Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Model hodnocení ve Smysluplné škole
4,0 (3 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Příspěvek přináší inspirativní způsob hodnocení ve Smysluplné škole, která díky svému inkluzivnímu zaměření neustále zdokonaluje svůj systém hodnocení dětí. V článku naleznete pojmenovaná kritéria kvalitního hodnocení Smysluplné školy, podle kterých autor článku srovnává dvě nejběžnější formy hodnocení – klasifikaci a slovní hodnocení. Autor zároveň představuje novou formu hodnocení, splňující stanovená kritéria, kterou ve škole ověřují.
Jako v každé základní škole je model hodnocení žáků součástí školního řádu (Pravidla hodnocení žáků), řídí se školským zákonem č. 561/2004 Sb., vyhláškou č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání, a vychází z koncepce školního vzdělávacího programu „SMYSLUPLNÁ ŠKOLA“.
Model hodnocení vznikal stejným způsobem jako obsah školního vzdělávacího programu, a to odpovědí na otázku „Co je a bude cílem hodnocení, aby mělo hodnocení SMYSL?“
Výsledkem našeho tvoření je pět důležitých kritérii hodnocení, která jsou neměnná, ač forma hodnocení není a nemusí být stejná u všech učitelů a ve všech třídách.
Aby hodnocení žáků bylo smysluplné, musí splňovat tyto požadavky:
Základní pravidla hodnocení jsme nemuseli měnit ani s legislativními změnami spojenými se společným vzděláváním, neboť do takto nastaveného hodnocení se vejdou všechny děti školy, tedy i žáci se specifickými vzdělávacími potřebami, do kterých zařazujeme žáky s handicapem i s nadáním.
Během 15 let realizace vzdělávacího programu školy neustále zdokonalujeme formy hodnocení, aby bylo naplněno pět hlavních cílů. Největší problém vnímáme u spravedlivosti hodnocení a přihlížení k individualitě dítěte v závislosti na zvládnutelnosti pro učitele. Jinými slovy, hledáme formy hodnocení, které pro učitele nebudou administrativně příliš náročné, ale budou respektovat individualitu dítěte a budou spravedlivé.
Jako ve všech školách jsme se na začátku přemýšlení pohybovali mezi klasifikací známkami a slovním hodnocením. Klasifikace známkami je určitě dobrou rychlou zpětnou vazbou pro rodiče i děti a je dobře zvládnutelná pro učitele, škála pěti stupňů/známek je ale příliš úzká. Zařazuje většinu děti do 4 skupin (s tím, že pátá skupina je extrémní) a není možné ohodnotit individuální posun dítěte. Klasifikace známkami je také nespravedlivá, neboť jednička v jedné škole nemusí odpovídat dovednostem jiného jedničkáře v jiné škole. Můžeme dát jedničku dítěti s SPU, které splnilo jednodušší test než ostatní děti? Je spravedlivé dát dítěti s SPU jedničku z českého jazyka na vysvědčení, když při hodnocení musíme respektovat specifické jazykové chyby dětí s dyslexií? Ruku v roce s tím jde i motivace, kterou má hodnocení podle našich cílů splňovat. Klasifikace je podle nás motivační hlavně pro jedničkáře, neboť některé děti i jejich rodiče se hroutí a ztrácejí chuť se učit u první dvojky na vysvědčení. Ve vyšších ročnících se to samozřejmě posouvá, ale zkuste motivovat k celoživotnímu vzdělávání děti, které neustále bojují s tím, aby nepropadly. Většina učitelů samozřejmě odpovídá, že je to spravedlivé, celý rok nic nedělaly, tak ať propadnou. Když však v hudební výchově ohodnotíte dítě spravedlivou čtyřkou z výchovného předmětu, stěžují si nejen rodiče, ale zvedají obočí dokonce i inspektoři z ČŠI. Tak jak ten chudák učitel má klasifikovat!?
Stejně jako klasifikace známkami má i slovní hodnocení své plusy a minusy. Zhodnotíme si ho spravedlivě podle našich stanovených kritérií – cílů hodnocení. Plusem slovního hodnocení je větší šance popsat individuální posun dítěte. Říkám „šance“ proto, neboť slovní hodnocení není automaticky hodnocení, které splní toto kritérium. Záleží na tom, jak je napsané, a v tom je největší problém slovního hodnocení. Dobře napsané slovní hodnocení, které opravdu pojmenuje, co dítě umí, kam došlo, jaký byl jeho přístup při vyučování, jakou mělo domácí přípravu, jak se chovalo ke kamarádům atd., je pro učitele velmi administrativně náročnou činností, kterou mnohdy ocení více rodiče než samotné děti, a někdy ani ti rodiče. Slovní hodnocení není pro rodiče a děti očekávající zpětnou vazbu, neboť rodiče i děti očekávají jednoduchou zpětnou vazbu a „román“ na vysvědčení tím rozhodně není. Ostatní kritéria hodnocení / cíle hodnocení (motivace, respekt k individualitě a spravedlnost) splňuje dobře napsané slovní hodnocení lépe. Pokud slovní hodnocení opravdu popisuje individuální pokrok každého dítěte a učitel v něm nesrovnává hodnocené dítě s jiným dítětem, je takové hodnocení spravedlivé. Zároveň hodnotící výroky typu „dnes jsi udělal mnohem méně chyb než v předchozím diktátu, slovní úlohy jsi podle náčrtku pochopil správně…“ děti povzbudí a nevezmou jim chuť k dalšímu učení, i když diktát nebyl bez chyby a slovní úlohu nespočítaly.
Je zřejmé, že každá z uvedených forem hodnocení má své úskalí i výhody, že obě nesplňují všechna námi stanovená kritéria hodnocení a že musíme vytvořit vlastní formu hodnocení. Tvorba nám vyhovující formy hodnocení vychází z předchozí analýzy dvou hlavních forem hodnocení. Jelikož slovní hodnocení splňuje podle nás tři z pěti stanovených kritérií, vycházíme při tvorbě z tohoto typu hodnocení. Hledáme tedy formu slovního hodnocení, která bude pro učitele administrativně méně náročná a dětem a rodičům dá očekávanou zpětnou vazbu.
Pojďme nejprve hledat řešení, jak učitelům usnadnit slovní hodnocení a možná je i k této formě hodnocení přilákat! Nejnáročnější pro učitele je samotné vymýšlení slovního hodnocení. Učitelé na prvním stupni jsou k této formě hodnocení vstřícnější, neboť napsat hodnocení 25 dětem je „snazší“ než například pro učitele fyziky, který učí všech 150 dětí na druhém stupni. Ono to tak ale není, protože i ten učitel na 1. stupni by měl slovně zhodnotit u 25 dětí všechny předměty, takže vlastně píše 25× počet předmětů v ročníku slovního hodnocení, a tím se dostáváme v množstvích slovních hodnocení na úroveň fyzikáře na 2. stupni. Skutečnost je taková, že se učitelé na 1. stupni více věnují hlavním předmětům a výchovné předměty příliš slovně nehodnotí a více než obsahu vzdělávání se věnují přístupu dítěte při vyučování a jeho přípravě. Je to správně? Co chceme vlastně hodnotit? K odpovědi na otázku využiji slova Jana Slavíka z prezentace týkající se hodnocení, kterou prezentoval v roce 2018 na setkání v NÚV: „Zabývat se hodnocením má smysl jen v kontextu propojení mezi vyučováním (učitele) a učením (žáků) prostřednictvím práce s učebními úlohami.“ Neboli, hodnocení musí jít ruku v ruce s obsahem vzdělávání, se stanovenými vzdělávacími cíli. Přístup a snaha dítěte určitě do slovního hodnocení patří, ale hlavní kapitolou slovního hodnocení musí být obsah vzdělávání v jednotlivých předmětech.
Začali jsme tedy pracovat na formulaci obsahu vzdělávání, tak, abychom mohli tuto formulaci obsahu vzdělávání přímo použít do slovního hodnocení a tím usnadnili učitelům tvorbu slovního hodnocení. Rozpracováváme jednotlivé výstupy školního vzdělávacího programu do škály různě náročných cílů a tím vytváříme mapy učebního pokroku (MUP). MUP se stává pro učitele databází cílů pro děti s handicapem, ale i pro děti talentované a naprosto dokonale plní všechny stanovené cíle hodnocení.
Jelikož hlavním cílem vzdělávání dětí v naší škole je naučit je přemýšlet, je při tvorbě MUP v naší škole vodítkem Bloomova taxonomie, která nám pomáhá „škálovat“ výstupy ŠVP.
Uvedu příklad u matematického tématu – úvod do zlomků:
| Pojmenovaná škála výstupů – dovedností žáka | Bloomova taxonomie |
| Zapíše správně zlomek | Znalost |
| Znázorní správně zlomek | Porozumění |
| Porovná zlomek se stejným jmenovatelem | Porozumění |
| Sečte a odečte zlomky se stejným jmenovatelem | Aplikace |
| Dokončí řadu zlomků | Analýza |
| Najde zlomek dle stanovených kritérií | Vyhodnocení |
Z uvedeného příkladu je jasné, že Bloomova taxonomie je jen vodítkem. Hladina taxonomie neznamená automaticky jeden obsahový výstup (v uvedeném příkladu například chybí výstup nejvyšší hladiny taxonomie, kterou je tvořivost) a není podstatné, zda k výstupu stanovíme správnou hladinu (Je porovnávání zlomků porozumění, nebo už aplikace?). Důležité je to, že vznikne metodická řada výstupů od nejjednodušších až po nejsložitější, která umožňuje individualizovat ve výuce.
Postupně pracujeme ve škole na rozpracování MUP ve všech učebních tématech všech předmětů. Dolaďujeme formulaci výstupů, doplňujeme výstupy a bereme to jako výborné interní vzdělávání pedagogů naší školy, neboť stanovování cílů výuky je pro mnoho z nás velmi těžké.
Takto vytvořené mapy učebního pokroku využíváme při průběžném hodnocení i při závěrečném pololetním hodnocení. Při průběžném hodnocení zaznamenáváme postupný pokrok dítěte v daném tématu. Tuto činnost dělají děti sami sebehodnocením, kterým rozvíjejí další podstatnou dovednost pro život – učit se učit. Při hodině děti se spolužáky postupně realizují aktivity procvičující jednotlivé výstupy MUP. Pokud si myslejí, že daný výstup již zvládly, zapíšou datum splnění. Úkolem učitele je kromě vytváření aktivit a individuálního vysvětlování hlavně ověřovat, zda si děti nelžou pod vousy a umějí opravdu to, co umějí.
| Pojmenovaná škála výstupů – dovedností žáka | Splněno dne |
| Zapíšeš správně zlomek? | |
| Znázorníš správně zlomek? | |
| Porovnáš zlomek se stejným jmenovatelem? | |
| Sečteš a odečteš zlomky se stejným jmenovatelem? | |
| Dokončíš řadu zlomků? | |
| Najdeš zlomek dle stanovených kritérií? |
Pololetní hodnocení je pak soubor všech MUP probraných témat jednotlivých předmětů, doplněný informacemi o přístupu, snaze a přípravě. Takovéto hodnocení splňuje všechna stanovená kritéria našeho hodnocení. Pro učitele je administrativně zvládnutelné, pro děti i pro rodiče je čitelnou zpětnou vazbou, respektuje individualitu dítěte, je spravedlivé, protože neporovnává, a je i motivační, neboť každé dítě nalezne aktivitu, která odpovídá jeho možnostem, a záleží jen na jeho snaze a píli, kam až v daném tématu dojde.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.