Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
<p> V rámci měsíčníku NIDM Inspiromatu též pravidelně odpovídají některé osobnosti na otázky, které souvisejí s výchovou, vzděláním, dětmi a mladými lidmi. V červnu odpovídaly na tyto otázky: <br/> 1) Jak se podle Vás dají používat odměny a tresty v dnešní výchově? <br /> 2) Co pro Vás jako dítě byl nejhorší trest a co největší odměna? <br /> </p>
1) Jak se podle Vás dají používat odměny a tresty v dnešní výchově?
2) Co pro Vás jako dítě byl nejhorší trest a co největší odměna?
Milena Černá - ředitleka Výboru dobré vůle, nadace Olgy Havlové
1) Odměny a tresty se oslabily, i jejich účinnost. Neplatí, je-li dítě chváleno a velebeno za každou maličkost, která ho ani nestála žádné úsilí. Nedůslednost v trestech je rovněž nanic. Rozhněvat se, něco zakázat a pak na to zapomenout. Hyperliberální výchova dělá z některých dětí nesnesitelné tyrany.
2) Asi nejhorší by bylo, kdyby se mnou rodiče přestali komunikovat. Největší odměna - láskyplná atmosféra v rodině. Z materiálních věcí jsem vždy nejvíc ocenila knihy. To mi zůstalo dodnes.
Jan Beránek– ekolog, pracuje v ústředí Greenpeace International v Amsterdamu
Ahoj, já jsem strašně unavenej a nestíhám. Navíc se mi na tyhle otazky nedaří odpovědět snadno a lehce. Já tu fakt bojuju (ve městě Fukušima – pozn. red.) Můžeš ode mne zveřejnit tohle, tím teď žiju....tresty netresty.
Aleš Sedláček - předseda České rady dětí a mládeže
1) V omezené míře. Pokud nadužíváme odměn, dochází k automatickému spojení blaha a požadovaného úkonu, pokud nadužíváme trestů, dochází k frustraci a motivace upadá. Ideální motivace je formou bájného světa, ve kterém se dítě pohybuje. Odvést pozornost rebelujícího dítěte od vlastního úkonu, kterému se často brání jen pro to, že je to hravé. Vymyslet ale jak to udělat, vyžaduje po nás ještě větší hravost. To je obtíž a v poslední době mě to hodně zaměstnává.
2) Jako nejhorší trest pro mě bylo, když jsem nemohl jet s oddílem na výpravu. Stalo se to ale asi jen jednou. Odměna? Rodiče mě motivovali, že když budu mít vyznamenání, koupí mi naprosto nedostatkové kolo Favorit s přehazovačkou. Tyto motivace na mě platí a tak jsem vyznamenání měl. Kolo koupili díky tomu, že soused ze zahrádkářské kolonie dělal ve skladu náhradních dílů. Kolo se běžně sehnat na krámě nedalo, ale náhradní díly ano. Z těch mi pak kolo sestavili. Dnes těžko pochopitelná situace. Tak jsem krátce s hrdostí užíval vysněné kolo, než mi ho někdo ukradl z plaňkového sklepa dejvického činžáku, kde jsme bydleli.
Michaela Šojdrová - politička zabývající se tématem výchovy a vzdělávání
1) Myslím, že v používání odměn a trestů se výchova v čase neliší, vždy jsou to používané nástroje, vždy se s nimi musí pracovat uvážlivě a vyváženě, vždy musí jít o individuální přístup. Cílem je dítě motivovat, povzbudit k dobrému jednání a na každé dítě platí jiná míra odměn a trestů. Pro každé dítě je také trestem něco jiného.
Co platí vždy a pro každé dítě, je to, že odměny i tresty musí rodiče nebo vychovatelé důsledně dodržovat. Odměny se dodržují snadno, dítě nedá pokoj, až odměnu dostane, ale s trestem je to horší. Myslím, že právě důslednost je důležitější než samotný trest.
2) Od rodičů byl největší trest, když jsem dostala jako malá holka nařezaný na zadek vařechou, to bylo ale asi tak jednou, měla jsem tehdy pocit, že to maminku bolí víc než mě. Nejhorší tresty pak byly ty, když jsem nemohla jít ven s kamarádkami, třeba na tenis nebo na kolo. Za trest školní jsem považovala povinnou účast na pionýrských schůzkách a na povinných manifestacích 1.máje nebo lampionových průvodech, to povinné přetvařování jsem nesla velmi těžce.
Největší odměna ? To byla pro mě obětavá láska mých rodičů, která mě obklopovala. Byl to třeba krásný svetr, který mi maminka upletla ve volných chvílích, nebo pobyt na horách, na Ovčárně, který zařídil a s námi prožíval tatínek, který mě naučil lyžovat a hrát tenis. To jsou odměny, na které se nezapomíná a které jsou na celý život.
Vojtěch Sedláček - zakladatel agentury ProVas, vítěz celostátní soutěže o sociálního podnikatele roku 2006
1) Dnešní výchova by měla být založena především na předvedení, tzn. "vychovávající" má být přirozenou autoritou. Učitel má být kriteriální osobností, pro žáky někdo, kdo je vede k nápodobě. Odměnou, což by měl být častější případ, se dostává "vychovávanému" motivace a uznání. S trestáním si už tak jistý nejsem, nejenom proto, že na rozdíl od odměny trest musí být vždy individuální, ale hlavně proto, že spíš demotivuje.
2) Nejhorším trestem pro mne bylo ponižování od některých spolužáků (do cca 4. třídy), největší odměnou, když ode mne opisovali.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.