Metodické poznámky k 1. lekci učebnice Familia Romana
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Metodické poznámky k 1. lekci učebnice Familia Romana
5,0 (3 hodnocení)
Tento článek přináší zkušenosti autorky s výukou první části první lekce učebnice Familia Romana. Nabízí praktický návod k vedení hodiny, doplňuje o odkazy na další činnost podporující jednak zkušenost učitele, jednak rozvíjející znalosti žáka.
Cíl výuky
Seznámit žáka s první latinskou gramatikou. K tomu je využita metoda přirozené výuky jazyka.
Metoda výuky latiny podle učebnic Lingua Latina per se illustrata je známá po celém světě. Postupně se začíná používat také v našich končinách. Důkladný popis této metody najdete např. na stránkách Pražského latinského kroužku http://circulus.xf.cz/www/. V tomto článku bych se s vámi ráda podělila o svůj pohled na to, jak žákům přiblížit první lekci učebnice Familia Romana.
Každá lekce v této učebnici je rozdělena na tři části. V první a druhé části se postupně naučíme novou slovní zásobu a nová gramatická pravidla. Ve třetí části je shrnutí za pomoci nějaké zcela nové situace. Nejinak je tomu i v první lekci. V závislosti na složení třídy můžeme v jedné vyučovací hodině probrat celou kapitolu, ale také třeba jen jednu její část. Proto jsem i své metodické poznámky rozdělila a nejprve se spolu podíváme na první část lekce, tedy řádky 1–21.
Lectio prima, řádek 1–21
gramatika
est x sunt
nom. sg. 1. a 2. deklinace (2. deklinace v podobě slova fluvius a některých zeměpisných názvů)
2.Metodické poznámky k 1. lekci učebnice Familia Romana
est, sunt
et, sed, in, ubi?, nōn, estne?, quoque
fluvius
Ráda bych upozornila, že při výuce pomocí této metody není nutné používat český jazyk. To ale neznamená, že se to nesmí. Učitelé v České republice obvykle latinu ovládají pasivně, neumí ji aktivně používat. Byla by ale škoda, pokud by učebnice LLPSI kvůli tomu zavrhovali. To, že na žáky mluvíme česky, nikoli latinsky, nevadí. Jen musíme odolat pokušení hned od první lekce popisovat všechny gramatické jevy. Není to potřeba.
Úvodní aktivita
Připravíme si mapu Římské říše – použijeme mapu ze strany 6 v učebnici. Je dobré ji zvětšit nebo naskenovat na interaktivní tabuli. Čteme z mapy jednotlivé zeměpisné názvy: Hispānia, Āfrica, … (Nevnímám jako problém, že v mapě nejsou označeny délky. Jsou napsány v textu, který budou žáci za několik málo chvil číst, a i nejistý učitel se tak má o co opřít. Navíc dnešní žáci se s podobnou situací umí rychle vyrovnat – učitel už v 1. třídě píše na tabuli ONE a čte WAN.)
Stále pracujeme s mapou
Stále pracujeme s mapou. Učitel ukazuje jednotlivá místa a používá krátké věty: Rōma in Italiā est. Italia in Eurōpā est. Graecia in Eurōpā est. Hispānia in Eurōpā est. Gallia in Eurōpā est, atd. Je vhodné, pokud žáci – zvláště ti mladší – opakují jednotlivé věty. Při výslovnosti klademe důraz na dlouhou samohlásku ablativu. (Znovu apeluji: nevysvětlujeme žákům, že používáme nějaký ablativ, ani nedoplňujeme, že „in“ na otázku „kde“ atd. Žádné pravidlo v tuto chvíli není nutné.)
Nyní se podíváme do učebnice na text
... a přečteme si první odstavec, tj. stranu 7, řádky 1–4. Není nutné ani žádoucí věty překládat. Pokud by kdokoli z žáků ale chtěl slyšet český překlad, nebraňte mu a nechte ho, ať si větu přeloží.
Žáci mají veškerá gramatická pravidla uvedena u textu
... ale je vhodné je viditelně napsat na tabuli – nikoli složitě vysvětlovat. Doporučuji napsat 2 věty:
Opravdu zapomeňte na pojmy jako ablativ, singulár atp. Na všechny dojde, ale zatím nejsou potřeba.
Pokračujeme ve čtení 2. odstavce
... řádky 5 až 10. Záporu žáci rozumějí, pouze slovo quoque může být zpočátku neznámé. Pokud význam slova nepochopí z vět, můžete uvést další příklady, popř. slovo přeložit. Rovnou můžeme číst 3. odstavec.
... řádky 11–15. Máme zde otázky Estne? a Ubi?
Po přečtení tohoto odstavce odložíme knihu
Znovu se podíváme do mapy. Učitel (žák) položí otázku – další žák odpoví. Nevymýšlíme složité věty, inspiraci můžeme najít v učebnici a dokonce nevadí, pokud použijeme jen věty z učebnice.
Obvykle tady ve výkladu končím a zbývající odstavec první části si nechávám až k výkladu u druhé části. Pro úplnost ale doplním:
Začneme číst řádky 16–20
Objevuje se zde nové slovo fluvius a také nová gramatika – 2. deklinace, nominativ sg. a pl. (Není nutné hned používat tyto pojmy, nedoporučuji to.)
Opět bych na tabuli napsala nové pravidlo:
Je čas na cvičení
Použijte cvičebnici, cvičení 1 a 2. Pravděpodobně to pro žáky nebude obtížné. Cvičení tři využijte ke společné práci. Jeden žák přečte otázku, druhý na ni odpoví. Jako domácí úkol nechte odpovědi vypracovat písemně, vyučující tím získá zpětnou vazbu o znalostech žáků a žák je výrazně motivovaný, protože získá důležitý pocit, že je již sám schopen něco latinsky napsat.
K domácímu upevnění získaných vědomostí můžete žáky odkázat na video, které jsem vytvořila právě k opakování první části první lekce. Odkaz na video zde.
Na závěr bych ráda shrnula několik důležitých pravidel:
Tradiční metody, které známe, nás nutí, abychom vše hned systematizovali a zařazovali do tabulek, pojmenovávali – v této metodě to ale není to nejdůležitější a v první lekci by to navíc mohlo být proti smyslu všeho.
Žáci mají pocit, že učit se latinu je jednoduché, to je dobrý začátek.
Pomalejší žáci ale mohou mít už v první lekci potíže se zvládnutím všech tvarů.
Neumíme-li se žáky komunikovat v latině, nenuťme se do toho, časem se i konzervativní učitel naučí používat latinská slova aktivně. Učebnice povede nejen žáka, ale i jeho samého.
Metoda LLPSI ve velké míře využívá názornou výuku – vždy užívejme obrázek, opakujme hlasitě, společně, zvlášť, jednotlivé situace zkoušejme zpaměti.
Reflexe
Při tomto postupu není důležité, zda vyučujete žáky starší, dospělé či malé děti. Můžete stejným způsobem postupovat u všech věkových kategorií. Na začátku hodiny jsou žáci plni očekávání, s čím se v latině potkají. Na jejím konci jsou překvapeni, že umí popsat země na mapě a vůbec se jim to nezdá těžké. Navíc si mohou spolu ve dvojici již na první hodině povídat: klást otázky a odpovídat si na ně.
Začátky bývají nejtěžší! Recenzovaný článek proto může být nadmíru užitečným zdrojem inspirace a oporou pro vyučujícího, který by chtěl začít učit podle učebnice „Familia Romana“, avšak není si zcela jistý, jak naložit s 1. oddílem 1. kapitoly tak, aby se nezpronevěřil metodě. Již na začátku se žáci setkají se smysluplným a souvislým textem, který žáky především na příkladu zeměpisných názvů seznámí nejen s jednotným (a částečně i množným) číslem podstatných jmen 1. a 2. deklinace, ale i některými dalšími jevy. Abych shrnul své hodnocení, proti článku nemám jakýchkoliv námitek a mohu jej vřele doporučit!
Užitečnou pomůckou může být také výukové video, na které je v článku odkazováno, byť obsahuje drobný nedostatek týkající se délky samohlásky („flūvius“ namísto „fluvius“) a především výslovnosti, respektive latinského přízvuku, který se v latině, na rozdíl od češtiny, nenachází vždy na první slabice slova. Na druhé straně však na zmíněném videu oceňuji pečlivé vyslovování délek samohlásek.
Obecně bych chtěl všem, kteří učí latinský jazyk, doporučit vyučování (nejen) latinské výslovnosti tak, aby studenti napodobovali projev svého učitele, nikoliv tedy předkládáním suchopárných výslovnostních pravidel. Je to sice velmi stará, ale doposud nepřekonaná metoda výuky jazyků. Doporučuji tedy, aby si začátek 1. kapitoly pečlivě připravili, a to jak co do výslovnosti samohlásek a zdvojených souhlásek (např. "Britannia"), tak latinského přízvuku na 2. nebo 3. slabice od konce slova (viz pravidla výslovnosti v každé latinské gramatice a také v české příručce pro studenty „Latine disco“, která obsahuje český komentář ke gramatice v učebnici „Familia Romana“).
Ovládnutí latinské výslovnosti (a vlastně i gramatiky nebo aktivního používání jazyka) je pouze otázkou cviku, pak je vše jednoduché. Přeji hodně zdaru!
