín jsou z plastové fólie. Jsme jen draci na hraní. Dnes tu závodíme, kdo doletí výš a taky, který z nás je nejkrásnější. Děti ze školky tu mají drakiádu,“ odpověděl papírový drak, nabral vítr a vznesl se ještě o pár metrů výš. „Asi vyhraji,“ jásal Krkodav. „Jsem tak vysoko, že vidím přes kopec až k rybníku,“ radoval se.

„A co princezny, jsou tu nějaké?“ zeptal se potom. „Princezny?“ zamyslel se Mračivec. „Princezny tu nejsou! Ale počkej, zrovna cestou sem se dohadovaly dvě treperendy, Maruška a Adélka, čí maminka je hezčí, a Adélka říkala, že její maminka je krásná jako princezna. „A proč to vlastně chceš vědět?“ Mračivec kroužil vysoko na obloze a Krkodav mu pověděl o svém úmyslu oženit se s princeznou.