Zamyšlení nad tím, zda a jak technologie ovlivňují naše výukové postupy.
Ve světě se vedou diskuze o tom, zda lze na technologie pohlížet z pohledu pedagogického jako na neutrální. Souhlasný názor je v souladu s přesvědčením celé řady tradičně orientovaných didaktiků-teoretiků. Tak úplně se jim nelze divit. Představují si, že technologie jsou jen nástrojem, který výukové aktivity pouze zprostředkovává (urychluje), a to podstatné je, jaký pedagogický přístup se aplikuje. Tedy role učitele. Stejný názor překvapivě má například i světoznámý, počítačově orientovaný kognitivní vědec a lingvista Noam Chomsky [1]:
„Co se týká samotných technologií a vzdělávání, technologie je v zásadě neutrální. Je jako kladivo. Kladivu je jedno, jestli ho použijete ke stavbě domu, nebo jestli s ním někomu rozbijete hlavu, umí obojí.“
Na první pohled se tento přístup zdá být logický, ale problém je přece jen složitější. Přestože v zásadě je možné tvrdit, že digitální přístroje lze použít mnoha různými způsoby, ve skutečnosti jsou výukové aktivity hodně závislé na tom, jaké technologie použijete. Proto nejste při výběru výukových aktivit podporovaných technologiemi úplně svobodní [2].
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Tomáš Kafka13. 12. 2021
Dobrý den, myslím, že dnešní IT technologie neutrální nejsou - minimálně v tom, že dávají (například proti papíru, křídě, pomůckám) mnohem menší svobodu použití, "remixovatelnosti" uživatelům, a mnohem větší moc vynutit konkrétní použití autorům technologie.
Neboli, stávající situace (kdy si můžu lehce vytvořit novou učební pomůcku remixováním stávajících) se přidáním technologie typicky radikálně mění, z učitele už není tvůrce, ale jen uživatel předem naprogramované vizualizace. Pro remix, ke kterému mu bez technologie často stačila kopírka, fixa a nůžky, teď často potřebuje i umět ovládat řadu programů na úrovni tvůrce, nebo programovat.
Neboli, stávající situace (kdy si můžu lehce vytvořit novou učební pomůcku remixováním stávajících) se přidáním technologie (čest výjimkám) radikálně mění, z učitele už typicky není tvůrce vzdělávání, ale jen uživatel předem naprogramované vizualizace.
Mar Ek26. 1. 2022
Ale super https://www.kupobserwujacych.pl/produkt/instagram-follow/
Výběr vhodných technologií začíná hardwarem. Není jedno, zda dětem (či žákům) dáte mobil, tablet či počítač. Jen málokdo je na tom tak, že si může vybrat, jaké technologie použije, v závislosti na tom, co dělá, i když to by byl samozřejmě ideální stav (
). Pokračuje to softwarem. Jste závislí na tom, jaký kancelářský balík vaše škola používá, který systém řízení výuky (LMS) využíváte a zda máte k dispozici vhodné aplikace odpovídající vašemu pedagogickému záměru [3].
Pravdou je to, že použití technologií vždy určitým způsobem formuje vaši praxi. Spolu s produktem jsou vám vnucovány i postupy, jak s ním pracovat. Většinou jsou tyto postupy formovány představami vývojářů daného produktu, často bez přímého vlivu konečných uživatelů. A tak může být rozdíl mezi vaším pedagogickým záměrem a produktem vynucenou formou aplikace značný. Většinou jste nuceni se přizpůsobit.
Problém ale může být mnohem složitější. Nezřídka se stává, že uživatel nedokáže využít všechny schopnosti produktu. To je zvláště nepříjemné tehdy, když právě ony nevyužité vlastnosti jsou pedagogicky obohacující. Představte si například učitele, který nedokáže interpretovat vizualizovaná data vygenerovaná žákem v rámci systému řízení výuky. Ztrácí významnou část informací potřebných k porozumění a vcítění.
Běžně se stává, že učitel nemá čas a třeba ani schopnosti využívat všechny funkce, které použitý systém nabízí. Prostě se naučí jen určitý postup, třeba takový, který některý čelný kolega použil před ním a zaznamenal (např. ve videotutoriálu), a jiné možnosti mu zůstanou utajeny (viz syndrom housete). Jednoho dne zjistí, že postupy, které používá, lze upravit a pedagogicky umocnit. Pak záleží na tom, zda bude ochoten si dát tu práci s odhalováním nových cest. I ty však budou pravděpodobně vlastnostmi technologií ovlivněny.
Jenže situace může být ještě výrazně komplikovanější. Současné technologie totiž neovlivňují jen to, co jsme nuceni dělat, ale i to, co chceme dělat. Nenápadně restrukturalizují naše myšlení tak, že je vnímáme jako nedílnou součást našeho života. A má to vliv i na vzdělávání. Spomocník o této skutečnosti informoval již před 12 lety prostřednictvím výzkumných závěrů Kanaďanky Heather Kanuky a jejího technologického determinismu (Psychologické aspekty vzdělávacích technologií). A to bylo v době, kdy ještě nebyl zřejmý vliv umělou inteligencí umocněných sociálních sítí.
Jaký závěr tedy udělat? Technologie mohou být neutrální pouze za určitých omezených podmínek, jen tehdy, potřebujete-li v určité situaci zrovna „kladivo“ [4] – třeba jednoduchý textový editor. Napsat můžete skutečně cokoli. Stačí se ale rozhodnout, že si zjednodušíte práci a použijete např. šablonu, a v tu chvíli již je výsledek vaší práce díky technologiím ovlivněn někým jiným. A to je pořád jen ten nejjednodušší příklad. K mnohem závažnějšímu ovlivnění může dojít např. tehdy, když prostřednictvím technologií bez dostatečné úrovně digitálních kompetencí přijímáte informace. To znamená, že při využívání technologií je daleko více situací, kdy o neutralitě nelze hovořit. V rámci výuky to platí dvojnásob.
Vzhledem k tomu, že se bez technologií již nejsme schopni obejít, nezbývá než se smířit s tím, že mají vliv na to, co děláme, a naučit se s tím žít. Naším cílem musí být umět jejich působení využít ke svému prospěchu.
