Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Malí muzikanti
5,0 (1 hodnocení)
Děti se různorodými činnostmi učí vnímat hudbu, její rozmanitost a zároveň podporují svou vlastní aktivitu, tvořivost, představivost a estetické cítění, osvojují si základy hudební nauky.Výstupem je, aby se dítě naučilo chápat hudbu jako celek, součást svého běžného života. Jde o uplatnění poznatků, že ji může vnímat sluchem, ale může se na ní aktivně podílet i zpěvem či hrou na hudební nástroj.
Obecné cíle k integrovanému bloku z RVP PV
vytvoření povědomí o vlastní sounáležitosti se světem
zpřesňování a kultivace smyslového vnímání
užívání všech smyslů
rozvíjení pohybových dovedností
rozvoj komunikativních dovedností, verbálních i neverbálních
kultivace paměti, pozornosti, představivosti a fantazie
rozvoj schopností a dovedností vyjádřit pocity, dojmy, zážitky
podpora základních kulturně společenských postojů, návyků a dovedností dítěte
rozvoj kulturně estetických dovedností produktivních i receptivních
vytvoření základu estetického vztahu ke světu, k životu, ke kultuře a umění
Konkrétní očekávané výstupy
zapojit do vnímání sluch
reagovat na dirigentská gesta
doprovodit zpěv na hudební nástroj
být vnímavý a mít kladný vztah k hudebním činnostem
mít radost ze zpěvu
výtvarně zobrazit hudbu
spolupracovat ve skupině, být tvořivý
věnovat pozornost vlastním prožitkům i prožitkům druhých
Co je to vlastně hudba? Je to jazyk, kterým můžeme povědět všechno i beze slov. Lidé mluví různými jazyky a nerozumí jiné řeči, pokud se jí nenaučí. Hudbu znají lidé na celém světě a mohou si v ní porozumět.
Povšimněme si zvuků
Je ráno, zvoní budík, přímo řinčí! Já vím, tenhle zvuk nemáme moc rádi. Musíme vstávat. Z koupelny je slyšet šplouchání vody a bzučení holícího strojku nebo hučení fénu. Z kuchyně se ozývá cinkot nádobí a rádio, které hlásí přesný čas. Tatínek s maminkou nechtějí přijít pozdě do práce. S dalším nasloucháním je konec, ve dveřích stojí maminka a říká, že máme vstávat. Je ráno a už nás vítá celá škála zvuků. Na cestě do školky nás provázejí zvuky - vrčení aut, cinkání tramvají, hlasy lidí, pokřikování dětí, zpěv ptáků.
Všichni se od narození pohybujeme ve světě zvuků. Patří k našemu životu jako voda a vzduch. Zvuky mohou mít různou sílu. Síla zvuku se může měnit. Když máme dobrou náladu, chováme se hlučně, smějeme se, zpíváme si, výskáme. Ale když něco provedeme nebo jsme smutní, tak jsme potichu jako myšky. Tatínek s maminkou k nám mluví potichu, když jsme hodní, ale když něco provedeme, tak mluví mnohem hlasitěji než obvykle, dokonce křičí. Zpívat se dá také tiše nebo nahlas, dokonce i kamarád mluví tišeji, když promluví vedle v místnosti, než když je přímo u nás.
Činnosti
zpíváme libovolnou píseň nahlas a potom potichu
vyzkoušíme i zpěv skupinky dětí za zavřenými dveřmi
předvedeme, jak reagujeme při dobré náladě a při smutku
Básně o zvucích
Signál sanitky Houkáním si cestu klestí, pomáhá při neštěstí.
Ťukání na dveře Když se ozve nenadále, řekneme vždycky slušně - "dále".
Píšťalka rozhodčího Takhle přece píská stále pan rozhodčí při fotbale.
Vlaková píšťala Dřív, než do tunelu koukne, nebojácně párkrát houkne.
Zvoní telefon Slyšíš? Telefon se hlásí - kdopak nám to volá asi?
Zvuk pily Pila se nám právě chlubí, že má ostré všechny zuby.
Vyprávění učitelky (motivační text)
Existuje ticho?
Ticho označuje nepřítomnost jakéhokoli zvuku. V živé přírodě však úplné a dokonalé ticho neexistuje. I když v klidu ležíme, uslyšíme zvuky - bzukot komára, mouchy... Když se unaví i oni, vnímáme jakési podivné šumění, ani nevíme, odkud se ozývá, a stále zní v uších. To hučí proud krve v našem těle a hlásí, že žijeme. Můžeme uslyšet i tlukot svého srdce.
Činnosti
Děti si lehnou v herně na koberec, zavřou oči a poslouchají zvuky, které se ozývají ve školce i za oknem budovy. Po chvilce se posadí a sdělují si zážitky. Stejné cvičení (bez ležení) můžeme zkusit při pobytu venku. Děti naslouchají zvukům svého těla, mohou si poslechnout srdce svého kamaráda.
Hra - uši místo očí Pomůcky
paraván (závěs)
sklenička
lžička
dřevěné kostky
voda k přelévání
zvonek
papír
Učitelka za paravánem (závěsem) pomocí uvedených předmětů vytváří zvuky a děti mají za úkol sluchem poznat, který předmět použila.
Vyprávění učitelky
Co jsou tóny
Hudebním zvukům říkáme tóny. Jsou vysoké a nízké. Záleží na tom, na jaký předmět ťukneme, z čeho je vyrobený a jak je veliký. Důležité je i to, jestli je dutý nebo plný.
Činnosti
zazvoníme na velký a malý zvonek
můžeme ťukat na předměty kolem nás (skříň, stůl, židle, okno, závěs, kostkami o sebe apod.), zjistíme, které předměty hezky znějí, a můžeme je později využít jako nástroj při doprovodu písně
do stejných sklenic připravíme různé množství vody a cinkáme na ně lžičkou, můžeme si je "naladit" a zahrát na ně melodii
Hra - Kdo uhodí do bubínku Učitelka drží bubínek ve výšce doskoku dětí ve vzdálenosti asi pěti metrů od nich. Děti stojí v řadě naproti učitelce. První dítě má paličku, utíká k učitelce a snaží se bouchnout do bubínku. Poté se vrátí, předá paličku dalšímu v řadě a postaví se na konec. Hra se opakuje, než se vystřídají všechny děti. U starších dětí se mohou udělat závody dvou družstev.
Vyprávění učitelky
Zvuky mají barvu
Je přirozené, že svět kolem sebe vidíme barevně. Obloha je při pěkném počasí modrá, sníh v zimě jiskřivě bílý. Je to ta nejmodřejší modrá a nejbělejší bílá barva.
Ale i zvuky můžeme vidět barevně. Tatínek má hlas hluboký. Někdy říkáme temný. Maminčin hlas je vyšší - jasný. Když sspolu dva lidé mluví nebo zpívají, rozeznáme je právě podle barvy hlasu. A právě tak rozlišujeme i hudební nástroje.
Činnosti
Hra - Přiřaď zvukům skutečné barvy Učitelka řekne zvíře, děti napodobí jeho zvuk a přiřadí mu barvu dle fantazie. Například - Jakou barvu má hlas medvěda? Jakou hlas ptáčka? Jakou hlas kočky?
hudební nástroje, například klavír, housle, flétna, kytara; zahrát dětem stejnou písničku na každý nástroj zvlášť, porovnávat, na jaký nástroj zní daná píseň nejlépe, uvědomit si, že každý nástroj zní jinak
rytmické nástroje, např. hůlky, bubínek, tamburína, triangl, činely, rolničky; zahrát rytmus stejné písně jednotlivě na nástroje; porovnávat, jak nástroje zní, ke kterým písním je přiřadit jako doprovod (tamburína - veselé písně do pochodu, triangl - pomalé písně o zimě apod.)
Hra - Na kukačku Děti sedí v kruhu skrčmo, hlavu mají u kolen, ruce před obličejem. Jedno dítě jde za dveře. Učitelka pohlazením určí dítě, které bude kukat. Zavoláme kamaráda, který byl za dveřmi. Ten při příchodu řekne: "Kukačko, zakukej." Určené dítě odpoví: "Ku-ku." Kamarád má za úkol podle hlasu poznat dítě, které kuká. Mohou být tři pokusy.
Hudební zátiší Dětem vytvoříme na stůl zátiší z dostupných hudebních nástrojů (např. buben, flétna, kytara). Dbáme na to, aby k nim stály čelem. Na čtvrtku papíru nakreslí rukou pouze obrysy. Poté si vezmou sklenici s vodou a štětec a linie nakreslené rudkou rozetřou po papíru, nástroje vybarví.
Namaluj pocity z hudby Doporučuji, aby si děti oblékly oděv, který mohou zašpinit. Potřebujeme prázdný prostor, stoly a židle proto odsuneme na okraj místnosti.
Pomůcky
různé barvy v tubách (mohou být prstové, ale stačí Dekora)
plastové tácky
velký formát papíru (A1)
pro každé dítě šátek
CD relaxační hudby
Děti si na plastové tácky vytlačí barvy dle uvážení (doporučuji 3 odstíny), vezmou si papír a najdou si místo na zemi ve třídě. Učitelka jim zaváže oči a pustí CD s relaxační hudbou. Děti nabírají barvu z tácků prsty a rukama ji nanášejí na papír. Mají povoleno se občas na své dílo podívat.
Vyprávění učitelky
Co je to rytmus?
Viděli jste někdy pochodovat vojáky? Velitel zavelí: "Pochodem, vchod! Levá - dva, levá - dva!" V tu chvíli zaduní na dlažbě stovky vojenských bot, seřazení vojáci se naráz dají do pochodu. Všichni pochodují stejně, dodržují jednotný rytmus.
Všechno, co se kolem nás děje, má svůj řád, říkáme mu rytmus. Každé ráno se probouzíme, myjeme se, snídáme, jdeme do školky, tam si hrajeme, jdeme ven, obědváme, odpočíváme, přijde pro nás maminka, doma si chvíli pohrajeme, navečeříme se, podíváme se na pohádku a jdeme spát.
Také v přírodě se pravidelně střídá jaro, léto, podzim a zima. A tak se vše neustále opakuje v pravidelném rytmu. Když si přiložíme ruku na levou stranu hrudníku, ucítíme rytmický tlukot našeho srdce.
Činnosti
Hra - Na hodiny Děti stojí v kruhu a střídavě říkají: "Tik - tak, tik - tak ..." Jeden kamarád řekne: "Tik." A druhý vedle něho: "Tak." Neustále opakujeme, až to dojde k dítěti, které začalo. Obměny - Hra na tělo (např.: Jeden tleskne, druhý pleskne... Jeden tleskne, druhý dupne...). Snažíme se udržet pravidelný rytmus.
Hra - Na tamtamy V pralese nemají telefon, proto se dorozumívají pomocí bubnu - tamtamu. Každý ze smluvených znaků se skládá z dlouhých a krátkých úderů. Jejich zvuk je slyšet daleko. Úkoly: Zabubnuj na poplach, Zabubnuj, když nic nehrozí, Jak bys svolával kamarády ke hře?
Učitelka má dvě kartičky, na jedné je nakreslená tečka, na druhé čárka. S dětmi se domluví, že když ukáže čárku, tak tlesknou dlouze, když tečku, tak krátce. Učitelka kartičky střídá pravidelně, poté nepravidelně. Vytleskávání jmen, slov, na dlouhou slabiku tleskneme dlouze, na krátkou krátce.
Zazpíváme libovolnou píseň, kterou doprovodíme hrou na tělo.
Zazpíváme píseň, k doprovodu využijeme rytmické nástroje.
Píseň - Jede, jede vlak (Bláha, V. - Veselý, M.: Skřivánek. Panton, 1983, s. 30) Vytvoříme 3 skupinky dětí, které se drží za pas. Děti budou chodit v osminových dobách, na každou sloku vyjede jedna skupinka, ostatní 2 skupinky stojí, zpívají a "točí kola". Pochod dle doprovodu bubínku.
Vyprávění učitelky
Co je to melodie
Hluk, který způsobí pád kamínku na chodník, to ještě není hudba. Ptačí švitoření k ní má blíže. A když vedle sebe seřadíme několik tónů podle určitého řádu a dáme jim rytmus, zrodí se melodie (učitelka zahraje na klavír ukázku). Také naše řeč má melodii. Chvíli mluvíme hlubokým hlasem, chvíli vyšším. Když jsme rozzlobení, náš hlas skáče (ukazujeme prstem nahoru a dolů). Když říkáme něco klidně, naše hlasová křivka se téměř nepohne (ukazujeme prstem jemné vlnění). Nejjednodušší melodii mají dětská říkadla (říkáme: "Houpy, houpy..., Kolo, kolo mlýnské..." a ukazujeme prstem podle výšky tónů). Melodie může jít nahoru nebo také dolů.
Činnosti
při vyprávění procvičujeme a ukazujeme prstem melodii slova
nakreslíme schůdky a zpíváme píseň Kočka leze dírou (melodie jde nahoru) a Kočka leze dolů (melodie jde dolů)
čmárání podle hudby - na každý stůl rozprostřeme balicí papír, který stůl celý pokryje, doprostřed postavíme krabičku s barevnými voskovými pastelkami. Dětem pustíme známou klasickou skladbu (např. A Vivaldi - Čtvero ročních období). Děti mohou při kreslení stát a mají podle hudby čmárat, mohou měnit barvy pastelek. Umělecká díla vystavíme nebo použijeme jako pozadí pro další výtvarnou činnost, např. koláž.
Vyprávění učitelky
Hudební skladatel
Složitější hudební melodie jsou dílem hudebního skladatele. To je člověk, který vymýšlí melodie a dává jim podobu. Ale pozor! Skládat hudbu není jako skládat si oblečení! Znamená to, že hudební skladatel melodii vytváří, vymýšlí. Možná by bylo lepší říkat "hudební vynálezce". Tón a rytmus jsou nejdůležitější součástí hudby, stejně jako voda a sůl při přípravě polévky. Také skladatel vymyslí, jaké nástroje budou v jeho skladbě hrát, jestli bude skladba rychlá nebo pomalá. Každá kuchařka chce, aby její polévka chutnala. I skladatel si přeje, aby se jeho dílo líbilo.
Už jsme si řekli, že v hudbě existují vysoké a hluboké tóny a jsou různě dlouhé. Nezapisujeme je do řádků, ale do notové osnovy. Je to takový žebříček o pěti příčkách - notových linkách, kam se zakreslují noty. Vypadají skoro jako vlaštovky na podzim před svou dlouhou cestou do teplých krajů a usazují se na drátech elektrického vedení. Každá skladba má však zámek a odemknout ji může pouze klíč.
Činnosti
ukázka not, podle kterých hrajeme píseň
hra na jména - děti sedí v kruhu; učitelka zazpívá jednoduchým modelem "sol - mi" otázku: Jak se jmenuješ? a ukáže na dítě; dítě odpoví stejně melodicky, např.: Jmenuji se Markétka; hra se opakuje, děti mohou vymýšlet melodie dle fantazie (jsme hudební skladatelé, vymýšlíme melodii)
na velkém papíru je nakreslená stupnice i s houslovým klíčem (C dur); učitelka ukazuje noty, děti mají rozevřenou dlaň a napnuté prsty (5 prstů = 5 notových linek) a ukazují podle učitelky, kde nota "sedí", zda na lince nebo v mezeře
Houslový klíč Notová osnova
Jste zvědaví, kam vás zveme? Poslouchejte chviličku: Tímhle klíčkem odemkneme každou hezkou písničku.
Jestli víte, co to čmárá na papír náš táta? Jedna čára, druhá čára, třetí, čtvrtá, pátá... A už je hotová notová osnova.
Pohádka
Jak šla písnička na výlet
Bylo krásné nedělní ráno. Jedna malá, docela tichá písnička si vyšla na výlet. Cestou ji dohonil vítr. Zvědavě ji okukoval, poslouchal a za chvíli si s ní tiše pohvizdoval. "Ty jsi pěkná písnička," oslovil ji okouzleně, "opravdu se mi líbíš. Takovou veselou a milou písničku jsem už dávno neslyšel. Poletím s tebou třeba až na konec světa!"
Vítr vzal písničku lehounce na neviditelná křídla a uháněl s ní k dalekému obzoru. Míjely ptáky v lese, pilné včelky na rozkvetlých loukách, vážky nad rybníky, bublající potůčky a hučící řeky, pozdravovaly čepice kopců a vysoké klobouky hor, pestré stavebnice vesniček a měst. Nejvíce se jim líbil pastelový oblouk duhy, který se směle rozkročil nad zeleným údolím. "Drž se," zašeptal vítr písničce, "když se do duhy párkrát zavrtáme, budeme se třpytit a ty budeš možná i barevně zpívat..."
Vítr nelhal. Všude tam, kam spolu doletěly, zůstala po nich nádherně zvonivá a třpytivá ozvěna. Večer, když slunce odešlo na druhý konec světa, když unavený vítr usínal ve větvích a tráva uléhala do chladivé rosy, broukala si celá země tu malou a veselou písničku. Písničku, která spokojeně oddechovala ve všech dětských postýlkách...
Hrajeme si s písničkou - Muzikant, J. Hostáň (Hradecký, E.: Zpěvníček pro nejmenší. Supraphon, 1990, s. 22)
Motivace - přednes krátkých básní o nástrojích, které jsou v písni, ukázka obrázků
Basa Kdopak ji to asi učí. Že jen pořád brum, brum bručí.
Bubínek Špatně se mu asi žije, paličkou ho kde kdo bije.
Housle Jen to zkuste, fidli, fidli. V téhle kleci slavík bydlí.
Křídlovka Jako kdyby křídla měla, její píseň rozechvělá.
Metodické poznámky Důležité je uvolnění dětí při zpěvu. Některé děti jsou při zpěvu strnulé, nemají uvolněná mluvidla, postoj, dochází ke křečovitému projevu. Před každým zpěvem se osvědčila tato cvičení:
uvolnění postoje - děti stojí, ukážeme si, jak visí loutka, než vyjde na jeviště (předklon, ruce se volně pohybují u země, uvolněná je i hlava)
celkové uvolnění - přijde pan loutkář a loutku oživí (poskakujeme, uvolňujeme ramena, paže, protřepáváme nohy)
správná artikulace, uvolněná mluvidla - Kašpárek se diví (ruce přiložíme na lícní kosti a pohybujeme dolní čelistí směrem dolů, několikrát zopakujeme)
dýchání do bříška - dáme ruce na bříško a ukážeme, jak se nafoukl Široký, když vypil jezero (při nádechu se nadýmá pouze bříško), ukážeme, jak mu bříško splasklo, když už vodu v břiše neměl (při výdechu se bříško zatahuje)
rytmická deklamace - v jednom tónu zazpíváme píseň, ťukáme na prsty
Hra Na kapelu Děti rozestavíme do půlkruhu jako orchestr a rozdělíme do 4 skupin:
první skupina bude vydávat zvuk bubínku - bum, bum
druhá skupina zvuk basy - brum, brum
třetí skupina zvuk houslí - fidli, fidli
čtvrtá skupina zvuk trubky - tradá, tradá
Učitelka je dirigent. Nejdříve se kapela naladí a jednotlivé nástroje předvedou své zvuky, jestli souzní. Poté učitelka - dirigent ukazuje na jednotlivé skupiny a ty předvádějí zvuky svého nástroje. Nejdříve jednotlivě, poté mohou hrát dva společně, střídat dvojice, nakonec hrají všichni dohromady. Úlohu dirigenta může převzít některé z dětí.
Píseň Muzikant (menší textová odlišnost od originálu) Vybereme 4 děti (kapela) a přidělíme jim nástroje:
basa - činel a palička nebo tamburína
buben - bubínek a palička
housle - hůlky
trubka - prstové činely
Ostatní děti (sbor) stojí vedle kapely. Učitelka doprovází na klavír a zpívá s dětmi, ukazuje, který hudební nástroj bude hrát. Všichni zpívají píseň a při refrénu sbor napodobuje hudební nástroj, dítě z kapely doprovází zpěv na hudební nástroj (jednotlivě, podle toho, o kterém nástroji zpíváme). Při posledním refrénu hrají všechny nástroje. Děti vystřídáme.
Zpěv: Kdybych já měl basu, žil bych jako král, od časného rána na basu bych hrál. Refrén: brum, brum, brum, brum, brum, brum, tady dady da, co ta basa bručí, co si povídá - ČINEL, TAMBURÍNA
Zpěv: Kdybych já měl buben, já bych bubnoval, že by na mě každý ve vsi huboval. Refrén: bum a bum a bum a bum a bum a bum, bubeník hraje sobě i všem sousedům - BUBÍNEK A PALIČKA
Zpěv: Kdybych já měl housle jako cikáni, celý den bych hrál si v lese na stráni. Refrén: fidli, fidli, fidli, fidli fidličky, co si skřivan zpívá, hrají housličky - HŮLKY
Zpěv: Kdybych já měl trubku, tákhle velikou, všechny bych vás těšil pěknou muzikou. Refrén: tradá, tradá, tradá, tramtaratata, poskočte si děti jako kůzlata - PRSTOVÉ ČINELKY
Zpěv: Zahrajeme všichni pěkně zvesela, umíme to také jako kapela. Refrén: la, la, la,la - VŠECHNY NÁSTROJE
