Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
O hodnocení žáků ve Finsku
4,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Autorka v příspěvku uvádí možné důvody školní úspěšnosti Finska. Zmiňuje se o kvalitní koncepci finského školství a zejména se věnuje velmi propracovanému systému hodnocení žáků, které se vyznačuje nápaditou klasifikační stupnicí zachycující vývoj žáka a individuálním přístupem
Finsko je země, která je často skloňována v souvislosti s předními příčkami školní úspěšnosti. Finové mnoho investovali do školství a výzkumu1 a tato investice jim přinesla přední místa mezi nejúspěšnějšími zeměmi. V testech PISA v roce 2003 ze 41 států a čtyř testovaných oblastí zaznamenali prvenství v čtenářské a přírodovědné gramotnosti, druhé místo v gramotnosti matematické a třetí v řešení problémových úloh2.
Není proto divu, že ve snaze najít klíč k jejich pozoruhodnému úspěchu se finskému systému vzdělávání věnuje více pozornosti. Proč jsou tak úspěšní? Co dělají jinak? Můžeme se jim vyrovnat? Toto tajemství tkví v principech finského školství, které jsou podle finské Národní komise pro vzdělávání následující:
Finskému vzdělávacímu systému nelze upřít kvalitní koncepci a výsledky a ani podíl na všestranné prosperitě Finska.
Jak se ukázalo, na škodu Finsku nebylo ani reformní zavedení jednotného školství, i když Finové měli před lety podobně diferencovaný přístup ke vzdělávání jako Česká republika. Zrušili také inspekci, ale možná právě proto vyžadují profesionalitu učitelů, kteří se spolupodílejí na školním programu vzdělávání.
Výsledky ukazují, že mezi školami nejsou velké rozdíly, jako je tomu u nás. Rodiče nemusí vybírat školu, která je lepší nebo elitní. Naopak, Finové udržují srovnatelnou úroveň na všech školách. Na nich dokonce poskytují všem dětem jídlo zdarma, a to bez ohledu na sociální zázemí nebo školní úspěšnost3. Zároveň tak pozitivně ovlivňují zdravou výživu dětí, s níž již začíná mít náš stát problémy. Děti nejsou odkázané na rychlé občerstvení a nekupují namísto jídla sladkosti.
Jedním z principů finského vzdělávání je i hodnocení a oceňování zaměřené na rozvoj žáka.
Účelem tohoto hodnocení je pomoci žákovi formovat realistickou představu o jeho studiu a vývoji, a takto podpořit jeho osobnostní růst. Učitel vede žáky k tomu, aby si byli vědomi svého myšlení a jednání, a pomáhá jim pochopit to, co se učí.
Ve Finsku se předměty, skupiny předmětů a chování hodnotí známkou, slovně nebo kombinací obou hodnocení. Klasifikační stupnice4 obsahuje stupně 4 až 10. Známka 4 značí nedostatečný, 5 dostatečný, 6 uspokojivý (přiměřený), 7 průměrný, 8 dobrý, 9 chvalitebný, 10 výborný. Slovní hodnocení napomáhá učiteli vyjádřit žákův vývoj a proces učení. Známkou jsou žáci obyčejně hodnoceni až od konce šesté třídy.
Při hodnocení, ať již známkou nebo slovně, se finský učitel řídí popisem dobrých výkonů. Ty jsou stanoveny pro jednotlivé předměty v rámcovém kurikulu a opisují úroveň vědomostí a zručností, která je charakteristická pro známku 8 (dobrý). Když je žákův výkon lepší než určený popis, dostává lepší známku (9, 10) a naopak, když je horší, obdrží známku horší (4 - 7). Samozřejmě, že učitel předem obeznámí rodiče s podmínkami hodnocení a je-li požádán, je povinen demonstrovat, podle čeho žáka hodnotil.
Důraz je také kladen na průběžné hodnocení, které může mít mnoho podob. Žák tak dostává zpětnou vazbu o svém vývoji, silných stránkách a oblastech, ve kterých se potřebuje zlepšit.
Až na environmentální a přírodovědné skupiny předmětů jsou všechny předměty hodnoceny zvlášť. V prvních čtyřech ročnících je environmentální a přírodovědné vzdělávání hodnoceno jako jeden celek. V šestém a sedmém ročníku jsou biologie a zeměpis hodnoceny jako celek, stejně jako fyzika a chemie. Od sedmého do devátého ročníku jsou již biologie, zeměpis, fyzika, chemie a výchova ke zdraví hodnoceny odděleně. Chování žáka hodnotí všichni učitelé, kteří ho učili.
Při hodnocení testů používají učitelé kromě percentuálního vyjádření i znaménka + a -, která odpovídají hodnotě 0,25. Takže žák může obdržet známku 4+, která odpovídá hodnotě 4,25 nebo 5-, což je v propočtu 4,75. Další možnost je i známka 4,5 a výjimečně nadaný žák může obdržet i 10,5, což je ekvivalentem naší jedničky s hvězdičkou. Tato široká škála (4; 4,25; 4,5; 4,75; 5 … 10,5) napomáhá sledovat i dílčí pokroky v učení. Na vysvědčení jsou však uváděny jenom celé známky.
Finové neznají žákovské knížky, a proto je pro rodiče komunikace s učiteli zvlášť potřebná, byť každý ohodnocený test musí svému dítěti podepsat.
Rozdíl je patrný v přístupu k žákům, kteří mají ve škole potíže. Maximální úsilí se věnuje tomu, aby dítě nemuselo zbytečně opakovat ročník. Finové nevidí smysl v tom, že použijí stejné prostředky a získají jiné výsledky. To považují za nesmyslné.
Finský systém školství umožňuje žákovi postoupit do dalšího ročníku i přesto, že má nedostatečné známky, jestliže je schopen uspokojivě zvládnout studium v dalším školním roce. Pokud měl nedostatečný prospěch v jednom nebo několika předmětech, může ročník opakovat. Je mu však ponechána jedna nebo i více příležitostí prokázat, čeho dosáhl, a to v průběhu školního roku nebo v jeho závěru.
V případě nepřesvědčivých výkonů může žák podstoupit rozdílovou zkoušku, která má různé formy. Na druhé straně, jsou-li celkové výkony žáka ve škole slabé, i když ne zcela nedostatečné, je mu ponechána možnost opakovat ročník. K tomu je ovšem třeba souhlasu rodičů.
Výkony žáka opakujícího ročník se pak anulují.
Zajímavý je také individuální přístup k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, které se identifikují už během předškolní přípravy v šesti letech. Patří sem i žáci s jakýmkoli problémem v učení, a proto je těchto žáků podstatně více než v České republice. Finové dávno pochopili, že škola má poskytnout co nejkvalitnější půdu pro růst žáků. Co na tom, že někdo doroste do velikosti květiny a někdo do velikosti stromu? Důležité je, že poroste a může dosáhnout svého vlastního maxima.
Proto jsou při hodnocení brány v potaz vzdělávací obtíže těchto žáků a při vytváření jejich hodnocení finští učitelé používají takové metody, aby jim umožnili podat co nejlepší výkon, přičemž žákům poskytují i doučování. Nehodnotí je ve vztahu k popisu dobrých výkonů v rámcovém kurikulu, ale podle konkrétních cílů daných v individuálním plánu. Výhoda je, že ve všech ročnících mohou být žáci hodnoceni slovně. Do dalšího ročníku postupují tehdy, když je jejich práce ukončena v rámci školního roku. Opakovat ročník mohou jenom na základě celkově špatných výkonů.
Školní lavice navštěvují i děti, jejichž výuka je organizována způsobem jednotlivých činností. Učitelé berou ohled na vzdělávací překážky tvořené žákovými nedostatky nebo poruchami. Ve značné míře využívají služeb asistentů a speciálních pedagogů. Ve Finsku nejsou speciální základní školy pro děti nadané. To svědčí o tom, že finští učitelé dokáží ke všem přistupovat individuálně a umějí se přizpůsobit jakékoli "odchylce" od průměru. Vyžaduje to flexibilní využívání různých vyučovacích metod, a právě proto kladou tak velký důraz na kvalitní vzdělání učitelů. Každý učitel musí být "profesionál" a učitelství je tu mezi mladými lidmi velice populární.
Učitelům nedělá žádné potíže ani hodnocení přistěhovaných žáků, protože je přizpůsobené jejich nedostatkům ve finštině nebo švédštině (ve Finsku žije 6% švédská menšina). S výjimkou závěrečného hodnocení mají učitelé možnost hodnotit tyto žáky slovně.
Učitelé žáky hodnotí na základě testů, esejů, prezentací, rozhovorů, pozorování, sebehodnocení žáka nebo portfolia apod. Žáci obdrží pololetní vysvědčení nebo vysvědčení na konci roku. V devátém ročníku získávají Finové závěrečné vysvědčení, když mají ve všech předmětech lepší známku než 5. Učitelé nehledají "díry" ve vědomostech žáka, ale právě naopak, dávají žákům možnost ukázat ty znalosti, porozumění a dovednosti, které si mohou odnést do dalšího života.
Ve finském vzdělávacím systému můžeme hledat inspiraci a příklady dobré praxe, která skutečně funguje. Na druhé straně je nutné reflektovat vlastní pedagogickou práci, zhodnotit náš přístup k vyučování, naše investice a snahy, které se zrcadlí na výsledcích. Finové usilovně a s kreativitou pracují na tom, aby byli úspěšní. Jejich země je příkladem toho, že když se investuje (zdaleka nejen finančně) do vzdělávání, zlepší se i výsledky.
Můžeme se inspirovat jejich nápaditou neformální klasifikační stupnicí, která lépe vypovídá o dílčích úspěších žáka. Obohatit nás může i individuální přístup k žákům, kde namísto hledání chyb v dětech, je vhodnější zauvažovat při hodnocení nad výběrem metod, zda skutečně umožňují jednotlivým žákům podat co možná nejlepší výkon. Můžeme se například zamyslet nad tím, jaké používáme slovní hodnocení žáků. Není naše slovní hodnocení většinou omezeno na slova "dobře" a "výborně"? Snažíme se hodnocením žáka podpořit, anebo jen kontrolovat? Před určením známky je dobré se zamyslet nad hodnotou výkonu žáka, popřemýšlet o něm v jiných nežli číselných kategoriích známek. Vyhneme se tak pouhému přiřazování známek a naše hodnocení bude podepřeno kvalitním úsudkem odpovídajícím individuálnímu výkonu žáka. Zkuste si představit, že jste ve Finsku a předem všechny známky okomentujete slovně. Určitě to přidá nový rozměr vašemu hodnocení a ocení to i vaši žáci. Finové mohou být dobrým příkladem, ale rozhodnutí ke změně musí vyjít z nás samotných.
1 www.minedu.fi/julkaisut/Research_in_Finland/Research_in_Finland.pdf
2 www.jyu.fi/ktl/pisa/publication1.pdf
3 www.legolearning.net/download/Learning_Trends_F%C3%98A.pdf
4 www.minedu.fi/minedu/education/translations/basicedu_decree.pdf
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.