Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Novodobé otroctví
5,0 (1 hodnocení)
Druhy moderního otroctví a možnosti, jak tomuto jevu čelit. Uvedeny jsou i konkrétní příklady zneužitých lidí a žáci sami se mohou pokusit navrhnout řešení jejich situace.
Otroctví, které je často spojováno s vlastněním otroků ve Spojených státech amerických, není jen tématem minulosti. V dnešním světě žije podle odhadů mezinárodních organizací zhruba 200 milionů osob v podmínkách, které lze považovat za moderní formy otroctví.
U takzvané tradiční formy otroctví, o které se hovoří právě v souvislosti s vlastněním afrických otroků, mohl majitel s osobou, kterou vlastnil, zacházet, jak chtěl, jako by se jednalo např. o kus nábytku. Mohl osobu prodat či darovat někomu dalšímu. Jednalo se o zjevnou formu vlastnictví.
U dnešních forem není mnohdy "vlastnictví" jiné osoby tak zřetelné. Tyto formy jsou charakteristické především donucováním, vykořisťováním a kompletní kontrolou, kterou někdo provádí nad zotročenou osobou.
Aktivita 1 - Brainstorming
Zamyslete se nad tím, které formy novodobého otroctví existují v současnosti. Nápady zapište na tabuli, nechte žáky a žákyně uvést příklady. Ke shrnutí můžete využít informace v následujícím rámečku, které poukazují na odlišnosti otrockých praktik od dalších forem porušování lidských práv. Doporučujeme diskutovat zejména o otázce svobody, resp. nesvobody lidí, kteří se nacházejí v kontextech novodobého otroctví.
Charakteristiky, které odlišují otrocké praktiky od dalších druhů porušování lidských práv, zahrnují:
vlastnění nebo kontrolu, kterou vykonává "zaměstnavatel" nad jinou osobou (obvykle za pomoci násilí fyzického nebo psychického);
dehumanizaci osoby, zacházení s osobou jako s komoditou (prodej, koupě);
fyzické zabraňování pohybu nebo omezování svobody pohybu za pomoci fyzického či psychického násilí;
nucená práce (v podmínkách psychického nebo fyzického násilí).
Přestože se jednotlivé formy otroctví mohou navzájem překrývat či doplňovat, lze vysledovat zhruba následující kategorie:
Dlužní otroctví Podle OSN je až 20 milionů osob na světě drženo v dlužním otroctví. Lidé se dostávají do dlužního otroctví tím, že svými službami či otrockou prací musejí splatit dluhy. Úroky mohou narůstat a lidé jsou pak nuceni pracovat až 365 dní v roce za základní stravu či ubytování. V některých případech přechází tato povinnost z generace na generaci.
Nucené sňatky Ženy i velmi mladé dívky jsou nuceny (ať již z ekonomických či kulturních důvodů) ke sňatku s osobou, kterou často ani neznají, která je výrazně starší či za kterou se provdat nechtějí. Ženy donucené k sňatku žijí často jako nevolnice a je proti nim používáno násilí. Např. v Barmě, Thajsku, Rusku nebo na Ukrajině jsou zneužívány jako služky či sexuální otrokyně.
Nucené práce Je to jakákoli práce, do níž jsou lidé nuceni pod pohrůžkou násilí nebo jiné formy trestu a kterou by si sami dobrovolně nezvolili. Může se jednat o osoby, jež byly nelegálně najaty na práci a jež jsou jinými vykořisťovány, o polické vězně v nedemokratických zemích, kteří jsou nuceni pracovat jako nevolníci, nebo ženy a studující např. z Tádžikistánu či Uzbekistánu, kteří jsou na základě kvót vydaných vládou rodinami posíláni na bavlníkové plantáže.
Dědičné otroctví Pokud se lidem drženým v dlužním otroctví narodí děti, je zde předpoklad, že budou rovněž zneužívány či nuceny pracovat za otrockých podmínek.
Nejhorší formy dětských prací Nejhorší formy dětských prací podle údajů Mezinárodní organizace práce postihují v současné době přibližně 179 milionů dětí na celém světě. Děti jsou vystaveny plnému či nadměrnému pracovnímu zatížení ve velmi nízkém věku, nebezpečným či zdraví škodlivým podmínkám, psychickému, verbálnímu nebo fyzickému násilí v práci, dostávají nízkou nebo vůbec žádnou mzdu, jsou nuceny žít na ulici či ve velmi špatných podmínkách, nemohou utéci či/a mají znemožněný přístup ke vzdělání. Jsou nuceny pracovat v zemědělství, v domácnostech, továrnách, jsou nuceny žebrat, poskytovat sexuální služby, jsou zneužívány jako dětští vojáci. Některé děti byly do těchto podmínek prodány. Zneužíváním dětské práce je známý např. Pákistán.
Obchodování s lidmi Při obchodování s lidmi dochází ke zneužívání lidí jinými osobami. Obchodované osoby jsou drženy pohrůžkami nebo fyzickým násilím na nějakém často od domova vzdáleném místě nebo v cizině, jsou nuceny k práci, kterou by dobrovolně nevykonávaly, nebo v podmínkách, které by pro ně byly za běžných okolností nepřijatelné. Často se stává, že za práci nedostávají žádnou nebo jen velmi malou mzdu, musejí pracovat dlouhé hodiny bez možnosti odpočinku a stravy. Podle odhadů Mezinárodní organizace práce je na celém světe ročně obchodováno minimálně 2,45 milionů osob.
Moderní forma otroctví se v podobě obchodování s lidmi začíná objevovat koncem 19. a počátkem 20. století. Tehdejší prameny hovoří o "obchodování s bílým masem" - to aby se odlišil vývoz evropských žen do Ameriky (USA, Argentina) a do muslimských zemí (zejména Otomanská říše) od tehdy běžného obchodování s černými otroky.
Během 20. století obchod se ženami pokračoval a týkal se především dovozu žen z chudých zemí Latinské Ameriky, Asie a Afriky do Evropy, Severní Ameriky a bohatých zemí Středního a Dálného Východu.
Obrovský nárůst obchodu se ženami v Evropě nastal po rozpadu Sovětského svazu. Později, v důsledku válek na Balkáně, se významným centrem obchodu s lidmi staly státy bývalé Jugoslávie. Ještě nedávno fungovalo v oblasti Brčko v Bosně a Hercegovině tržiště, kde bylo možné koupit kromě běžně prodávaného zboží i lidi.
Obchod s lidmi se v posledních letech stal velmi výnosnou oblastí, která ziskem směle konkuruje obchodu se zbraněmi a drogami. Odhaduje se, že celkový příjem z obchodu s lidmi se pohybuje od 8,5 do 12 miliard EUR ročně.
Nejčastěji zmiňovanou formou obchodování s lidmi zejména v oblastech USA a Evropy je obchodování se ženami v prostředí sexuálního průmyslu. Podle Mezinárodní organizace práce je z celkového počtu osob vykořisťováno v této oblasti 43 % všech obchodovaných osob. Ženy jsou však obchodovány také za účelem vykořisťování při nucené práci mimo sexuální průmysl.
Nucená práce mimo sexuální průmysl zahrnuje mimo jiné vykořisťování v sektorech práce v domácnostech (např. ve Velké Británii jako uklízečky, služky) nebo péče o staré či zdravotně postižené osoby. Mnohdy však i v těchto případech čelí ženy sexuálnímu násilí a zneužívání. Obchodovaní lidé jsou vykořisťováni také v zemědělském sektoru (např. v USA na plantážích), ve stavebním průmyslu či jsou nuceni žebrat a páchat drobnou kriminalitu (zejména děti a osoby zdravotně handicapované). V některých mezinárodních studiích se v souvislosti s obchodem s lidmi hovoří i o obchodování s lidskými orgány (zejména s ledvinami).
Situace u nás
Česká republika je v současné době vzhledem k obchodování s lidmi především zemí cílovou a tranzitní - tedy lidé z dalších států jsou transportováni přes naše území či vykořisťováni přímo v ČR. Odhady hovoří řádově o desítkách, spíše stovkách osob ročně.
Ještě před deseti lety však byla ČR zejména zemí původu obchodovaných žen. Ženy, které přijaly nabídku práce v zahraničí (ať již přes inzerát či od známého), se mohly snadno kvůli nedostatku informací a jazykové nevybavenosti ocitnout v situaci, kdy byly nuceny pracovat v sexbyznysu. Přestože stále existují případy českých žen, které byly nuceny k prostituci v zahraničí (či v jiném regionu ČR), díky větším možnostem a přístupu k informacím je možné rizika minimalizovat a za prací migrovat bezpečněji.
Pomoc a prevence v ČR
V ČR se prevenci obchodování s lidmi věnuje organizace La Strada ČR. Posláním La Strady, která existuje od roku 1995, je šířit informace o rizicích obchodování s lidmi a o možnostech bezpečného hledání práce (nejen) v zahraničí. La Strada dále poskytuje sociální služby osobám, které se staly předmětem obchodu, a prosazuje jejich zájmy v kontaktu s vládními a mezinárodními institucemi. La Strada poskytovala donedávna služby pouze ženám, v posledních letech však asistovala také několika mužským klientům. V péči La Strady jsou zejména ženy, které byly nuceny pracovat v oblasti prostituce. Před třemi lety však přibyly mezi klientky La Strady rovněž ženy, které byly nuceny pracovat za otrockých podmínek v průmyslu (např. jako šičky, uklízečky na stavbách či jako pomocné síly v mrazírně). Nejvíce klientek pochází ze zemí bývalého SSSR (zejména Ukrajina) a z Bulharska. Výjimkou však nejsou ani ženy z Asie (např. Vietnam, Čína) či Slovenky a Češky.
Z příběhů, které tyto ženy vypověděly pracovnicím La Strady, vyplývá, že pro obchodníky je běžné používání psychického násilí a nátlaku (vydírání, ponižování, hrozby zabitím členů rodiny či lži), mnohé z nich zažily také fyzické násilí a znásilnění, omezování pohybu, nedostatek spánku, stravy či znemožnění přístupu k lékařské péči. Obchodované osoby také dostávají za práci velmi málo peněz, někdy vůbec žádné.
Mnohdy jsou také nástrojem zotročování dluhy - ať již faktické či domnělé. Ty vznikají tak, že ženám, nejčastěji z velmi chudých oblastí, nabídnou obchodníci uhrazení výdajů spjatých s cestou za prací (včetně zajištění pracovního povolení). Dluhy však neúměrně narůstají každým dnem a je téměř nemožné je splatit. Mnohdy se žena dozví dodatečně, že za ni byla zaplacena určitá částka, kterou musí prostitucí odpracovat. Výjimkou není ani zadržování dokladů či zneužívání situace osoby, která nezná jazyk a zvyklosti hostitelské země a neumí či se bojí požádat o pomoc.
Z praxe La Strady v ČR i v dalších evropských zemích, kde pracují její partnerské organizace, také vyplývá, že mnoho osob, které byly později zotročeny, cestovalo dobrovolně za vidinou slibované práce. Teprve v zemi určení se dozvěděly, že podmínky sjednané před odjezdem neplatí a co bude skutečně náplní jejich práce.
Sítě obchodníků s lidmi operují nejen na národní, ale zejména na mezinárodní úrovni a využívají ke své činnosti nejmodernějších prostředků. V rámci boje proti obchodování, jeho prevenci a pomoci obchodovaným osobám musí být i ze strany jednotlivých států vyvinuto velké úsilí. Vzhledem k charakteru a závažnosti těchto aktivit je rovněž nutné, aby se vyvíjely efektivní mechanismy spolupráce na evropském i mezinárodním poli.
Rolí nevládních organizací je prosazovat zájmy obchodovaných osob, a to podněcováním diskuse, šířením informací o tomto jevu a poskytováním služeb obchodovaným osobám (jak v cílových zemích, tak v zemích, kam se případně osoba, která obchodování prožila, vrací). Nevládní organizace také musí spolupracovat s mnoha subjekty - s policií, úřady, dalšími organizacemi; usilovat o změnu zákonů tak, aby byla zachovávána práva obětí těchto trestných činů. Opatřením, která by minimalizovala obchodování s lidmi, se věnují také nerůznější subjekty na mezinárodní úrovni - např. Mezinárodní organizace práce (ILO), Rada Evropy či OSN.
Nedůstojný termín "obchod s bílým masem" je dnes v mezinárodních i národních dokumentech nahrazován termínem "obchod s lidmi". S žáky je možné diskutovat o korektním a relevantním označování společenských fenoménů a skupin a jeho vlivu na vnímání problému.
Aktivita 2 - Jak to změnit
Cíl: Přemýšlet o změně a o různých způsobech, jak jí dosáhnout. Pomůcky: kopie příběhů (Příloha 1), tabule, křída, Všeobecná deklarace lidských práv
Průběh
Rozdělte žáky do malých skupin a dejte každé skupině kopii příběhu.
Nechte je pečlivě si příběh přečíst. Poté ať si vezmou papír a rozdělí jej na tři sloupce. Levý nadepíší - (minus), pravý + (plus) a prostřední ať nechají zatím prázdný.
Nyní mají skupiny diskutovat o tom, co bylo na situaci Světlany, Vinoda či Andrey negativního, a zapsat své postřehy do levého sloupce. Pak si mají představit, jak by příběhy mohly vypadat v ideálním případě a návrhy zapíší do pravého sloupce.
Dále žáci nadepíší prostřední sloupec nápisem ZMĚNA a zapíší do něj, jak by se dala změnit "špatná" situaci na "dobrou".
Při psaní příkladů změn nezapomeňte odlišit příklady na místní úrovni (co může dělat jednotlivec, skupina lidí), na národní úrovni (vláda, společnosti, charity, sdružení) a na globální úrovni (co může udělat OSN, co lze udělat v globálním měřítku).
Následně se ptejte skupiny na jejich postřehy a návrhy a vpisujte je společně do sloupců na tabuli, nejprve sloupec - , pak + a nakonec ZMĚNA. Uvádějte informace na pravou míru, pro inspiraci viz Shrnutí.
Až budete hotovi, zaměňte nadpis + za PRÁVA. Zeptejte se žáků, které články Všeobecné deklarace lidských práv se týkají bodů uvedených v seznamu (k tomuto účelu je možné rozdat žákům zjednodušenou verzi Všeobecné deklarace lidských práv).
Shrnutí - Co můžeme dělat na ochranu lidí před obchodováním s lidmi či nucenou prací?
NA GLOBÁLNÍ ÚROVNI Vzhledem k příčinám obchodování s lidmi je nutné na globální úrovni snižovat stávající nerovnosti a bojovat proti chudobě. Rovněž je nutné šířit informace o fenoménu obchodování s lidmi. Informovanost je základním nástrojem prevence.
NA NÁRODNÍ ÚROVNI Na zodpovědnosti vlád je, aby obchodované osoby a osoby vykořisťované v práci identifikovaly a podporovaly jako oběti trestného činu, a nezacházely s nimi jako s nelegálními migranty či se zločinci. Naopak obchodníci a vykořisťovatelé musí být obžalováni a musí čelit trestům, které odpovídají svou výší závažnosti porušování lidských práv, jehož se dopustili. K obžalobě často nedochází, protože lidé postižení vykořisťováním odmítají vypovídat o pachateli ze strachu z jeho pomsty. Pro ně by měla být přijata ochranná opatření, včetně poskytování vhodného útočiště, finanční a právní pomoci, informování o jejich lidských právech v jazyce, kterému rozumějí, poradenství, zdravotní péče a přechodného či trvalého pobytového statusu. Tento druh podpory a ochrany podnítí další úspěšné žaloby. Obvykle je poskytován nevládními neziskovými organizacemi, které se kromě přímé podpory těchto osob zasazují o změnu legislativy v jejich prospěch.
NA LOKÁLNÍ ÚROVNI Důležitá je také podpora a uvědomělost řadových občanů spočívající v solidaritě s lidmi, jejichž práva jsou porušována. Neměli by tolerovat ilegální zaměstnávání v nelidských podmínkách, naopak měli by se vždy pokusit (s ohledem na vlastní bezpečnost) pomoci tam, kde je to možné, tedy alespoň uvědomit odpovědné orgány v případě, že jsou svědky nějakého způsobu vykořisťování. Kromě toho mohou podpořit organizace pomáhající obchodovaným osobám či migrantům formou finanční podpory nebo například dobrovolnickou činností. Důležitý je však i přístup k lidem, na nichž bylo bezpráví spácháno. Byť se může zdát, že se zachovali nerozvážně nebo naivně, vinu za to, že byli předmětem obchodu nebo jinak vykořisťováni, nesou vždy pachatelé.
Poznámka: Celou lekci lze doplnit promítáním videozáznamů o nucené práci a nucené prostituci.
Literatura a použité zdroje
www.unodc.org/unodc/multimedia.html.
www.strada.cz.
www.antislavery.org.
VANÍČKOVÁ. Obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování. Praha: Česká společnost na ochranu dětí, 2005.
Společný svět. Příručka pro globální rozvojové vzdělávání. Člověk v tísni.
Global Report under the Follow-up to the ILO Declaration on Fundamental Principles and Rights at Work. Geneva, 2005.
