Možnost být vzorem – 9. ročník ZŠ

Lekce nabízí příležitost rozvíjet u žáků pozitivní hodnocení, schopnost ocenit druhé a uvědomit si vzájemnost vztahů. Doporučujeme při aktivitách zdůrazňovat, že být vzorem neznamená být bezchybný nebo ve všem úspěšný. Vzorem můžeme být druhým také svým přístupem, ochotou pomoci, způsobem komunikace, odpovědností nebo schopností přiznat chybu. Při úvodní hře „Vzorný předmět“ je vhodné vést žáky k hledání konkrétních pozitivních vlastností a k jejich formulování. Aktivitu lze využít jako bezpečný nácvik pochvaly – žáci si nejprve zkoušejí ocenit předmět a následně mohou přemýšlet, jak podobným způsobem vyjadřovat uznání lidem ve svém okolí. Je důležité připomenout rozdíl mezi upřímnou pochvalou a přehnaným nebo účelovým lichocením. Při práci s pracovním listem „Nejdůležitější v mém životě“ respektujte skutečnost, že osobní a rodinné vztahy mohou být u jednotlivých žáků velmi rozdílné. Žáci by neměli být nuceni uvádět konkrétní jména ani sdílet informace, které považují za soukromé. Je možné pracovat také s obecnými označeními, například člen rodiny, kamarád, učitel nebo dospělý, kterému důvěřuji. Reflexi je vhodné zaměřit především na vzájemnost vztahů, kdo je pro nás vzorem, komu jsme vzorem my a jak se tyto role mohou v různých situacích proměňovat. Aktivitu „Návod na použití dospělého“ doporučujeme pojmout především jako humorné a tvořivé cvičení zaměřené na komunikaci. Je vhodné žáky upozornit, aby se vyhnuli zesměšňování konkrétních dospělých osob nebo vytváření stereotypů o rodičích, učitelích či jiných dospělých. Cílem není vytvořit návod, jak dospělé ovládat, ale pojmenovat způsoby, které mohou usnadnit vzájemné porozumění a respektující komunikaci. V reflexi doporučujeme žáky vést k otázce, v čem mohou být pro druhé pozitivním vzorem. Důležité je přitom zdůraznit, že vzorem se člověk stává s drobnými každodenními projevy. Tedy způsoby, jakými jednáme s ostatními, jak přijímáme odpovědnost, jak reagujeme na chybu.