Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Mýdlárna
4,5 (4 hodnocení)
Program inspirovaný povídkou J. Čapka – Mytí je v první rovině zaměřen na osobní hygienu a péči o sebe. Dále je však zaměřen na altruismus, pomoc druhému člověku. Velký význam je v lekci přikládán smyslovému vnímání – především hmatu a čichu. Děti dostanou příležitost pracovat s netradičním modelovacím materiálem – mýdlovou hmotou.
Program je inspirovaný povídkou Mytí od J. Čapka. Je určen pro děti ve věku 4–7 let. Děti společně prochází příběhem o chlapci Toníkovi, který se nerad myl. Přestože je program postaven na práci s příběhem, je možné využívat i jednotlivé činnosti zvlášť.
Program je zaměřený na rozvoj komunikačních schopností, imaginace, podporu altruismu, rozvoj smyslového vnímání.
1. Úvod
Učitelka si nasadí šátek, zástěru, v ruce má košík s různými druhy mýdel. Uprostřed třídy si před očima děti vyrobí improvizovaný stánek – např. z molitanové kostky – a začne vyvolávat: „Kupte si mýdlo, voňavé mýdlo...“ Děti se sbíhají ke stánku a začíná spontánní hra na nakupování, prodávání, smlouvání cen. Trhovkyně se jim potom představí jako teta Běta z Machova a začne jim povídat, že je moc ráda, že si chtějí koupit mýdlo, protože u nich ve vsi se jeden kluk nechtěl umývat a dopadlo to s ním moc špatně. ...možná by mu děti ale mohly pomoci.
2. Mýdlová škola
„Děti, jestli se chcete se mnou vydat Toníkovi na pomoc, musíme se nejdřív trošku rozcvičit, abychom na to měli sílu.“
A – Byla malá bublina
Děti stojí v těsném kroužku a drží se za ruce. Začínají básničku šeptem, potom se jako bublina rozpínají a zesilují hlas, až prasknou.
Byla malá bublina, bublila, se bublila, a jak tloustla, místo jídla, napila se vody z mýdla. Prásk! A praskla!
omyvatelná panenka, různé druhy mýdla, nastrouhané mýdlo, velká mísa, voda, lavor, padák, barevné balónky, Orffovy nástroje
To má z toho, že mi ani nenabídla.
B – Co mi nejvíc voní?
Po třídě jsou na zemi rozmístěná mýdla, děti je všechna obejdou a očichají, zůstanou stát u toho, které jim nejvíce voní. Prohlédneme si, kolik dětí u jakého mýdla zůstalo. Co jim vůně připomíná?
C – Mýdlový detektiv
Jedno dítě je detektiv a má zjistit, kde se ztratilo mýdlo. Jedno dítě má mýdlo schované v dlaních. Detektiv obchází děti a očichává je, dokud mýdlo nenajde.
3. Cesta do Machova
„Děti, jde vidět, že se rozhodně mýdla nebojíte a že už můžeme vyrazit zachránit Toníka. Cesta je ale daleká – pojedeme autem, na koni a lodí. Každý dopravní prostředek bude mít jiný zvukový signál (Orffovy nástroje).“
Učitelka slovy popisuje cestu, děti se podle toho pohybují. Když uslyší zvukový signál, představují jízdu v jiném dopravním prostředku, ty se čím dál rychleji střídají. Nakonec zastaví na kraji Machova.
4. Setkání s Toníkem
Učitelka schová ve třídě panenku- chlapečka (omyvatelnou panenku ve špinavém oblečení). Úkolem dětí je maňáska Toníka najít poslepu podle zvukového signálu.
Učitelka – přehraje úvodní etudu s maňáskem Toníkem – Toník pláče, protože už ho ta špína začala trápit. Nahromadilo se na něm tolik špíny, že na něm začaly růst kopřivy, a ozobávají je husy, a to ho bolí. K tomu smrdí tak, že se mu každý vyhýbá a stará vrba od bažiny si ho chce vzít za muže. Toník vůbec neví, co s tím.
5. Praní oblečení
Nejdříve mu vypereme oblečení.
A – Pračka z padáku
Děti se chytnou po obvodu padáku. Zkouší tři programy pračky 1 – pračka pere pomalu – děti pohupují padákem, 2 – pračka pere středně rychle, 3 – pračka pere velkou rychlostí – děti rychle třepou padákem.
Učitelka vždy s dětmi řekne: Máma pere prádlo, drum, drum, drum, až se třese celý dům (úryvek z básně F. Hrubína). A potom zavolá číslo – děti začnou prát určenu rychlostí.
Ve druhé fázi hry učitelka hází do pračky-padáku malé míčky a volá, co je to za věci. Když řekne s hodem míčku název oblečení, děti budou prát jako v předchozí hře, když řekne věc, která do pračky nepatří, balónek musí společně z padáku vyhodit.
B – Děti jako pračka
Některé oblečení ještě zůstalo špinavé, musíme ho hodit do větší pračky. Děti se v kruhu chytnou kolem ramen, tvoří buben pračky. Paní učitelka tam nahází imaginární oblečení, nasype prášek a nastává řízená improvizace – praní. Děti se otáčí jako buben pračky, podle povídání paní učitelky probíhá předpírka, hlavní program, máchání, ždímání. Paní učitelka nezapomene mačkat knoflíky, točit kolečky a kontrolovat světýlka. Když praní skončí, děti se promění v prádlo, paní učitelka je vytahá z pračky, rozprostře je po zemi a nastává krátká relaxace.
6. Umývání Toníka
Oblečení už je čisté, teď musíme vydrhnout Toníka.
A – Mycí masáž
Děti pracují ve dvojicích, paní učitelka je instruuje. Jeden je Toník, druhý jej umývá – masíruje. Děti se navzájem drhnou, masírují. Nezapomeneme obohatit instrukce o používání voňavého mýdla, pěnivého šampónu atd., jemné houby, ... – Průběh hry je přizpůsoben věku a zkušenostem dětí.
B – Myčka
Na Toníkovi zůstalo pořád mnoho špíny, vyrobí pro něj speciální myčku.
Děti se postaví do dvojstupu obličejem k sobě, vytvoří uličku. Představí si, že jsou mycí stroj, na rukách mají jemné houby a kartáčky a spoustu voňavé pěny.
Děti jedno po druhém prochází mycí uličkou a kamarádi je myjí. Ti, co prošli, se staví na konec řady a pokračují v mytí ostatních.
Pozn. U dětí je potřeba věnovat pozornost navození atmosféry klidného, jemného mytí – představy velké, jemné houby na rukou, krásně bublavé pěny...
7. Mýdlárna
Bohužel Toník ještě není úplně čistý. Děti tedy s paní učitelkou vyrazí do mýdlárny tety Běty, kde pro něj vyrobí speciální mýdlo.
A – Mýdlová kouzla
Teta Běta děti přivítá a předvede jim, jak vyrábí mýdlo.
Do velké mísy nasype nastrouhaná mýdla různých barev. Sype je z výšky, aby se rozšířila vůně a zvýšil vizuální efekt. Potom do mýdla nalije z výšky vodu a začne hmotu promíchávat. Děti mohou zkusit promíchávání rukama také. Vytvoří se velká mýdlová koule.
Pozn. Je možné děti také zapojit do přípravy – strouhání mýdla, mýdlovou hmotu lze také rozehřát na sporáku, lépe potom drží pohromadě.
B – Mýdlová koule
Děti si po kruhu posílají mýdlovou kouli, každý ji prozkoumá čichem, hmatem, zrakem a nějak ji promění, upraví její tvar. Na konci si říkáme, co nám připomíná, mluvíme o zážitcích.
C – Mám mýdlíčko, mám
Aby mýdlo fungovalo, musí se předávat z lásky.
Zahrajeme si hru „Mám mýdlíčko, mám“ (variace na Mám šáteček, mám). Děti zpívají a předávají si mýdlo.
D – Speciální mýdlo pro Toníka
Každé dítě dostane kousek mýdlové hmoty, může z něj vymodelovat jakýkoliv tvar. Zkouší možnosti mýdlové hmoty. Vymodelují speciální mýdlo pro Toníka.
8. Velké mytí
Děti se sesednou kolem velkého lavoru s vodou, položí kolem něj svá mýdla. Zavolají na Toníka – učitelka s panenkou přijde. Děti ji začnou postupně svými mýdly v lavoru omývat. Mohou u toho zpívat – mám mýdlíčko, mám, komu já ho dám, žádnému jinému než mému milému, tomu já ho dám.
Děti společně panenku umyjí, osuší a oblečou do čistých šatiček.
9. Závěr
Přijde se za nimi rozloučit ještě teta Běta, poděkuje jim za záchranu Toníka a řekne jim, že si tato kouzelná mýdlíčka, která vyrobily, mohou vzít s sebou domů. Zopakuje s i s nimi celý příběh, proberou témata, která děti zaujala. Popřeje jim šťastnou cestu.
Zhodnocení
Jedná o poměrně organizačně náročný program – jako ostatně každá činnost s vodou a malými dětmi. Prostřednictvím práce s příběhem a imaginací dětí poměrně snadno přistoupily na pravidla a program si naplno užily. Je však třeba dobře promyslet přípravu a motivaci dětí, zaměřit se na vytvoření kouzelné atmosféry. Práce s mýdlovou hmotou je pro děti velmi zábavná a obohacující. Jde dále rozvíjet – přidávání různých bylinek a koření do mýdel, využívání formiček... Výroba voňavých mýdel má také poměrně velký citový náboj – vyrábí vlastníma rukama z voňavé hmoty dárek pro někoho. Užívají si ji i děti, které nerady pracují s keramickou hlínou – mýdlo je pro ně čistý materiál. Práce s mýdlovou hmotou spolu s hrou s pěnou na holení se mi u těchto dětí osvědčila jako 1. krůček na cestě k hlíně.
Literatura a použité zdroje
ČAPEK, Josef. Povídejme si, děti. Praha: Dauphin, 1999. 76 s.
HRUBÍN, F. Špalíček veršů a pohádek. 7. vyd. Praha: Albatros, 2006. 292 s. ISBN 80-00-01652-4.
