Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Příspěvek, představující názor profesní organizace předškolní výchovy na problematiku prorodinného balíčku, je převzat z Učitelských novin.
Podkladem pro paragrafové znění zákona, který by měl nastavit pravidla pro pomoc rodinám pečujícím o děti do sedmi let, je Prorodinný balíček, který ministerstvo práce a sociálních věcí představilo v listopadu minulého roku. Že odborníci z oblasti předškolní výchovy k němu mají řadu výhrad, není žádným tajemstvím. Bohužel, nikdo ze zainteresovaných se jich na ně neptá. Nad „balíčkem" jsme hovořili s představitelkami Asociace předškolní výchovy (APV) - předsedkyní Evou Opravilovou (katedra primární pedagogiky PedF UK v Praze), místopředsedkyněmi Ludmilou Šprachtovou (MŠ Sokolovská 182, Praha 8), Jaroslavou Cardovou (dlouholetá pracovnice Pedagogického centra Praha) a Janou Kropáčkovou (katedra primární pedagogiky PedF UK v Praze).
„Nebudeme mluvit do takových návrhů MPSV, jako je tzv. hlídání po sousedsku, ostatně ani nám to nenáleží," shodly se přítomné. Měly na mysli opatření, kdy by jedna maminka na mateřské nebo rodičovské dovolené mohla pečovat až o čtyři děti ve věku od 6 měsíců do sedmi let; včetně toho svého. Chtějí se soustředit na víceméně institucionalizovanou předškolní výchovu, která si dává do názvu slovo škola nebo školka. V souvislosti s veřejnými mateřskými školami, které se musejí řídit závaznými normami, by mohl být název zavádějící a rodiče by se v nabídce jen těžko orientovali. Asociace zdůrazňuje, že rodiče by se měli rozhodovat, komu svěřit své dítě do péče, jen pokud mají o rozsahu a organizaci této péče nezkreslené informace. Nedostatek míst ve veřejných mateřských školách je však nutí sáhnout po každé příležitosti.
„Proto nám jde o udržení kvality všestranné péče o děti, na jakou jsou rodiče u mateřských škol zvyklí, organizační stránku věci nechť si vyřeší zřizovatelé podle svého," říká Eva Opravilová. Upozorňuje však na určitou diskriminaci, která se objevuje v „balíčku" nejen z pedagogicko-psychologického pohledu na potřeby dítěte a jeho právo na kvalifikovanou profesionální péči, ale také při stanovení hygienických podmínek. „Za největší problém považuji, že návrh MPSV má charakter pouze dílčího opatření, které by mělo řešit aktuální problematiku. Není koncepční, neuvažuje, jakým směrem se realita bude ubírat dál."
Zatímco MPSV s profesními asociacemi z oblasti předškolní výchovy nekomunikuje, obecně prospěšná společnost Gender Studies zorganizovala před časem setkání jak zástupců zaměstnavatelů, kteří chtějí svým zaměstnancům nabídnout podnikovou školku, tak poskytovatelům a zřizovatelům těchto služeb. U kulatého stolu usedli také lidé z MPSV i ti, kteří pracují v jeslích a mateřských školách.
„Musím přiznat, že díky tomuto setkání jsme svůj pohled na záměry MPSV poněkud zmírnily," přiznala J. Cardová. „Mile nás překvapilo, že jsme od žen, které pomáhají podnikům se zřizováním firemních mateřských škol, slyšely, že v žádném případě není možné nechat děti napospas nekvalifikovaným tetám nebo sousedkám. Že se nechtějí spokojit s pouhým hlídáním dětí."
Jenže to byl názor jen několika žen. Kdo zaručí, že stejně budou smýšlet i ostatní? Balíček sice opatrně formuluje, že v jeho návrhu nejde o hlídání, ale o rozvoj osobnosti dítěte, ovšem už blíže nespecifikuje, kdo a jak bude o rozvoj dětí dbát. A už vůbec v něm nejsou zmiňovány kvalifikované učitelky. „Pracovnice MPSV nás ujišťovala, že tento balíček je jen první krok, o všem že se ještě bude diskutovat."
Paragrafové znění zákona je údajně ve vnějším připomínkovém řízení, ale pedagogové do něj stále ještě vtaženi nejsou.
V Prorodinném balíčku mimo jiné stojí: „Miniškolička se zřizuje nejvýše pro pět dětí ve věku od 0 do 7 let, převážně však pro děti od 1 do 4 roků. V jednom časovém okamžiku může být v celé miniškoličce pečováno nejvýše o 5 dětí. Do tohoto počtu dětí se započítávají i vlastní děti pečovatelky ve věku do 7 let věku. V miniškoličce se poskytuje individuální výchovná péče o svěřené dítě zaměřená na rozvoj rozumových a řečových schopností, pohybových, pracovních, hudebních, výtvarných schopností a kulturně hygienických návyků přiměřených věku dítěte. Dále se zajišťuje bezpečnost a zdraví dítěte, jeho pobyt na čerstvém vzduchu, spánek v odpovídajícím hygienickém prostředí a osobní hygiena dítěte, včetně poskytování první pomoci. Tato péče o dítě je doplňkem péče rodinné, není její náhradou a musí odpovídat věkovým a individuálním zvláštnostem dítěte. Svým uspořádáním se tato péče co nejvíce přibližuje životu dítěte v rodině."
Asociace předškolní výchovy upozorňuje na příliš vágní formulace návrhu, které v sobě skrývají reálné nebezpečí, že konečné znění zákona buď sklouzne do nepřijatelných podmínek, nebo umožní různé výklady. Jenom namátkou: Co si má člověk představit pod konstatováním, že vybavení má být úměrné péči o vlastní dítě?
„V balíčku se objevují i protiklady," připomíná E. Opravilová. Na jedné straně se na miniškoličky nevztahují hygienické, prostorové a personální podmínky požadované po zařízeních pro výchovu a vzdělávání, ale přitom mají výchovu a vzdělávání poskytovat - i když to dokument blíže nespecifikuje. A to ani nemluvím o tom, jak velké věkové rozdíly se mohou ve skupině pěti dětí sejít. Šestiměsíční mimino vedle dvouletého, tříletého, pětiletého a sedmiletého dítěte... K tomu by měla osoba, která dostane děti na starosti, několikrát denně vytřít podlahu, připravit dětem jídlo, s každým individuálně pracovat... To všechno bez odpovídající kvalifikace. A to si ještě některé firmy představují, že se děti budou v miniškoličce střídat! Přitom každá učitelka mateřské školy ví, jak důležité je, aby děti byly ve známém kolektivu, s lidmi, kterým věří."
Ani firmy prý nejsou s navrhovanou formou školek spokojeny. Jedna miniškolička většinou nestačí, zřízení několika je pro ně příliš nákladné. „Zástupce ministerstva financí nám sdělil, že zaměstnavatel bude platit na každé dítě v miniškoličce 5 000 Kč a skoro 35 000 Kč na ostatních daních, tedy sociální a zdravotní," připomněla J. Cardová. „To by se mu skoro vyplatilo přispět některé mateřské škole na rozšíření jejího zázemí."
Profesionálky uhodí každá nedomyšlenost do očí, jestliže ji poměřují vlastními zkušenostmi. Tak alespoň některé.
„Balíček uvažuje v různých formách péče o skupinách čtyř nebo pěti dětí, ale pokud jde o ty starší čtyř let, je tento počet problematický," varuje L. Šprachtová. „Malá skupina nevytvoří dostatečné podmínky pro získávání sociálních zkušeností, pro trénink komunikačních dovedností, vůbec pro rozvoj dalších schopností a dovedností. Co víc - materiál mluví o matkách, o zaměstnavatelích, o společnosti, o firmách - ale ne o dětech. Jako by nikoho nezajímalo, co dítě v tom kterém věku potřebuje. Jaký dopad může mít nezabezpečení odpovídajících podmínek pro jeho další rozvoj."
Že v některých případech balíček vychází z chybných premis, ukazuje J. Kropáčková. „Tvrdí například, že učitelka mateřské školy může pracovat až s dětmi od tří let. Přitom ve vyhlášce stojí, že mateřská škola může přijímat - a také někde přijímá - i mladší děti."
Uvedli jsme alespoň ty nejzávažnější připomínky, které Asociace předškolní výchovy vůči Prorodinnému balíčku má. Zajímalo nás, co by jeho autorům doporučila, kdyby je její názor zajímal. První odpověď byla stejně stručná jako jednoznačná: „Aby s dětmi pracovali výhradně odborníci."
„Pokud má zařízení v názvu pojem škola nebo školka, mělo by splňovat stejné podmínky jako mateřská škole. Nebo ať se jmenuje jinak, aby bylo jasné, že mu jde jen o hlídání dětí," dodává E. Opravilová.
Když vezmeme v úvahu náklady, které by stát měl vložit do zařízení navrhovaných ministerstvem práce a sociálních věcí, vyjde docela slušná částka. Suma určená na každé dítě, odpuštění daní, úhrada sociálního a zdravotního pojištění pro matky (a možná i otce), které budou ochotny se starat další děti... A to mluvíme jen o provizorní péči bez odborné kvalifikace. „Jsem přesvědčena, že vhodnější by byla investice do mateřských škol - do jejich rozšíření, vybavení, do proškolení pracovníků," soudí Ludmila Šprachtová.
Kolem jeslí je otazníků ještě víc. Ministerstvo zdravotnictví, které je mělo tradičně v gesci, se k nim už léta nehlásí. Naopak sílí tlaky, aby je pod svá křídla převzalo ministerstvo školství. Naráží se tu však na podmínku danou stávajícím zákonem, že o děti do tří let pečuje zdravotnický personál. Přitom střední školy už dětské sestry s touto specializací nevychovávají.
„Myslím, že by nebyl problém zřizovat při mateřských školách třídy pro děti mladší tří let. Pochopitelně kdyby se vytvořily vhodné podmínky, upravila kapacita zařízení a profesně profiloval personál," říká E. Opravilová. „O místa v miniškoličkách s malými dětmi asi dnešní zdravotní asistentky - bakalářky stát nebudou. A mít na čtyři děti dvě pracovní síly - zdravotnici a učitelku nebo vychovatelku - je zbytečný přepych."
Stejný názor má i L. Šprachtová. „Nebyl by problém vytvořit pro tyto děti v mateřské škole speciálně vybavený prostor, ani zajistit odborně připravený personál jak z pedagogického, tak ze zdravotního hlediska. Jsem přesvědčená, že by mateřské školy o to měly zájem. Jen by bylo třeba propojení obou sfér legislativně ukotvit a dát školám odpovídající podmínky."
„Nehledě k tomu, že doba vhodná k nástupu dítěte do mateřské školy je individuálně různá," navazuje Eva Opravilová. „Některé dítě může být ve dvou letech natolik zralé, že mateřskou školu ´unese´. Jiným maminkám doporučujeme, aby ještě zůstaly doma i se čtyřletým dítětem. Na tyto situace by mohlo zřízení spojující péči o děti mladší tří let s předškolními flexibilně reagovat. V tom vidím budoucnost."
„V současné době je na naší fakultě zřízena v rámci studia pro mateřské školy volitelná specializace Pedagogika raného dětství. Mohla by to být jedna z cest, jak nastartovat přípravu odborníků pro novou podobu předškolních zařízení," připojila se J. Kropáčková.
Připomínek bylo nespočet a určitě nepramenily z uražené ješitnosti, nebo z obavy, že by mateřské školy ztratily svůj význam, jak občas někdo nadhodí.
„Ministerstvo hovoří o podpoře rodiny, ale nejsem si jista, jestli ji uchopilo ze správného konce," říká Jana Kropáčková. „Nebere v úvahu všechno, s čím se rodiny s malými dětmi potýkají. Balíček zachycuje pouze výsek problémů. Jen málokterý zaměstnavatel například vyjde vstříc žádosti rodičů o zkrácený úvazek. Matky s malými dětmi jen obtížně hledají místo, zato bývají první, koho zaměstnavatel při reorganizaci propustí."
Zajištění péče o děti, je jen špičkou ledovce. Nárazovým opatřením vyvolaným nedostatkem míst v jeslích a mateřských školách. „Měli bychom jít k podstatě, podpořit rodičovství a k dítěti přistupovat z hlediska jeho potřeb. To je zásadní porevoluční obrat v předškolní výchově," zdůrazňuje Eva Opravilová. „Jenže když dojdeme ke konkrétnímu řešení, dítě nám zase ze zorného pole zmizí."
(Převzato z Učitelských novin 9/2009, str. 10-11, ISSN 0139-5718)
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.