Může být mýtus užitečný?
Výběr myšlenek z diskuze, která se rozvinula na základě publikování knihy Martina Wellera Metaphors of Edtech, o níž Spomocník informoval v článku Wellerovy metafory vzdělávacích technologií.
Na publikaci Martina Wellera Metaphors of Edtech (viz Wellerovy metafory vzdělávacích technologií) pozoruhodně reagoval Dave Cormier [1]. Než se dostaneme k jeho aktuálnímu příspěvku, je třeba připomenout, že Dave stál spolu s Jimem Groomem a Davidem Whitem u zrodu tzv. pedagogiky nejistoty (Technologie vrací pedagogiku tam, kde vždy měla být). Spomocník se touto problematikou detailně zabývá již dobrých 10 let.
Není divu, že Dava Martinovy metafory zaujaly. Každé podobenství v sobě má větší či menší množství neúplné shody (nejistoty) s tím, k čemu ho přirovnáváme. Má ale jednu jedinečnou vlastnost. Dokáže nečekaně snadno odhalit podstatu problému. Umožňuje o něčem mluvit, aniž bychom si dělali starosti, zda je náš popis skutečnosti dokonalý. Je to způsob, jak čelit nejistotě. Nenutí nás honem hledat důkazy pro určité jevy či teorie.
Diskuze (3)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- Jan Maršák5. 7. 2023
Bylo by zde ovšem znovu dobré připomenout, že do současné doby nebyly pro podporu Gardnerovy teorie "multiple intelligences" (MI) poskytnuty žádné přesvědčivé empirické důkazy. Pouze se uvádělo, že teorie je potvrzována výsledky vzdělávání, jež byly získány aplikací této teorie přímo ve výuce neboli, že pozitivní výsledky při aplikaci této teorie jsou vlastně její empirickou podporou. V tom je ale háček: úspěšná aplikace teorie ve výuce není testem platnosti inteligencí, protože vlastní aplikace teorie MI už předpokládá jejich platnost. Teorie MI však trpí i dalšími principiálními nedostatky: není např. jasné, kolik inteligencí vlastně existuje. K původním sedmi se postupně někdy doplňovaly (a doplňují) další. Existují i zásadní problémy, pokud jde o vymezení (definice) významu jednotlivých MI a také s jejich psychometrickým určováním. Podle Gardnera mají být MI samostatnými moduly, jež fungují nezávisle, což je ovšem v naprostém rozporu se současnou neuropsychologií, která potvrzuje mnohonásobná propojení různých mozkových subsystémů a procesů. Bylo by možno uvádět i další empirické a pojmové problémy teorie MI. Jejich podrobná analýza je však mimo možnosti tohoto komentáře. Podobné je to i s nedostatečnou empirickou podporou teorie tzv. učicích stylů (learning styles).
- Bořivoj Brdička6. 7. 2023
Pane Maršáku, řekl bych, že jste zcela ve shodě s tím, co píše Martin Weller. Jen připomínám, že o stylech jako mýtu jsme informovali již před 8 lety (https://spomocnik.rvp.cz/clanek/20153/). A nedávno jsme se posunuli ještě dále - Od stylů učení k mentálním modelům (https://spomocnik.rvp.cz/clanek/22200/).
- Jan Maršák6. 7. 2023
Díky za vysvětlení.