Nácvik asertivního chování na pozadí psychologické interpretace kresby.

Motivace hrou „Najdi a dotkni se“

Učitel vysvětlí pravidla této jednoduché hry, kterou si zároveň ověří, zda žáci dobře vidí a slyší. Je to důležité pro další činnost.

Pravidla:

• Hrajeme pouze ve vymezeném prostoru – např. školní třída.
• Při vyřknutí barvy učitelem hledáme po třídě věc této barvy, které se musíme dotknout.
• Dané věci se nesmí držet více hráčů, dotýká se jí vždy jen jeden.
• Hra bude mít 7 kol a každý si sám za sebe počítá body.
• Bod nezíská ten, kdo nenajde ve třídě věc dané barvy, které by se dotýkal.
• Žáci s nejvyšším počtem bodů vyhrávají.
• Nikdo nesmí během hry do nikoho záměrně strkat, vrážet, šťouchat apod.
• Všichni hrajeme podle pravidel a fair play.

Po vysvětlení pravidel si učitel ověří, zda jim opravdu rozumí všichni žáci. Hra může začít. Učitel říká: „Najdi a dotkni se ….  zelené. / Najdi a dotkni se  …. modré. / Najdi a dotkni se ….  červené. / Najdi a dotkni se ….  žluté. / Najdi a dotkni se ….. fialové. / Najdi a dotkni se ….. černé. / Najdi a dotkni se ….  hnědé.“ Po ukončení hry vyhodnotíme hráče s nejvyšším počtem bodů a pochválíme žáky za to, že dodrželi pravidla.

Test barev

Tento jednoduchý test slouží učiteli především k tomu, aby si zmapoval situaci ve třídě, kdo ze žáků je spíše extrovert a kdo naopak introvert. Pomůže mu to soustředit se během didaktické hry Trénink asertivity na méně průbojné žáky, kteří si tuto dovednost musejí lépe osvojit.

Žákům samozřejmě tento záměr prozrazovat nebudeme. Nabudíme je nenásilně na tuto činnost, aby ji byli schopni provádět uvolnění, a připravili se tak na hlavní hru Trénink asertivity. Můžeme jim říci, že když tak pěkně zvládli hru „Najdi a dotkni se“, navážeme na ni a trochu si pohrajeme s barvami.

Cíl:

• žák spontánně pracuje s barvou celýma rukama nebo nabírá barvu špičkou prstu;
• tvoří vlastní dílo podle zadaných instrukcí;
• uvolní myšlení a pracuje zcela spontánně, individuálně.

Pomůcky:

Prstové barvy (nebo vodové barvy nebo tempery), čtvrtka formátu A3, pracovní oblečení, hadr na utření, kelímek s vodou, podložka.

Instrukce pro žáky:

• Pracuj samostatně, neraď se s ostatními.
• Namaluj sám sebe, ale vyjádři své já pouze abstraktně za použití barev (nutno vysvětlit žákům pojem „abstraktně“).
• Maluj celýma rukama nebo prsty.
• Používej pouze tyto barvy: modrou, zelenou, červenou, žlutou, hnědou a černou.

Psychologická interpretace kresby:

Při tomto testu by si měl učitel všímat, jaký přístup žák zaujímá k materiálu a k barvě. Závěry jsou ovlivněny tím, jakým způsobem dotyčný žák ke zpracování materiálu přistupuje. Barva vypovídá o sklonech autora.

Extrovert: Používá mnoho barev, které jsou jasné.

Introvert (tj. člověk se zábranami): Omezuje se na jednu nebo dvě barvy. Depresivní a málo se prosazující jedinci malují ve smutných, ponurých odstínech.

Význam barev:

• červená – převaha této barvy v kresbě dítěte po šestém roce ukazuje tendenci k agresivitě a nedostatečnou kontrolu emocí;
• modrá – používání modré v šesti letech znamená, že dítě je dobře adaptované; modrá nahrazuje hnědou, když dítě už opravdu nechce zůstat „miminkem“; pokud používá výhradně modrou, ukazuje to na přílišnou sebekontrolu;
• zelená – použití je srovnatelné s modrou a odráží spíše sociální vztahy;
• žlutá – je velmi často spojována s červenou nebo používána samostatně; někdy ukazuje velkou závislost dítěte na dospělém;
• hnědá – stejně jako tmavé nevýrazné barvy (považované psychoanalytiky za regresivní) – a někdy i žlutá – odráží hnědá barva špatnou rodinnou i sociální adaptovanost dítěte a jeho různé konflikty; tyto „regresivní“ barvy s oblibou volí umíněné děti;
• fialová – často se vyskytuje ve spojení s modrou a prozrazuje úzkost; je používána hlavně v obdobích obtížné adaptace a někdy se vedle ní objevuje zelená;
• černá – vyskytuje se v jakémkoli věku a prozrazuje určitou míru úzkosti; někdy svědčí o bohatém vnitřním životě; symbolika černé je však zvláštní v období puberty, kdy vyjadřuje nepřístupnost a ostych ve vyjadřování citů.

Při interpretaci barev je však nutné přihlížet k mnoha dalším faktorům, jako jsou kulturní vlivy, móda, linie a formy, kombinace barev, jež naznačuje konflikt mezi dvěma tendencemi. Stabilní subjekt, který je dobře sociálně adaptován, používá zpravidla čtyři až šest barev. V interpretaci kresby nemá barva absolutní hodnotu, ale všeobecně vzato jasné, teplé barvy svědčí o vyrovnanosti, zatímco tmavé barvy ukazují na tendenci ke smutku, úzkosti, případně odpor k někomu nebo něčemu. Bledé odstíny vyjadřují citovou nevyrovnanost nebo špatný zdravotní stav.

Tento „Test barev“ analyzuje povahu dítěte při jednom sezení ze tří až osmi obrazů. Proto při použití tohoto testu, tak jak je výše popsán, nedělejte striktní závěry. Tato aktivita slouží učitelům především pro orientaci, aby věděli, na jaké žáky se mají při tréninku asertivity více zaměřit a jakým způsobem na ně působit. Pro žáky je tato aktivita pouze uvolněním a odstraněním zábran při tréninku asertivního chování.

Tento test použitý ve vyučovacím bloku nelze považovat za odborně provedený psychologický rozbor osobnosti.

Didaktická hra Trénink asertivity

Činnost učitele:

• vymezí skupiny;
• vymezí hrací prostor, aby byl dostatek místa pro pohyb žáků;
• vysvětlí pravidla hry a ujistí se, že jim všichni rozumějí;
• během hry dohlíží na zapojení všech žáků, nejen na ty, kteří právě vystupují, ale i na ostatní, zda sledují dění, ke kterému se budou později vyjadřovat;
• předchází poškození hráčů;
• projevuje zájem o dění a zabývá se názory žáků;
• akceptuje i protichůdné názory, nezájem, nejistotu a omyly;
• respektuje zkušenosti, znalosti a postoje žáků.

Činnost žáků:

• žák poslouchá zadávané instrukce a rozumí jim;
• spolupracuje s ostatními ve skupině;
• aktivně se podílí na řešení vzniklých problémů a uvádí vlastní řešení odstranění těchto problémů.

Cíl hry:

• žáci se seznámí s pojmem asertivita a vyhledají jej ve slovníku cizích slov;
• trénují obezřetné chování při setkání s různými lidmi na modelových situacích;
• učí se odmítnout komunikaci, která je jim nepříjemná;
• aktivně se zapojují do diskuze a uvádějí příklady z vlastní zkušenosti;
• hledají nejvhodnější řešení, jak se v dané situaci zachovat.

Pomůcky:

Slovník cizích slov, karty s popisem situací (viz příloha).

Pravidla pro žáky:

• Členové skupin společně spolupracují a podílejí se na nejvhodnějším řešení situace.
• Nikdo se nikomu nevysmívá ani nikoho neponižuje.
• I ti, co zrovna nevystupují, budou aktivně sledovat dění.
• Před zahájením každé scénky jeden ze členů skupiny zahájí výstup a závěr výstupu tlesknutím.
• Během hraní se pozorovatelé nebaví mezi sebou, a neruší tak vystupující spolužáky.

Popis hry:

Žáci nejprve dostanou prostor k tomu, aby vysvětlili význam slova asertivita, asertivní chování. V případě, že žáci netuší, co slovo znamená, vyhledají slovo cizího původu ve slovníku a učitel jeho vysvětlení napíše na tabuli. Učitel rozdělí žáky do menších skupin (3–4). Pro každou skupinu má učitel nachystanou situaci, která nastane, postavy, které budou vystupovat,  a prostředí, ve kterém se scénka bude odehrávat (viz příloha). Scénku předvádí vždy jen jedna skupinka hráčů a ostatní sledují a hodnotí správnost chování v dané modelové situaci. Po odehrání scénky následuje vždy diskuze a žáci se pokoušejí hledat ta nejvhodnější řešení situace. Do dění vstupuje nenásilně i učitel, který směřuje žáky k volbě nejvhodnějšího řešení.

Příklad:

Situace: Dostal jsi nové kolo, které sis moc přál, a kamarád ze sousedství si ho chce půjčit, ty ale víš, že by se rodiče zlobili.

Názory žáků na řešení:

• Půjdu s kamarádem na místo, kde mě rodiče neuvidí, a kolo mu půjčím.
• Budu se vymlouvat, že kolo má nějakou vážnou závadu a nedá se na něm jezdit.
• Vypláznu na kamaráda jazyk, řeknu „túdle núdle“ a kolo mu nepůjčím.

Do hry vstoupí učitel a položí otázku: „Mohli bychom kamarádovi odmítnout půjčit kolo, aniž bychom ho urazili? Jak mu to takticky řekneme?“

Řešení: „Nezlob se, ale kolo ti půjčit nemohu, je nové a já na něj musím opatrný. Ale zeptám se rodičů a když budou souhlasit, kolo ti zítra rád půjčím.“

Poznámka:

Výběr scének a situací vybíráme s ohledem na přiměřenost k věku žáků.

Vlastní vypravování – samostatná práce

Žáci napíšou vypravování o osobně prožité situaci, která jim byla nepříjemná. Uvedou průběh zážitku, jak se zachovali, a uvedou, jak by se zachovali ve stejné situaci dnes. Svoje vypravování mohou doplnit o vlastní kresbu.

Učitel může v dalších hodinách pracovat se slohovými pracemi žáků, na které může reagovat. Zároveň si tak ověří, zda žáci pochopili význam pojmu "asertivní chování" a zda se v jejich slohových pracích objevil. Učitel může nácvik asertivity zařazovat i v dalších hodinách. Otázkou však zůstává, zda se žáci dokážou asertivně zachovat i v reálných životních situacích.

Něco málo o asertivitě pro učitele

Asertivita: Je to způsob komunikace a jednání, kterým člověk přiměřeně vyjadřuje a prosazuje své myšlenky, pocity, názory a postoje, přitom neporušuje svá práva (není pasivní) ani práva  jiných (není agresivní). Znalec asertivity má umět přirozeně projevit své emoce. Má dokázat spontánně reagovat, má umět dávat najevo svá přání a požadavky. Má dokázat sdělit své jasné stanovisko, nemluvit mlhavě a jen napovídat chytrému. Umí oponovat. Říká "ne" na nepřijatelné požadavky.

• pasivita – netečnost, nečinnost, plachost
• agresivita – útočnost, dobyvačnost, snaha napadat jiné
• asertivita – sebeprosazování, sebevědomí, troufalost

Desatero základních asertivních práv:

1. Máme právo sami posuzovat své chování a city a být za ně odpovědni.
2. Máme právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující naše chování.
3. Máme právo posoudit, zda a nakolik jsme zodpovědní za řešení problémů druhých lidí.
4. Máme právo změnit svůj názor.
5. Máme právo říci: „Já nevím.“
6. Máme právo být nezávislí na dobré vůli ostatních.
7. Máme právo dělat chyby a být za ně zodpovědní.
8. Máme právo dělat nelogická rozhodnutí.
9. Máme právo říci: „Nerozumím.“
10. Máme právo říci: „Je mi to jedno.“

Poznatky z praxe

Během realizace tohoto vyučovacího bloku se mi podařilo splnit všechny výše uvedené cíle. Hned na začátku jsem žáky úspěšně nabudila hrou "Najdi a dotkni se". Mladší děti stále vyhledávají jakoukoliv aktivitu, kde se mohou pohybově projevit, proto je hra bavila a výborně je tak naladila na další aktivitu – Test barev. Žáci se při této činnosti uvolnili a spontáně si pohrávali s připravenými barvami. Jelikož většinu dětí ve své třídě znám, nebylo pro mne příliš těžké odhadnout, zda jednotlivci tíhnou spíše k introverzi, či extroverzi. Na vytvořených kresbách se toto krásně projevilo. Introvertní žáci skutečně použili minimum barev a volili spíše tmavší vybledlé odstíny, někteří dokonce použili netradiční kombinaci barev, která ve finále působila celkem depresivně. Všechy žáky jsem bez výjimek pochválila, abych i nadále udržela uvolněnou přátelskou atmosféru. Připravená didaktická hra Trénink asertivity byla pro tento vyučovací blok stěžejní. Žáci se do ní s chutí zapojili, dokonce i žáci méně průbojní a ostýchaví uváděli své vlastní zážitky o komunikaci, která jim byla nepříjemná. Problém nastal při samotném hraní scének, kde se měli žáci projevit. Méně aktivní a neprůbojné děti jsem musela více povzbuzovat ke spolupráci s ostatními. Nakonec ale i tito žáci napsali zajímavé slohové vypravování, kde se dané téma (asertivní chování) objevilo. Žákům se vyučovací blok velmi líbil a já jsem byla spokojená s celkovým výsledkem své práce. Přeji proto i ostatním pedagogům, aby se jim realizace tohoto vyučovacího bloku povedla a měli z ní dobrý pocit.

Zdroje

DAVIDO, R. Kresba jako nástroj poznání dítěte. Dětská kresba z pohledu psychologie. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-449-4.

RAMPAS, P. S. O. S. scr NP Psychologie: Psychologická témata: "Asertivita. Desatero asertivity podle Andrewa Saltera" [online] [cit. 2011-04-04 12:31]. Dostupné z www: http://www.npsos.estranky.cz/clanky/Psychologie.html