Možnosti podpůrného distančního vzdělávání

Na vysokých školách či v rámci celoživotního vzdělávání je kladen důraz na samostatnost a pečlivost studenta, který si daný kurz zapíše typicky dobrovolně a sám je motivován k tomu, aby se jej co možná nejsvědomitěji účastnil. V rámci obvyklé výuky na nižších vzdělávacích stupních je obvykle kladen důraz na klasické vyučovací metody a z mnoha důvodů je zřejmé, že distanční metody není možné používat jako náhradu za klasickou výuku.

Z didaktického hlediska je dobré zvážit, zda by tato forma výuky měla být povinná. Osobně se domnívám, že až na určité speciální případy by měla sloužit spíše pro rozšíření základní výuky a měla by žákům nabídnout spíše něco navíc. Vnímat distanční výuku jako náhradu za klasický výklad – například při pocitu, že má pedagog „malou hodinovou dotaci“ – se jeví jako velmi nešťastné a mohlo by vést k demotivaci či přetěžování žáků. Tím by současně klesla také efektivita učení, takže výsledný efekt by byl spíše záporný.

Přesto existuje řada oblastí, kde může (a je) jejich nasazení velice prospěšné a odůvodnitelné. Ať již jde o práci s nadanými žáky, tvorbu elektronických učebních materiálů, tvorbu zajímavých kurzů na okraj výuky, kterým nemůže být věnován příliš velký prostor v klasickém výkladu, pro doplnění látky nebo zajímavou formu kroužků. Samozřejmě je možné těchto metod využít také pro opakování nebo projektovou výuku. Jednotlivá témata postupně projdeme v následujícím článku.

Co se do hodiny nevešlo

První oblastí, kde je možné poměrně dobře používat distanční metody výuky je doplnění či rozvíjení bazálního výkladu. Je zřejmé, že nikdy není možné říci vše, co by mohlo zaznít. Je tedy dobré, pokud pedagog vytvoří doplňkový učební materiál, který rozvíjí probíranou látku nebo na ni ukazuje jiný pohled, než jaký se objevil ve výkladu. V takovémto případě může jít i o zcela jednoduché odkazy na články, myšlenkovou mapu nebo jen nějakou info grafiku.

Takto koncipovaná forma distančního studia umožňuje žákům nahlédnout hlouběji do problematiky výkladu a případně mít kontakt se soudobou vědou, což jinak výuka zajišťuje poměrně obtížně. Učitel tak může rychle vybudovat solidní nástroj na podporu výuky a čas od času s ním také pracovat. Žáci se touto formou dostanou snadno k řadě zajímavostí a informací, které jsou přístupné jejich znalostem a možnostem a prošly kontrolou vyučujícího.

Nadaní žáci

V žádném případě by se práce s nadanými žáky neměla omezovat jen na nějaké samostudium doma nebo ryze distanční výuku, ale je zřejmé, že ICT mohou těmto žákům poměrně efektivně pomáhat v rozvoji. Mimo již zmiňovaných materiálů rozšiřujících výuku je možné pro tyto žáky zpřístupňovat velké množství virtuálních laboratoří nebo i zahraničních video přednášek. Nemusí chybět ani úlohy, odkazy na olympiády atp.

Distanční forma výuky může pro tyto žáky představovat jakýsi mezistupeň mezi jednotlivými stupni vzdělávání, který jim umožní do problematiky hlouběji nahlédnout. Pokud žáci zvládají angličtinu, může pro ně pedagog poměrně snadno vytvořit databázi přednášek, které pro ně budou vhodné i zajímavé. Materiálů je k dispozici na webu i na našem portálu velké množství. Součástí takového procesu vzdělávání by měla být i možnost danou problematiku konzultovat s vyučujícím. Ať již osobně nebo online.

Samostatný kurz

Součástí středoškolského vzdělání by mohla i měla být řada oblastí, které se do ní z nejrůznějších důvodů obvykle nevejdou nebo je jejich obsah obvykle příliš povrchní – ať již jde o oblasti, jako je řízení procesů, programování, tvorba webových stránek, znalost ekonomie nebo pěkný výlet do astrofyziky. V takovém případě je možné vybudovat kompletní, plně distanční kurz, který žákům tyto oblasti přiblíží. Jistě se to ale nevylučuje s aktivitou pedagoga.

Pěkným příkladem může být například projekt Hvězdárny a planetária Brno, která připravila kurz astronomie nejen pro žáky středních škol, ale také pro širokou veřejnost (kurz je dostupný na http://www.hvezdarna.cz/astrokurz). Jde o látku, která je nepovinná, ale zajímavá a zábavná a každý žák si ji může – bude-li chtít – projít svým tempem a odnese si z ní, co potřebuje.

Takto koncipované materiály mohou žákům zásadním způsobem rozšířit obzory i dovednosti do oblastí, které nejsou zcela běžné, a mohou tak prospět jak jejich intelektuální zdatnosti, tak také k tomu, že budou schopni lépe obstát v konkurenci na pracovním trhu.

Na tuto oblast mohou integrálně navazovat různé kroužky. Jako modelový příklad je možné uvést foto kroužek. Žáci mají na webu řadu materiálů o teorii fotografie s praktickými ukázkami, nahrávají své snímky a pedagog (případně s dalšími žáky) je hodnotí a doporučuje možné změny. Diskuse případných témat může probíhat online. Učitel může snadno evidovat, jak kdo pracuje, jaké dělá pokroky, a přitom nemusí být nikdo ze zúčastněných fixován na nějaký pevný čas. Snadno se tak předejde například rozvrhovým kolizím.

Učebnice

Další oblastí, ve které lze využít ICT při publikování nejrůznějších materiálů, je tvorba elektronických učebnic, se kterými je u nás stále ještě potíž vinou ne zcela dokonalého technického vybavení škol. Přesto je možné tvořit multimediální učebnice plné odkazů, obrázků a videí a dát je žákům k užívání. Zde je ale samozřejmě nutné pamatovat na to, že ne všichni mají stejný přístup k ICT a měla by být přítomna možnost studovat z těchto učebnic také ve škole.

Pokud se do tvorby elektronické učebnice hodláte pustit, je dobré uvážit, v jakém formátu by měla být publikována. Postupně roste množství čteček elektronických knih, které se velmi pěkně čtou, ale nejsou příliš multimediální. Pohlednou variantou mohou být učebnice ve Flash, které ale mohou být problematické z jiných důvodů. Jako optimální se tak zřejmě dnes jeví – pro interaktivní či multimediální texty – buď aplikace v AJAXu nebo HTML. Vždy je dobré sledovat, jaké technologie mají ti kteří žáci k dispozici a v jaké formě bude pro ně učebnice nejvíce prospěšná.

Jaké technologie použít?

Pokud se učitel rozhodne, že by chtěl nějakou formu distanční výuky realizovat, musí si nutně položit otázku po tom, jakých technologií je možné užít, aby výuka byla co možná nejefektivnější a on strávil s technickou realizací co nejméně času. Proto se na tomto místě krátce zmíníme o základních nástrojích, které mohou být pro takto koncipovanou výuku vhodné a dobře použitelné. Možností existuje mnohem více, než kolik jich bude zde prezentováno. Jde skutečně jen o inspirativní ukázku toho, jaké technologie jsou k dispozici.

Moodle

Zřejmě nejrozšířenější aplikací pro distanční vzdělávání je Moodle, který je určený především pro organizaci uzavřených kurzů; k tématu vytvoříte jednotlivé kapitoly, které má žák v určitém pořadí projít, mohou být připojeny prezentace, odkazy či další dokumenty. Mimo tuto výkladovou část je možné používat také odevzdávárny domácích úkolů, diskusní fóra nebo testové úlohy. Aplikace je lokalizována do češtiny a nabízí skutečně maximálně pestrou paletu služeb.

Ovládání není složité, ale přece jen si žádá trochu cviku. Odměnou bude skutečně robustní nabídka všech možných nástrojů pro kvalitní výuku. Osobně tento nástroj doporučuji používat především tehdy, když potřebujete komunikovat s žáky ohledně jejich domácích úkolů a nebo je zkoušet. Výborně poslouží pro tvorbu celého kurzu, ale může se použít i pro tvorbu učebnice, což je možná zbytečné.

Google Weby

Google Weby je možné použít především pro komunikaci směrem od pedagoga k žákům. Velice snadno v něm vytvoříte jednotlivé stránky, které mohou obsahovat texty, odkazy, obrázky či videa. Velkou výhodou je, že není třeba tuto službu nijak instalovat a ani není nutná obava o to, že by web neustál velkou návštěvnost.

Pokud tedy hledáte ideální nástroj pro publikaci informací navíc nebo rozšíření vyučovaných témat, jedná se o nástroj velice vhodný a kvalitní, navíc s jednoduchým ovládáním. Lze jej také použít pro tvorbu elektronické učebnice. Naopak příliš se nehodí tam, kde vyžadujete přímou interakci mezi žákem a pedagogem, odevzdávání úkolů nebo nějaký osobní přístup či testování.

Vyew

Charakterem zcela odlišným od předchozích nástrojů je Vyew, který nabízí možnost online komunikace mezi vyučujícím a žákem. Pro komunikaci je podporováno až pět kamer a tři mikrofony. K dispozici je také integrovaný chat, na který se mohou připojit pozvaní uživatelé, klást otázky, hlásit se či tleskat.

V centru dění je činnost vyučujícího, který může sdílet svoji stránku s ostatnímu uživateli, a to v reálném čase. Na ni může psát, kreslit, vkládat na ni snímky obrazovky nebo dokumenty a do nich pak něco črtat. Samozřejmě může být k dispozici hlasový komentář. Nechybí ani nástroje na správu jednotlivých virtuálních tříd.

Lze jej tedy snadno používat na interaktivní konzultace, opakování před písemkou nebo řešení problémů s nadanými žáky. Aplikace je zdarma, jednoduše se ovládá a nabízí velice solidní zázemí pro kvalitní online komunikaci. Lze jej tak doporučit především jako doplněk prvních dvou zmiňovaných služeb.

Závěr

Možnosti online nástrojů na podporu distanční výuky jsou bohaté a nabízejí velice dobrý přístup k žákům, kterým je možné rychle a jednoduše nabídnout velké množství informací navíc. Dobrý pedagog je jistě použije k tomu, aby získal zájem žáků o danou problematiku a mohl je uvádět do problémů a oblastí, na které by v běžném výkladu nezbylo dostatek místa.

Tím, že materiály sám volí, dává žákům jasnou množinu zdrojů, které stojí za přečtení i mimo běžnou učebnicovou literaturu. Může vybírat takové zdroje, které budou zajímavé, kvalitní, a přitom složitostí přijatelné žákům. Na druhou stranu musí ale také odolat pokušení přenést těžiště výkladu a práce čistě od oblasti distančního samovzdělávání a běžné hodiny užívat jen jako konzultační.

Osobně si myslím, že velmi významné také je, aby si žáci na výuku online zvykali postupně. Naučí se tak systematičnosti a sebekázni, kterou na vyšších vzdělávacích stupních – a případně v rámci celoživotního vzdělávání – jistě ocení.