Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Olga Fierzová
4,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Olga Fierzová celý život věnovala práci pro děti, nejprve pro židovské děti za druhé světové války a později pro děti uprchlíků z Československa.
Olga Fierzová se narodila 26. 7. 1900 v Badenu ve Švýcarsku. Vyrůstala v dobře situované rodině. Od dětství se zajímala o hudbu, divadlo a přírodu. V roce 1911 se rodina přestěhovala do Belgie, kde se Olga naučila francouzsky a navštěvovala učitelský ústav, ve kterém dokončila studium v roce 1920.
Po návratu do Švýcarska se stala domácí učitelkou v Ženevě a zároveň externě navštěvovala Pedagogický institut Jeana Jecquesa Rousseaua, kde vyučovala řada věhlasných pedagogů (např. Eduard Claparéde, Jean Piaget, Adolph Ferriére). V letech 1921 - 1925 působila jako učitelka francouzštiny a později němčiny v anglickém dívčím penzionátu "The Garden School" poblíž Londýna, který využíval pokrokových metod a nejmenší děti byly vyučovány podle systému italské lékařky a pedagožky Marie Montessoriové. Olga zde začala pro výuku francouzštiny používat metodu dramatizace literárních textů.
Během svého pobytu v Anglii se seznámila s moderními pedagogickými myšlenkami a také s idejemi křesťanského pacifismu. Díky svému jazykovému talentu tlumočila na pedagogických konferencích a na konferencích Hnutí pro mezinárodní smír.
V roce 1926 se vrátila z Anglie do Švýcarska a brzy dostala nabídku spolupracovat jako tlumočnice na letní mírové škole a konferenci Hnutí pro mezinárodní smír, která se konala v bavorském Oberammergau. Zde se setkala s Přemyslem Pittrem a velice ji zaujaly jeho aktivity ve prospěch chudých žižkovských dětí, mírový smysl jeho sociální a výchovné práce. V jeho činnosti našla naplňování myšlenek švýcarského vychovatele a sociálního reformátora Johanna Heinricha Pestalozziho (1746 - 1827), který usiloval o kvalitní výchovu zejména chudých dětí a který byl už dříve jejím vzorem.
Po roce vzájemné korespondence se Olga Fierzová rozhodla přestěhovat do Prahy, kde se stala nejbližší spolupracovnicí Přemysla Pittra. Naučila se velmi dobře česky a živila se jako učitelka jazyků. Pittrovi pomáhala uskutečnit jeho plány na stavbu Milíčova domu, vyřizovala cizojazyčnou korespondenci, překlady, přepisovala přednášky nebo články do časopisu Sbratření.
O Vánocích roku 1933 byl otevřen Milíčův dům. Ve své době byl ojedinělým dětským zařízením. Děti ze sociálně slabých rodin zde nalézaly pěkné prostředí, herny, klubovny, knihovnu i sál na pohybové hry. Vychovatelé s dětmi dělali domácí úkoly, vedli je v zájmových kroužcích, při práci v dílně, na zahradě nebo při sportu. Vše bylo vedeno v bezkonfesijním, ale křesťanském duchu, o nedělích se konala bohoslužebná kázání. Olga Fierzová zde našla pedagogické uplatnění, po kterém toužila. Kromě toho vedla účetnictví, agendu dětí i spolupracovníků, potřebných nákupů, rozpracovávala pedagogické plány a psala články do Zpravodaje Milíčova domu. Napsala také příručky Výchova dětí dramatizací a Práce a zábava dětí. Její organizační práce byla neocenitelná, do činností vnášela systém a dělala si záznamy o všem dění.
Děti v Milíčově domě byly pod stálým lékařským dohledem. Mnoho z nich žilo v nevyhovujících podmínkách a potřebovaly změnu prostředí. V roce 1938 se podařilo vybudovat celoroční ozdravovnu v Mýtě u Rokycan, v létě byla rozšířena o stanový tábor. Prvními obyvateli ozdravovny byly české i německé děti uprchlíků ze Sudet.
Na počátku okupace Československa v Milíčově domě ani v ozdravovně v Mýtě nedodržovali nařízení o izolaci židovských dětí. Navíc Olga Fierzová a Přemysl Pitter tajně podporovali židovské rodiny a v noci jim nosili potraviny, později je vybavovali do transportů a posílali dětem balíčky do koncentračních táborů.
Po skončení války si vytyčili velký úkol - pomoc osiřelým židovským dětem vracejícím se z koncentračních táborů. Kromě toho tu bylo mnoho dalších dětí z Československa i z jiných zemí, které neměly kam jít. Ujali se také dětí německých, které našli zubožené v internačních táborech, kde čekaly na odsun do Německa. Tak byla zahájena akce "zámky", kdy ze čtyř zámků v okolí Prahy (Kamenice, Štiřín, Lojovice, Olešovice) a z vily v Ládví byly zřízeny dětské ozdravovny, kde se měly děti zotavit, zapomenout na hrůzy války a pokusit se najít vzájemné odpuštění. Děti židovské i německé byly totiž vychovávány společně. Olga Fierzová měla ještě další úkol, snažila se najít dětem jejich rodiče, příbuzné nebo někoho, kdo by si je vzal k sobě. Proto vedla přesnou evidenci dětí. Později ze svých zážitků sepsala knihu Dětské osudy z doby poválečné.
Akce "zámky" skončila v roce 1947 a Přemysl Pitter se svými spolupracovníky se opět soustředil na práci v Milíčově domě. Olga Fierzová zde usilovně pracovala do roku 1950, i když vzhledem ke společenským změnám byla činnost v Milíčově domě stále obtížnější. V únoru 1950 musela narychlo odjet na pohřeb své sestry do Švýcarska a komunistický režim jí už nedovolil návrat do Československa.
Situace se vyhrocovala i pro Přemysla Pittra, hrozily mu nucené práce v uranových dolech. Olze Fierzové se podařilo zorganizovat jeho útěk do zahraničí. Poté, co se zotavil v Londýně, byli oba znovu připraveni pomáhat potřebným. Místo židovských dětí to nyní byli uprchlíci z komunistických zemí. V letech 1952 - 1962 pracovali v táboře Valka u Norimberku. Řešili těžkou situaci exulantů, pomáhali jim při jednání na úřadech, poskytovali duchovní útěchu. Děti exulantů učili křesťanské písně, navštěvovali nemocné v nemocnicích i uprchlíky ve vězení. V táboře Valka zůstali ještě dva roky po jeho zrušení v roce 1960 a starali se o zbylé uprchlíky, kteří nikoho neměli.
V roce 1962 se přestěhovali do Švýcarska, kde Olga Fierzová zakoupila byt v obci Affoltern am Albis nedaleko Curychu. I zde pokračovali ve společné práci, začali vydávat exilový časopis Hovory s pisateli. Ten měl dobrou odezvu a Olga Fierzová ho rozesílala českým exulantům a svým bývalým chovancům do celého světa, do Československa se dostával ilegálně. Vedla také pečlivou evidenci všech předplatitelů. Hovory s pisateli byly zdrojem duchovní posily, reagovaly také na aktuální události a problémy. Přemysl Pitter vydával Hovory až do své smrti v roce 1976, pak tuto činnost zcela převzala Olga Fierzová a připravovala k vydání nová čísla až do roku 1990.
Kromě toho se angažovala v životě Husova sboru Čechů a Slováků v Curychu, který na ekumenickém základě založil Přemysl Pitter. Činnost ve sboru byla také spojena se sociální pomocí uprchlíkům, kteří emigrovali do Švýcarska po roce 1968. Děti mohly navštěvovat nedělní školu a od roku 1971 také Československou doplňovací školu, na jejíž organizaci se podílel mimo jiné také Pitter. Olga Fierzová se podílela také na činnosti Čs. společnosti pro vědy a umění ve Švýcarsku a Masarykova fondu při Svazu čs. spolků ve Švýcarsku.
V šedesátých letech navštívila Olga Fierzová a Přemysl Pitter Izrael, kde žila řada jejich "dětí", se kterými udržovali stálé kontakty. Přemysl Pitter tehdy mohl zasadit strom v Aleji spravedlivých, ona sama dostala svůj strom na tomtéž místě v roce 1985.
Po smrti Přemysla Pittra v roce 1976 se Olga Fierzová stala pokračovatelkou jeho práce a strážkyní jeho duchovního odkazu. Pořádala archiv, vydávala Hovory s pisateli. V roce 1977 založila spolek MILIDU (Milíčův dům), jehož posláním je spravování a plnění Pittrovy a její závěti. Spolek MILIDU byl u zrodu Nadace P. Pittra a O. Fierzové založené v roce 1993 ve spolupráci s Pedagogickým muzeem J. A. Komenského v Praze (PMJAK). V roce 1999 se nadace změnila na Nadační fond P. Pittra a O. Fierzové, který nadále usiluje o pokračování díla P. Pittra a O. Fierzové.
Olga Fierzová se ještě dočkala pádu komunistické diktatury v Československu a mohla poslat poselství s pozdravem a duchovním odkazem P. Pittra na setkání bývalých "dětí" z akce "zámky" a svých přátel, které se uskutečnilo 16. června 1990 ve Štiříně. Den po tomto setkání Olga Fierzová v Affoltern am Albis zemřela. V témže roce obdržela od ministra školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Čestné uznání in memoriam za obětavou práci s dětmi a za věrné vlastenecké cítění s českým národem. V roce 2000 jí prezident České republiky udělil Medaili Za zásluhy I. stupně in memoriam.
Olga Fierzová měla přirozený pedagogický talent a ze školství své doby měla možnost poznat to nejlepší. Osobně poznala významné pedagogy, praxi získala v moderně vedené škole. Podařilo se jí originálně propojit vlastní instinktivní přístup k dětem s novými trendy ve výchově. Neustále se vzdělávala a nechávala se dětmi inspirovat. Své pedagogické zkušenosti se snažila předávat dál, publikovala články o výchově. Mnohé z toho, o co se ve své době Olga Fierzová jako spolupracovnice Přemysla Pittra zasazovala, je dnes samozřejmostí (existují školní družiny a nejrůznější zájmové kroužky, kde mohou děti smysluplně trávit čas). Dílo Olgy Fierzové nás může stále inspirovat pracovním nasazením, plnou koncentrací na práci s dětmi, úctou k dětem a pedagogickým taktem. A také každodenní skromnou prací ve prospěch všech, kteří potřebují pomoc.
1966 - čestný list vydaný židovským památníkem Yad Vashem v Jeruzalémě
1977 - izraelské vyznamenání Medaile spravedlivých
1985 - strom v Aleji spravedlivých v památníku Yad Vashem v Jeruzalémě
1990 - Čestné uznání in memoriam od ministra školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
2000 - in memoriam Medaile Za zásluhy I. stupně
Fierzová, Olga: Dětské osudy z doby poválečné, Spolek přátel mládeže a družstva Milíčův dům, Praha 1992
Fierzová, Olga: Přemysl Pitter a jeho dílo, in: Nad vřavou nenávisti, Kalich, Praha 1996
Hovory 6, Sborník Nadačního fondu Přemysla Pittra a Olgy Fierzová, Referáty z mezinárodní konference "Žena ve stínu", Praha 2000
Kohn, Pavel: Kolik naděje má smrt, L. Marek, Brno 2000
Pasák, Tomáš: Život Přemysla Pittra, Ústav pro informace ve vzdělávání, Pedagogické muzeum J. A. Komenského, Praha 1995
Pitter, Přemysl: Nad vřavou nenávisti, Kalich, Praha 1996
Pospíšilová, Karin: Výchovná práce v životním díle Olgy Fierzová, diplomová práce FFUK, Praha 2003
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.