Metoda Marie Montessori ve třídě základní školy speciální

Metoda Marie Montessori ve třídě základní školy speciální

V oblasti speciálního školství se pohybuji již téměř dvacet let a v boji s vyučovacím stereotypem jsem začala v srpnu 2010 studovat diplomový kurz Výchova a vzdělávání metodou Marie Montessori (dále MM) v Praze (viz www.montessoricr.cz, www.nienhuis.com). Kurz začíná tzv. úvodním týdnem, který proběhl na konci prázdnin, a ve dvou zbývajících dnech přípravného týdne jsem svou třídu přebudovala na prostředí, ve kterém jsem se odhodlala vyučovat metodou MM.

O této metodě jsem věděla jen okrajově: z přednášek paní Brunclíkové a paní Zelinkové a z několika brožur a knih. Již před lety jsem však sbírala informace o této metodě, zejména o pomůckách, které používá. Mnohé pomůcky jsem si vyráběla sama z papíru a lepenky a byly u mých žáků velice oblíbené.

Učím žáky s mentálním a kombinovaným postižením a ve třídě, kde se učíme, jsem vyměnila vybavení a pomůcky a přizpůsobila jsem ji podmínkám Montessori pedagogiky. Ocitla jsem se v neobvyklé situaci, kdy jsem musela rodičům svých žáků vysvětlit, že od počátku školního roku bude naše třída fungovat na jiných principech, než sami zažili, než jsem uplatňovala pro jejich žáky dosud, než je známý jako všeobecný způsob vzdělávání na jiných školách. Mluvila jsem o výhodách a nevýhodách, představovala základní vybavení, které jsem stihla připravit ve třídě, a očekávala jsem reakce rodičů svých žáků.

Reakce byly povzbudivé a my jsme začali pracovat podle principů Montessori pedagogiky.

Rodiče souhlasili. Ředitel školy souhlasil. Asistentka pedagoga, která je ve třídě, také byla pro. Já jsem byla nadšená a natěšená.

Ve třídě jsou žáci různého věkového složení. Učím tři žáky základní školy speciální a čtyři žáky základní školy speciální s rehabilitačním programem. Žáci jsou z pěti různých ročníků. Jsou ve věkovém rozpětí od 10 do 16 let. Podmínka věkové a ročníkové různosti požadovaná ve třídách MM byla splněna, aniž by to byla pro rodiče a pedagogy změna.