Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání pro období 2011–2015. Analytická část

Úvod

Česká republika se po vstupu do OECD a do Evropské unie stala dárcovskou zemí a zavázala se k pomoci rozvojovým zemím a ke globálnímu snižování chudoby. Tomuto závazku může dostát pouze za předpokladu, že bude mít podporu české společnosti. Na rozdíl od jiných zemí OECD je informovanost české veřejnosti o globálních problémech a způsobech jejich řešení zatím nízká[1]. Přes nepopiratelnou solidaritu, kterou lidé v České republice prokazují při humanitárních krizích, stále chybí širší povědomí o tom, co znamená extrémní chudoba, o existenci a významu dlouhodobé rozvojové spolupráce i o širším kontextu globálních otázek. Problémy v rozvojových zemí se většině české veřejnosti stále jeví jako vzdálené, zdánlivě se nedotýkající našich životů. Přitom současná ekonomická a finanční krize zřetelně poukazuje na propojenost dnešního globálního světa a na skutečnost, že události v jiné části zeměkoule ovlivňují do značné míry i život u nás.

O otázky, které souvisejí se situací v rozvojových a rozvinutých zemích, a o tzv. globální souvislosti by se proto měl zajímat každý občan. Zvyšování informovanosti a zdůrazňování potřeby solidarity a partnerství a apel na změnu spotřebitelského a občanského chování se musí stát součástí vzdělávacího procesu na všech úrovních, počínaje předškolním a konče terciárním vzděláváním. Zároveň by měla existovat i nabídka dalších vzdělávacích a osvětových aktivit pro dospělé. Důraz přitom musí být kladen nejen na předávání znalostí, ale i na rozvíjení dovedností, schopností, hodnot a postojů, které povedou k aktivnímu přístupu jednotlivců k řešení globálních problémů.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR, které je hlavním koordinátorem zahraniční rozvojové spolupráce a humanitární pomoci do zahraničí, dlouhodobě financuje aktivity nevládního sektoru v oblasti globálního rozvojového vzdělávání. Počet vzdělávacích aktivit zaměřených na rozvojovou a globální problematiku ze strany nevládních organizací, vysokých škol, ale i jednotlivých učitelů na všech typech škol za poslední roky výrazně narostl. Ve strategiích vzniklých v posledních letech pro oblast vzdělávání je však tato problematika pojednána jen okrajově.