Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Osobnostní květina / květina identity
4,5 (2 hodnocení)
Identita každého z nás (= kdo jsem) se „skládá“ z mnoha částí. Některé z nich se navíc v průběhu našeho života mění a vyvíjí. Některé části naší identity jsou viditelnější než jiné (např. pohlaví, barva kůže či věk). Tyto viditelné znaky pak často určují, do jaké kategorie si nás lidé zařadí (např. důchodkyně, černoch, žena, ...) i do jaké kategorie různé lidi zařadíme my. Lidé nás tedy mohou hodnotit a přistupovat k nám na základě jen některých částí naší identity (zvlášť, když nás moc neznají). Výukové lekce vznikly v rámci projektu „Na cestě...“, realizovaného vzdělávací organizací ARPOK, o. p. s., v letech 2016– 2018 za finanční podpory České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce.
Potřebný čas: 20 min
Potřebné pomůcky: vytištěná květina identity (příloha 1) pro každého žáka
Cíl:
Žák popíše, z jakých částí se skládá jeho identita.
Žák zformuluje, kým se cítí být. Do jakých skupin patří a co z toho je pro něj nyní nejdůležitější. Následně zhodnotí, jak se tohle vše může v průběhu života člověka měnit.
Žák zhodnotí, které části naší identity jsou viditelnější než jiné, a popíše, jak probíhá zařazování a hodnocení lidí na základě příslušnosti k určitým kategoriím (např. důchodkyně, černoch, fotbalista, muslimka, ...) a jak na nás působí.
Průběh:
1) Každý žák dostane pracovní list, na kterém je nakreslená květina (Příloha 1).
Vyzveme žáky, aby si přečetli jednotlivé okvětní lístky. Vysvětlíme, že se jedná o části, ze kterých se skládá identita člověka. Květina je tedy odpovědí na otázku: „Kdo jsem?“
Vytištěná květina identity (Příloha 1) pro každého žáka.
objasní, jak může realističtější poznání a hodnocení vlastní osobnosti a potenciálu pozitivně ovlivnit jeho rozhodování, vztahy s druhými lidmi i kvalitu života
vyznání (někdy bývá potřeba žákům vysvětlit, o co se jedná, např.: „Znamená to, zda věřím, či nevěřím v Boha, tedy zda jsem věřící, či nevěřící, či zda nevím, nejsem si jistý/á.“ Je možné doplnit, zda jsem křesťan, muslim, buddhista apod.);
role v rodině (vnuk, sestřenice apod.);
role ve společnosti (kamarádka, táborový vedoucí, starosta apod.);
věková skupina (dítě, dospívající, dospělý, senior apod.);
povolání (současné – žák, studentka; čím chci být – elektrotechnik, kuchař apod.);
člen skupiny či sdružení (skaut, dobrovolný hasič apod.);
odkud jsem (Evropa, Česká republika, Přerov apod.);
místo, kde žiju (Česká republika, Chomoutov, vesnice apod.).
TIP: Doporučujeme, aby žáci sami nakreslili před vyplňováním květiny ukázkovou květinu na tabuli, společně si prošli jednotlivé kategorie a uvedli k nim příklady, ať o nich žáci získají představu.
2) Žákům následně zadáme, aby si každý vyplnil svou květinu – tzn. úkolem je do okvětních lístků vepsat, kým jsem, do jakých skupin patřím.
Sdělíme, že jde o jejich osobní květinu, kterou nebudou muset nikomu ukazovat.
Do jednoho okvětního lístku může žák napsat i několik pojmů.
Několik lístků je volných a je možné je doplnit, pokud žáky napadne něco, co je pro ně důležité, a tato kategorie jim mezi okvětními lístky chybí. Každý do nich tedy může doplnit, kým se ještě cítí být, kam patří (milovník přírody, světoobčan, nekuřačka, levičák, vegetarián, bloggerka apod.).
Poskytneme žákům čas na vyplnění (5 minut).
3) Následuje společný rozbor. Ptáme se:
Jaké okvětní lístky/kategorie bylo snadné vyplnit?
Jaké okvětní lístky bylo složité vyplnit, nad čím jste museli hodně přemýšlet? (Často se ukáže, že to, co bylo pro někoho snadné vyplnit, pro někoho jiného bylo složité a naopak.)
Když se podíváte na květinu, které z charakteristik jsou viditelné? Představte si, že člověka s touto květinou neznáte a potkáte ho např. ve vlaku nebo v autobuse. Které z charakteristik můžeme zkusit odhadnout a na základě čeho? (Většinou snadno odhadneme věkovou skupinu, pohlaví apod. Podle jazyka, vzhledu či oblečení můžeme zkusit odhadnout národnost nebo povolání, musíme vždy ale počítat s tím, že se nemusíme trefit – například paní, která vypadá jako Indka, může pocházet z Velké Británie, pán v obleku může být instalatér, který zrovna jede na svatbu kamaráda apod.)
Které charakteristiky se v průběhu života mění nebo mohou měnit? (např. povolání, zájmy, vyznání, role v rodině apod.)
Do kterých z charakteristik jsme se narodili? (Např. pohlaví, místo, odkud pocházím, rodina, do které jsem se narodil apod.)
e) Shrnutí – co z tohoto cvičení vyplývá?
Identita každého z nás se „skládá“ z mnoha částí. Spousta z nich se navíc v průběhu našeho života mění, vyvíjí.
Některé naše identity jsou viditelnější než jiné (např. pohlaví, barva kůže, věk). Tyto viditelné znaky pak často určují, do jaké kategorie si nás lidé zařadí (např. důchodkyně, černoch, žena) i do jaké kategorie různé lidi zařadíme my.
Lidé nás tedy mohou hodnotit a přistupovat k nám na základě jen těchto některých částí identity (zvlášť když nás moc neznají).
Příklad: Tomášovi je 13 let, oba jeho rodiče jsou vietnamského původu. Narodil se v ČR, kde od narození také žije, ve Vietnamu nikdy nebyl.
Jaké představy o Tomášovi může mít někdo, kdo jej nezná a potká ho např. v tramvaji? Co je viditelné na první pohled?
Můžete nechat žáky přemýšlet a poté představíte Tomášovu „květinu identity“:
Tomáš se narodil v ČR. Od narození žije v ČR. Chodí do osmé třídy základní školy. Mluví česky. Hraje fotbal, chodí do skautského oddílu a učí se hrát na klavír. Zná české pohádky. Slaví Vánoce. Má rád meruňkové knedlíky, ale úplně nejraději má italskou kuchyni. Nejvíc ho baví dějepis, konkrétně středověká Evropa.
To všechno jsou věci, které ale nevidíme na první pohled. Tomáš se často setkává s tím, že o něm lidé říkají, že je Vietnamec, a spojují jej se stereotypy, které o Vietnamcích existují. Tomáše se proto různí lidé ptají na tytéž otázky jako např.: „Mají tvoji rodiče večerku? Musíš jim pomáhat? Mají restauraci? Máš rád rýži? Umíš nějaké asijské bojové umění? Vietnamští žáci jsou pilní a dobře se učí, to budeš mít určitě samé jedničky, ne?“ Tomáš se ale může cítit jako Čech. Stejně tak se ale může cítit jako Vietnamec. A může se cítit rovněž jako Čech i jako Vietnamec. V různých situacích, v různých životních etapách a v různém prostředí se tohle vše může měnit.
Stejně tak i my se můžeme cítit v určitých situacích odlišně a můžeme cítit sounáležitost s různými skupinami. Případně v některých situacích pro nás nemusí být některé okvětní lístky naší identity důležité, nebo je ani nemusíme příliš vnímat. V jiné situaci nebo v jiném období našeho života se pro nás však mohou stát naopak velmi důležitými:
Např. se přestěhuji do Francie a začnu tam dlouhodobě žít a po nějaké době se začnu cítit i jako Francouz/ka. Nebo mi nepřipadá skoro vůbec důležité, že jsem Čech/Češka, když se ale dostanu na delší dobu do zahraničí, tak se mě všichni ptají, odkud pocházím. Vnímají mě na základě mé národnosti, která pak pro mě začne být chtě nechtě důležitá.
Je vhodné ukázat nejednoznačnost a rozmanitost, která v tomto ohledu panuje, a zdůraznit, že neexistuje jedna „správná“ odpověď. Je ale užitečné nad těmito tématy přemýšlet.
[1] Pozn.: národnost je subjektivní („kým se cítím být“), na rozdíl od občanství, které je právně zakotveným termínem.
