Mandaly - geometrické magično

Pojem mandala pochází ze starobylého indického obřadního jazyka, sanskrtu, a znamená v překladu "kruh" či "oblouk". Jde o harmonické spojení kruhu a čtverce, kde kolo je symbolem nebe, transcedence, vnějších sil a nekonečna, kdežto čtverec představuje vnitřní síly, to, co je spojené s člověkem a zemí. Základem každé mandaly je její střed. Ten lze chápat jako jakýsi prvek nekonečna, jelikož nemá začátku ani konce. Nebo chcete-li opačně - mandala začíná i končí ve svém středu, "bindu".

Mandaly mají původ v buddhistické tradici, konkrétně v Tibetu a Indii. Dodnes je tam mandala považována za posvátnou a využívá se při meditacích. Tibetští mniši tráví týdny tvorbou mandal z jemných barevných písků, aby je pak nechali rozfoukat větrem - poukazují tak na pomíjivost života.

Křesťanství zobrazuje mandaly jako rosety v oknech chrámů. Léčitelé indiánských kmenů používali kruhové obrazce k léčení nemocných. V západním světě jsou využívány převážně jako prostředek k uvolnění, soustředění a poznání sebe sama. S mandalami se setkáváme všude kolem nás - v přírodě je můžeme objevit v letokruzích stromů, květech, pavučinách atp.

Mandaly lze dělit z různých hledisek. Podle funkce jsou to zobrazení očišťující nebo posilující určité vlastnosti či jednotlivé oblasti lidského života. Podle vzniku pak např. buddhismus rozlišuje tři druhy mandal: zhotovené z barevných prášků, malované na plátně a vizualizované v těle.

Z mandal vychází zvláštní síla a mocná energie. Byla známa již starým kulturám a zabývá se jí i současná psychologie. Během terapií se pracuje nejen s tvary, ale i s různými významy barev a celkovým dojmem z kresby.

Jak může mandala vypadat