Metodické komentáře a úlohy ke Standardům ZV – Výchova k občanství

Metodické komentáře a úlohy pro vzdělávací obor Výchova k občanství jsou v mnohém specifické. Vztahují se totiž ke vzdělávacímu oboru, který má charakter výchovy, který souvisí s aktivním občanstvím a který je zaměřen na vnitřní i vnější svět jedince. Vzdělávání směřuje do oblasti hodnot, postojů, názorů, sebepoznání, praktického života, je zaměřeno na sebepoznávání a poznávání lidí, pochopení jednání, vztahů, zapojení do občanského života, na rozvíjení respektu, mravních principů, zodpovědnosti, na motivaci k účasti na životě v demokratickém státě. Metodické komentáře jsou proto provázány s klíčovými kompetencemi a průřezovými tématy a zaměřují se především na situace blízké praktickému životu.

Klíčové bylo nastavení tří úrovní obtížnosti (minimální, optimální a excelentní), a to přímo ve vztahu k výsledkům vzdělávání ve Výchově k občanství, které lze rozčlenit na vědomosti, dovednosti a postoje. Při nastavování úrovní obtížnosti se vycházelo z několika různých taxonomií vzdělávacích cílů a z ideálního pojetí aktivního občana. Toto ideální pojetí bylo s ohledem na věk žáků a možnosti základního vzdělávání transformováno do popisu excelentní úrovně. Od této excelentní úrovně se pak odvíjí úroveň optimální a úroveň minimální. Popisy úrovní jednotlivých vědomostí, dovedností a postojů jsou pak adekvátně stupňovány, přičemž každá vyšší úroveň v sobě zahrnuje osvojení úrovní nižších. Pro lepší představu připojujeme souhrnné popisy pro dílčí úrovně:

• minimální úroveň
  • Na minimální úrovni je žák schopen vyjmenovat, rozpoznat, popsat, třídit základní jevy a uvést k nim příklady. Žák identifikuje problémové situace a předsudky a společenské stereotypy. V rovině dovedností je aktivita žáka omezená na vnímání, poznávání, rozlišování, opakování. V rovině postojů je žáka možné považovat spíše za pasivního příjemce, který dodržuje pravidla, přizpůsobuje se situaci. Žák se projevuje po vyzvání a pohybuje se pouze v rovině návrhů.