Mýtus pedagogické neutrality technologií

Ve světě se vedou diskuze o tom, zda lze na technologie pohlížet z pohledu pedagogického jako na neutrální. Souhlasný názor je v souladu s přesvědčením celé řady tradičně orientovaných didaktiků-teoretiků. Tak úplně se jim nelze divit. Představují si, že technologie jsou jen nástrojem, který výukové aktivity pouze zprostředkovává (urychluje), a to podstatné je, jaký pedagogický přístup se aplikuje. Tedy role učitele. Stejný názor překvapivě má například i světoznámý, počítačově orientovaný kognitivní vědec a lingvista Noam Chomsky [1]:

„Co se týká samotných technologií a vzdělávání, technologie je v zásadě neutrální. Je jako kladivo. Kladivu je jedno, jestli ho použijete ke stavbě domu, nebo jestli s ním někomu rozbijete hlavu, umí obojí.“

Na první pohled se tento přístup zdá být logický, ale problém je přece jen složitější. Přestože v zásadě je možné tvrdit, že digitální přístroje lze použít mnoha různými způsoby, ve skutečnosti jsou výukové aktivity hodně závislé na tom, jaké technologie použijete. Proto nejste při výběru výukových aktivit podporovaných technologiemi úplně svobodní [2].

Výběr vhodných technologií začíná hardwarem. Není jedno, zda dětem (či žákům) dáte mobil, tablet či počítač. Jen málokdo je na tom tak, že si může vybrat, jaké technologie použije, v závislosti na tom, co dělá, i když to by byl samozřejmě ideální stav (One-to-many). Pokračuje to softwarem. Jste závislí na tom, jaký kancelářský balík vaše škola používá, který systém řízení výuky (LMS) využíváte a zda máte k dispozici vhodné aplikace odpovídající vašemu pedagogickému záměru [3].

Pravdou je to, že použití technologií vždy určitým způsobem formuje vaši praxi. Spolu s produktem jsou vám vnucovány i postupy, jak s ním pracovat. Většinou jsou tyto postupy formovány představami vývojářů daného produktu, často bez přímého vlivu konečných uživatelů. A tak může být rozdíl mezi vaším pedagogickým záměrem a produktem vynucenou formou aplikace značný. Většinou jste nuceni se přizpůsobit.