Jedna z nejpoužívanějších a nejintuitivnějších multimediálních nástěnek Padlet se stala součástí mé učitelské profese v covidové době. Dozvěděla jsem se o ní na facebookových stránkách digilektorů a od té doby ji řadím mezi své nejoblíbenější aplikace. Důkazem je i fakt, že ji používám denně v každé vyučovací hodině. Pomohla mi překonat strach z digitálních technologií. Jak? To se dočtete v následujícím příspěvku.
Zavádění digitálních technologií do školství naráží na mnoho problémů. Některé z nich jsou způsobeny, řečeno slovníkem mediální výchovy, dezinformacemi kolujícími mezi učiteli. Několik těchto mýtů (všechny dokonale sepsala Veronika Krejčí v rámci projektu Digidoupě – zde) se vám pokusím vyvrátit na příkladě mé osobní zkušenosti s aplikací Padlet.
Před digitální dobou (tedy u mě zhruba před pěti lety, kdy nám ve sborovně stál jeden pomalý počítač pro 10 učitelů a ve škole se 600 žáky nikdo neuměl pořádně pracovat ani na jedné ze dvou (!) interaktivních tabulí) vypadala moje běžná příprava do hodin následovně:
Vzala jsem si sešit, pečlivě nadepsaný pro každou třídu, a pustila jsem se do psaní „přípravy“. List jsem rozdělila na pomyslný úvod hodiny (přivítání, seznámení se s náplní hodiny, krátká zahřívací aktivita). Pod to jsem si sepsala obsah hlavní části hodiny (opakování předchozí látky a nové učivo) a závěr (ověření pochopení tématu, případně hra či jiná zábavná aktivita). Hodinu jsem poté odučila.
Nastala chvíle, kdy jsem si měla do svého přehledného a dokonalého archu s přípravou ještě dopsat „co nebylo pochopeno, co se nestihlo a téma domácího procvičování“. Jenže problém byl v tom, že taková chvíle téměř nikdy nenastala… Mnohdy až kolem 15. hodiny odpoledne, kdy nad prostorem pro vlastní zpětnou vazbu zvítězila únava a já si zapsala jenom „něco“. Mnohdy nepřehledně, hekticky, příliš heslovitě. A tak během psaní další, navazující, přípravy nastal problém… Dodnes například netuším, co znamenala zkratka „ven J. R. DC ne zítra“. Pravděpodobně jsem z únavy napsala místo m písmeno
a zapomněla čárku. A tak se nikdy nedozvím, jestli mi měl J. R. úkol odevzdat zítra, či nikoliv. Mně osobně tedy digitální doba přišla vlastně vhod. Výukovými online aplikacemi jsem byla nadšená hned
Dnes díky digitálním technologiím učím mnohem efektivněji, zapojuji neskutečné množství zdrojů, podle aktuálních potřeb a úrovně jednotlivých žáků. A jsem systematičtější. Přípravy dělám na počítači, z toho třetím rokem v aplikaci Padlet. Výhody? Pojďme se na ně podívat pomocí rozklíčování dezinformací, které dodnes kolují mezi anti-digitálními učiteli.
Dezinformace č. 1 – Digitální nástroje a technologie nejsou efektivní
Omyl. Jsou. Některé i efektivnější než my, obyčejní lidé. Stačí zmínit přehledné digitální nástroje třídního managementu – a je jedno, jestli používáte i nadále Google Classroom nebo Teams, důležité je nezůstat na úrovni messengerů typu Viber nebo WhatsApp (nejsou bezpečné z hlediska GDPR). Mimochodem, na Bakaláře nebo Školu online jste si prostě zvyknout už asi museli a dnes jste rádi, že existují. Já i v roli rodiče třech dětí – není nic efektivnějšího než mít „celou školu“ pohromadě v jedné aplikaci a na pár kliknutí vidět všechny rozvrhy, známky, průměry, oznámení, výsledky, přehledy v mobilu.
Dalšími efektivními nástroji jsou aplikace pro testování. Jak by vypadal dnešní pedagogický svět bez starého dobrého Kahootu nebo AhaSlides, Poll Everywhere, GimKit Live, Class Marker, Slido či Quizletu? A co teprve, když si dané testy žáci sami vyrobí? To se pak na modelu SAMR pohybujete mezi krásným A a M!
Na poli plánování celé hodiny (či přednášky) je pak extrémně efektivní právě Padlet.
Tato webová aplikace umožňuje uživatelům založit si bezplatně tři projekty. Já těm svým říkám „třídy“. Do nich si pak můžete systematicky, chronologicky, přehledně a pro milovníky zvýrazňovačů, kterých je v řadách učitelů nespočet, dokonce i barevně zaznamenat a vložit (podle jednotlivých etap hodiny či přednášky) jednotlivé výukové aktivity (printscreeny, odkazy na e-učebnici, zvukové stopy, videa, slovníky, hry, gramatické přehledy, online pracovní listy atd.). Během tří let mám díky tomu archiv oblíbených aktivit a řady skvělých odučených hodin. Stačí kliknout a aktivitu přetáhnout do aktuální vyučovací hodiny. Žádné hledání v šanonech ve skříni, žádné googlení. Vše mám na jednom místě, seřazené podle data odučení.
Tím jsme právě vyvrátili i dezinformaci č. 2. Ta je…
Dezinfomace č. 2 – Kvůli digitálním technologiím přicházím o drahocenný čas
Nepřicházíte. Před hodinou si vše nachystáte nebo z minulého roku přetáhnete do aktuálního Padletu – každé jedno cvičení, každou aplikaci, každé video, podcast, zvukovou stopu, hru, hádanku. Ve třídě si pak proces učení už jenom užíváte. Vše se spouští na jedno kliknutí přesně tam, kde chcete, a bez reklam. Kromě toho můžete svůj Padlet s obsahem celé hodiny sdílet, s kýmkoliv chcete. Buď přímo přes Google Classroom, nebo nepřímo – pomocí sdílení odkazu e-mailem nebo v chatu. A co takhle zaúkolovat žáky, aby si hned na první hodině nalepili QR kód vaší padletové „třídy“ přímo do sešitu? To teprve ušetříte času, až nebudete muset rodičům odepisovat na e-maily typu „Pepík byl dnes nepřítomen kvůli náhlé nemoci, co jste prosím brali?“. Žák se po načtení QR kódu nejenom dozví, o co přišel, ale pár aktivit si může i samostatně doma projít a danou látku procvičit.
Dezinformace č. 3 – Naučit se pracovat s nějakou aplikací je příliš složité
Není. Odpověď zní trochu futuristicky: UX a UI.
UX design (User Experience, uživatelský zážitek) se zabývá navrhováním různých řešení fungování nejen mobilních aplikací, tak aby co nejlépe plnily svůj účel a funkci. UX design zahrnuje všechny prvky aplikace, jako jsou navigace, tlačítka a formuláře. V praxi to například znamená, že po spuštění Padletu se v aplikaci zorientujete dříve, než řeknu P-A-D-L-E-T. UI design (User Interface, uživatelské rozhraní) je zase zkratkou pro vizuální podobu mobilní aplikace. Grafický návrh zahrnuje typografii, vizuální prvky a barvy aplikace. Velice intuitivně je navržena většina vzdělávacích aplikací – proto se vám možná někdy zdá, že jsou žáci o krok napřed! Nenechte se zmást – pokročilé IT znalosti nejsou pro práci s digitálními nástroji nutné!
Podobných „dezinformací a mýtů“ o zavádění digitálních technologií do škol najdete v českých sborovnách mnohem více. Je ale načase si možná přiznat, že prostě žijeme v době digitální. Moderní informační a komunikační technologie se staly běžnou součástí života každého z nás. Děti technologie aktivně a rády využívají a je na nás učitelích a rodičích, aby je využívaly ve svůj prospěch.
Nedívejme se tedy na technologie jenom negativně – optikou mrhání drahocenného času (hraní her, koukání na hloupá videa, hodiny strávené na sociálních sítích obdivováním cizích životů), ale pokusme se podívat na nové možnosti optimističtěji – jako na nástroje či pomůcky, které učiteli (nebo rodičům) a žákům pomohou zvládnout obsah školního kurikula. A možná se naučí i něco navíc… Tak například jeden „můj“ sedmák používá Canvu nejenom ve škole, ale i ve skautu, kde díky získané digitální kompetenci z mých hodin vyrábí překrásné plakáty s přehledem skautských akcí.
A přiznejme si, že i nám dospělým digitální nástroje pomáhají a usnadňují život (plánovače nábytku, objednávkové formuláře, navigace, eRecepty, eGouvernement, ePetice, hlídání váhy, kroků, pitného režimu) a tak jim umožněme pomáhat i našim dětem. Vždyť například jak by to asi dopadlo s námi, kdyby před dvěma miliony let naši předkové z rodu homo erektus podlehli negativním informacím o ohni (protože pálí, zabíjí a je nezkrotný) a své děti by s ním prostě nenaučili žít a využívat jeho výhody?
