Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Nápady na herní aktivity pro děti s autismem
Práce s autistickými dětmi vyžaduje značnou dávku zkušeností. Pro tyto děti jsou typické výrazné poruchy sociální interakce, odlišné emoční prožívání, neschopnost empatie a představivosti, potřeba stereotypů a rituálů, jiný způsob reagování a chování. Někdy bývá těmto dětem mylně připisována i neschopnost si hrát. Jaké jsou ve skutečnosti jejich možnosti? A jak je můžeme dále rozvíjet?
Práce s autistickými dětmi vyžaduje značnou dávku zkušeností. Pro tyto děti jsou typické výrazné poruchy sociální interakce, odlišné emoční prožívání, neschopnost empatie a představivosti, potřeba stereotypů a rituálů, jiný způsob reagování a chování. To vše vytváří každodenní náročné situace pro rodiče, sourozence i speciální pedagogy. Někdy bývá těmto dětem mylně připisována i neschopnost si hrát. Jaké jsou ve skutečnosti jejich možnosti? A jak je můžeme dále rozvíjet?
Odpověď nalezneme v knize Autismus a hra, jejímiž autory jsou Jannik Beyer a Lone Gammeltoft. Publikaci vydalo v edici speciální pedagogiky nakladatelství Portál. Autoři se přes dvacet let věnují práci s dětmi s poruchami autistického spektra a ve spolupráci s dánskou školou Broendagerscholen předkládají ucelenou přípravu herních aktivit. Kniha se zabývá nejen teoretickou průpravou, ale především didaktickými náměty pro konkrétní činnosti a je doplněna instruktážním fotografickým materiálem.
Zatímco pro zdravé dítě má sociální rozměr her stimulační charakter, pro děti autistické může být sociální stránka velkou překážkou. Tyto děti se daleko lépe orientují v konkrétních aktivitách, zkoumajících osoby a předměty, nebo manipulačních, než ve hrách vyžadujících intuici, empatii a tvořivost. Proto je v knize kladen důraz na dokonalou přípravu, organizaci a jednoduchost všech herních aktivit. Nejdůležitějším úkolem pro pedagogy i rodiče je dítě postupně a nenásilně vtáhnout do hry, a to pomocí jednotlivých kroků, např. pozorováním, napodobováním a zrcadlením. Tak mají tyto děti možnost zapojit se do sociálního kontextu hry.
A jaké konkrétní postupy autoři předkládají? Autisté postrádají vrozené sociální porozumění, proto je třeba hru dobře připravit. Hře předchází vytvoření strukturovaného prostředí, kde jsou jasná pravidla, která lze snadno předvídat. Zajímavý je nápad se stolem nebo kobercem přepaženým barevnou páskou na poloviny. Jedna je vymezena dospělému, druhá dítěti sedícímu naproti. Oba mají před sebou stejnou sadu hraček, karet, obrázků nebo krabic. Hračky jsou voleny jednoduché, takové, aby z nich jasně vyplýval jejich účel - bublifuk, kostky, panenka, dětské nádobíčko.