Mediální technologie - Tištěná média

Tento text je součástí programu Mediální studia.

Tištěná média a tisk jako pracovní postup zhotovování stejných kopií nějakého obrázku nebo napsaného textu jsou dnes naprostou samozřejmostí. Celou novinovou či časopiseckou stránku (dokonce celou knihu) je možné připravit v počítači a elektronicky ji odeslat do vzdálené tiskárny. Noviny, časopisy a knihy vycházejí ve velkých nákladech a jsou díky distribučním sítím k dostání po celé zemi prakticky ve stejnou chvíli. Knihkupectví je v každém i menším městě. Kalendáře, plakáty, fotografie nás obklopují všude, kam přijdeme, a jsou neodmyslitelnou součástí našeho životního prostředí. Většina lidí dokáže pracovat s kopírkou nebo si vytisknut text z počítače - počet kopií je omezen pouze časem, množstvím toneru a množstvím papíru, tedy faktory povýtce finančními.

Od prvních pokusů o vícenásobné tištění obrázků či textů po moderní desktopová pracoviště v redakcích nakladatelství a vydavatelství a velkokapacitní ofsetové tiskařské stroje v současných tiskárenských zařízeních však prodělala výroba a distribuce tiskovin dlouhý vývoj a mnoho proměn.

I společenské postavení a role tisku se změnily - zatímco v prvních fázích své existence fakticky různé postupy při výrobě tiskovin nahrazovaly písaře a opisování (a zajišťovaly věrnost kopií), v době moderní se tisk - ve formě knih, letáků a později časopisů a novin - stal svébytnou společenskou institucí a s rozvojem moderní urbanizované a industrializované společnosti dokonce prvním masovým médiem (jež svým způsobem ovlivnilo postavení, roli a nabídku dalších masových médií, především rozhlasu a televize). O významu tisku pro moderní společnost svědčí i to, že v češtině slovo tisk označuje nejen výrobu tiskovin (od denního tisku přes knihy po plakáty), ale i onu společenskou instituci, kterou deníky, týdeníky a časopisy představují (angličtina naproti tomu rozlišuje "print" označující vše tištěné a "press" označující novináře - původně v tištěných médiích, později ve všech médiích), a někdy nejen deníky a časopisy, nýbrž všechna média, v nichž působí novináři a jež nabízejí zprávy a komentáře. Proto se hovoří o tiskové konferenci či o zástupcích tisku i v případech, kdy jsou přítomni reportéři z rozhlasových a televizních stanic.

Máme-li porozumět postavení a roli tisku v dějinách moderních společností a v současnosti, musíme od sebe tyto dva významy slova tisk oddělovat.

Pokud jde o samotnou výrobu tiskovin, mají tištěná média několikasetletou tradici a úměrně její délce je obsáhlá i problematika zkoumání technologických změn v jejím vývoji. Vedle linie vlastní výroby tiskovin se této problematiky bezprostředně dotýká také vývoj toho, jak byly vyrobené kopie dodávány ke koncovým uživatelům, tedy vývoj distribuce tisku a poštovnictví, dobových možností přepravy a dopravy.

Nejstarší způsob tisku se objevil v Číně v 5. století našeho letopočtu. Byl to tzv. deskotisk, kdy se do dřevěné desky vyřezal obraz, reliéf se natřel barvou, na ni se položil papír (rovněž čínský vynález) a válečkem se přitlačil k podkladu. Okolo roku 1040 se opět v Číně začaly používat pohyblivé (tedy zaměnitelné) litery z kameniny a koncem 14. století v Koreji litery kovové, vložené do dřevěného rámu.

Evropským vynálezcem tisku z pohyblivých liter se kolem poloviny 15. století stal v Mohuči Johannes Gensfleisch, zvaný podle své rodné usedlosti Gutenberg. Využil vinařského lisu, litery (písmena) odléval ze slitiny olova, antimonu, cínu a vizmutu (tzv. liteřiny). Po dlouholetých pokusech s drobnějšími tisky dokončil někdy kolem poloviny 15. století tisk dvousvazkové Bible, která je dnes nejstarší dochovanou evropskou tištěnou knihou. Za nejstarší prvotisk v českých zemích se tradičně považuje tzv. Kronika trojánská, vytištěná v Plzni neznámým knihtiskařem roku 1468, i když na prvenství je mezi odborníky i jiný, dosud plně nedokázaný názor.

Převratnost vynálezu knihtisku spočívá v tom, že lidé objevili základní princip mechanické reprodukce formálně a obsahově identických textových nebo obrazových sdělení, a to díky vyměnitelným písmenům snadno obměnitelný.

Technologie tisku se postupně, nejdříve jen velmi pomalu, zdokonalovala. Inovace v oblasti tisku vycházely z dílčích vynálezů aplikovaných ve sféře reprodukce tištěných médií. Podstatnějšího vylepšení se dočkal na konci 18. století nejprve samotný tiskařský lis, jeho chod se zrychlil a zvětšil se tlak na desku doplněním původně celodřevěné konstrukce kovovými díly. V roce 1812 byl v Anglii patentován válcový rychlolis, který se stal základem pro všechny následující druhy rychlolisů. Tiskový válec přitlačoval papírový arch na tiskací formu, která se pod ním pohyboval. Za zdroj energie pro pohyb lisu se používala lidská síla, kterou nahradil parní stroj (v Praze první parní rychlolisy použity v Haasově tiskárně 1832) a v druhé polovině 19. století elektřina. Nové nároky na rychlý tisk velkého počtu kopií, spojené s rozvojem denního tisku a masového čtenářského publika, vedly také k vynálezu rotačky - ve 40. letech 19. století, nesmírně zdokonalené od 60. let používáním nekončícího pásu papíru. Od počátku 19. století z Anglie a Francie začala přicházet mechanická strojní výroba papíru (v Čechách první v Praze - Bubenči ve 30. letech 19. století) dosahující vyšší produkce a nižších nákladů (tedy i nižší ceny papíru) na výrobu než ruční postup. Změnila se i příprava stránek do tisku (sazba). Rychle se opotřebovávající litery z liteřiny nahradily litery ocelové, písmena se od 20. 19. století začala odlévat na licích strojích, vkládání liter do rámu, který představuje stránku (tedy tzv. sázení stránky), převzal postupně od 80. let 19. století sázecí stroj, po zdokonalení kombinující sazbu s odléváním matrice.

Jen pouhé srovnání rychlosti různých fází strojní reprodukce je dostatečně výmluvné. Ruční sazeč vysázel za hodinu asi 1500 liter, s pomocí sázecích strojů na tzv. horkou sazbu z konce 19. století (linotypy, monotypy, typography) až 6000. Drobně vylepšený ruční lis tradičního Gutenbergova typu tiskl v průměru 300 archů papíru za hodinu, čtyřválcový rychlolis (1828) 4000 archů za hodinu a rotačka (1846) 8000 archů za hodinu. Vládní Pražský deník, první list tištěný u nás na rotačce, dosáhl v roce 1880 nákladu 36 000, zatímco náklad ostatních pražských deníků se pohyboval nejvýše okolo 8 až 10 tisíc.

Ve třetí třetině 20. století převládly i ve výrobě tisku počítače, stránku je díky digitalizaci možné celou připravit v digitální podobě (včetně grafických prvků, fotografií apod.) a odeslat elektronicky do tiskárny. Skutečnost, že práce, kterou dříve vykonávala řada pracovníků, je najednou možné udělat doslova na stole, vedla k tomu, že se hovoří o desk-top publishing (vydávání na desce stolu), zkráceně o DTP. Podobně se měnil i způsob distribuce tiskovin, a to v souvislosti s tím, jak se měnila sama povaha a rozšíření tištěné produkce.

Měnila se i podoba tiskovin a společenské postavení tisku - tedy vyvíjelo se postavení tisku jako společenské instituce, a to jak postavení samotných tiskovin (jako zdrojů informací, názorů, ale i rozptýlení a zábavy), tak organizací, které se produkci tiskovin věnovaly (vydavatelství a nakladatelství, resp. vydavatelů a nakladatelů), a lidí, kteří se na výrobě obsahů tiskovin podíleli (především novinářů, ale i spisovatelů). Od 15. do poloviny 20. století byla výroba tiskovin základem pro nejrozšířenější způsob mediální komunikace, také proto se hovoří o epoše tisku. Na přelomu 15. a 16. století v Evropě pracovalo okolo 250 tiskáren. Tiskly knihy náboženské, vědecké, právnické, umělecké, cestopisy, romány, lukrativní - protože rychlejší a levnější - byl tisk duchovních i světských písní, svatých obrázků. Od 16. století rostly náklady populárnější četby - dobrodružných románů, historií, bajek a stále oblíbenějších kalendářů. Zvláštní pozornost publika poutala publicistika informující o přírodních úkazech a katastrofách, biologických anomáliích (lidské deformace) a výjimečných událostech (popravy), válkách s Turky atd. Trh s jedno- či několikalistovými zpravodajskými letáky (tituly začínaly: Newe Zeitung - Novina o..., Copia..., Historia, Lettera, Epistola) rozkvétal úměrně zájmu lidí o vzrušení z nového, neznámého a aktuálního.

Na rozvoj tištěných médií měly vliv politické, hospodářské, sociální i kulturní podmínky. Tisk totiž představoval jedinečnou možnost uchovávání a poměrně rychlého šíření informací potřebných pro rozvoj moderních společností založených na obchodu a vyhledávání a využívání vzdálených zdrojů a komparativních výhod z rozdílů v ceně. Společenská poptávka po pravidelném informování nabídla cestu využít technologie knihtisku také k výnosné aktivitě vydavatelsko-zpravodajské.

Již od středověku si církevní a světské instituce mezi sebou vytvářely vlastní poselské trasy, po nichž putovali poslové s listinami a písemnými korespondencemi. S rozvojem dálkového obchodu rostla cena zpráv o politických poměrech a cenách na vzdálených trzích také pro kupce a finanční domy bankéřů, kteří si začali platit vlastní zpravodaje-korespondenty, od nichž pravidelně získávali důležité informace. Knihtisk umožnil psanou zpravodajskou činnost převést částečně do funkce informačního servisu pro tištěné noviny. Jejich pravidelná distribuce je svázána s rozvojem organizované pošty jako mezinárodního systému přepravy i dopravy. Skutečný systém poštovnictví v Evropě má počátek v roce 1516, kdy byl habsburským domem ustaven jako instituce zajišťující komunikaci mezi politickým centrem a jeho vzdálenými državami a provinciemi. Pravidelnost poštovních spojení způsobila i pravidelnost při vydávání tištěných novin.

Za první pravidelně, tedy periodicky vydávané listy se pokládají noviny, které vycházely v Německu v roce 1605 ve Štrasburku a v roce 1609 ve Wolfenbüttelu. Nejstarší periodické noviny v českých zemích vyšly až v roce 1659 v Praze a byly psány německy. Česky psané noviny - Outerní (Sobotní) pražské poštovské noviny z rozličných zemí a krajin přicházející (také Český Postilión neboli Noviny české) vydával v Praze od roku 1719 knihtiskař Karel František Rosenmüller. Na vydávání novin se projevoval vliv mnoha okolností, od zájmu a připravenosti publika na jejich odebírání až po cenzurní praxi v daném území. Od počátků se však komerční úspěch novinového podnikání odvíjel také v souvislosti s technologickým pokrokem tisku a přepravy novin. V obou oblastech došlo k velkým změnám od konce 18. do konce 19. století. Osvícenství zdůrazňovalo praktickou výhodu všemožných druhů pohybu, hmotného - přeprava zboží a osob i duchovního významu. Zlepšování povrchu cest a silnic, výstavba dopravní infrastruktury (přepřahací stanice - pošty, péče o bezpečné okolí tras, systematická tvorba provázaných jízdních řádů) a převratné uplatnění vynálezu parního stroje v železniční dopravě urychlovaly distribuci periodik mezi odběratele. Této možnosti vycházela vstříc snaha tisknout rychleji větší množství tiskovin, rozšiřovat nabídku. Zvláště po 1. světové válce se to projevilo ve snaze vydavatelství a redakcí poskytovat v obsahu periodického tisku větší nabídku vyhovující zájmům a potřebám širších skupin publika. Rychlost, množství i kvalita byly rozhodujícími požadavky nejen pro reprodukci textu, ale i obrazu. Díky novým druhům tisku se během 19. a 20. století zjednodušilo a většinou i zlevnilo také zapojení obrazových sdělení do tiskové produkce. Nejdůležitější byly v tomto směru vynálezy litografie (Alois Senefelder v 90. letech 18. století), světlotisku (60. léta 19. století, umožnil reprodukovat fotografie), ofsetu (vynalezen v 80. letech 19. stol.) a sítotisku.

V procesu "zmasovění" tištěných médií (je to příznačné i pro některé druhy a žánry neperiodických tiskovin - knihy, letáky, plakáty, bilboardy) se výrazně uplatňují například různé obsahové a formální postupy přinášející publiku méně náročnou, nediferencovanou zábavu a vzrušení (např. překračováním mravních a společenských bariér v zobrazení lidského soukromí, posílením hovorových i nespisovných prvků v mediálních textech, větším množstvím obrazových složek obsahů).

Zatímco se v USA a ve Francii bulvární tisk objevuje už ve 30. letech 19. století, v českém kulturním prostředí se uplatňuje především až v první třetině dvacátého století. Je tištěn ve velkých nákladech, jeho distribuce nespočívá na předplatném, ale především na volném pouličním prodeji. Hlavním záměrem jeho vydavatelů je zisk z jeho prodeje a z inzerce, který stoupá úměrně obratnosti redaktorů zpracovávat témata pro bulvární žurnalistiku. Pro tento typ tisku je z hlediska obsahu důležité, aby podával informace senzační, překvapující, skandální, a to právě v úpravě přiměřené skandálnímu tisku. Péče o ověřování pravdivosti takových zpráv je v porovnání s tzv. seriozním tiskem malá. V bulvárním tisku se hojně se využívají i fotografie, jejichž hlavním cílem je připoutat pozornost čtenářů.

Pro charakteristiku etap vývoje tištěných médií a zvláště periodik na území českých zemí jsou převažující technologické postupy důležitým měřítkem. V moderních dějinách českého tisku je možné zřetelně vymezit období od 60. let 19. století do 90. let 19. století, potom do poloviny 20. let 20. století, kdy se vydávání tisku stále více kapitalizuje a vlastnictví periodik se koncentruje do akciových společností nebo společností s ručením omezeným, vznikají velké vydavatelské domy, jejichž největší rozvoj se projevuje ve 20. a 30. letech 20. století. Tito vlastníci mají dostatek financí k technologické modernizaci, zvyšování nákladů a z výnosu masového tisku bulvárního nebo zájmového zaměření hradí případné ztráty hlavních (seriozních) politických titulů. Tiskové technologie druhé poloviny 20. století jsou ovlivněny zaváděním elektrografických postupů při sazbě, od 80. let se v tiskové praxi prosazují prostředky digitální techniky.

Tzv. Jindřichohradecké noviny z roku 1495. Ukázka nejstaršího česky psaného zpravodajství. Psané korespondence a zpravodajství byly i po rozšíření tisku vyžadovány, měly výhodu v tom, že se snáze vyhnuly cenzuře.

1. Tzv. Jindřichohradecké noviny z roku 1495. Ukázka nejstaršího česky psaného zpravodajství. Psané korespondence a zpravodajství byly i po rozšíření tisku vyžadovány, měly výhodu v tom, že se snáze vyhnuly cenzuře.