Logopedie ve školce – výslovnost hlásky „P“

Fonetická klasifikace hlásky

Souhláska „p" závěrová, ústní, obouretní, neznělá.

Všeobecná charakteristika hlásky

Souhláska závěrová, obouretní. Je okluzíva 1. artikulačního okrsku. Překážka výdechového proudu při jejím tvoření vzniká sevřením rtů - obouretným závěrem. Je to hláska ústně rezonovaná a patrohltanový závěr je pevně sevřen. Aktivní jsou rty a měkké patro, které se podílí na vytvoření zadního patrohltanového závěru. V ústní dutině je volný průchod ke rtům, jazyk je v neutrální poloze, jeho hrot se opírá o výběžek spodní dásně. Zuby jsou blízko sebe, ale nedotýkají se. Hlasivky nejsou v činnosti. Je to hláska neznělá. Souhláska „p" má velmi dobrou optickou oporu.

Přípravná předartikulační cvičení

• foukání do papírových kuliček na stole nebo na dlani
• foukání do papírových proužků před zrcadlem
• nacvičování otevírání a zavírání úst před zrcadlem, dítě nesmí svírat rty příliš a nevtahovat spodní ret do ústní dutiny
• orofaciální stimulační cvičení, myofunkční terapie, cvičení pro rty

Tvoření hlásky metodou přímou

Při vlastním nácviku souhlásky „p" se zaměřujeme na vytvoření a zrušení závěru, po kterém nastává exploze vzduchového proudu. Dělá se to tak, že před svá ústa položíme jednu ruku dítěte a před jeho ústa jeho druhou ruku. Ruce jsou k ústům obráceny dlaní. Artikulujeme na nastavenou ruku „p", dítě ho napodobuje. Artikulace je nejdříve slabší intenzity, postupně se zesiluje. Jestliže dítě dokáže hlásku „p" vyslovit přiměřeně, spojuje ji samohláskou „a" - „pa", „papa", „apa".

Mechanická metoda

Přitlačíme dítěti prsty rty k sobě a v momentu zrušení závěru je uvolníme. Kromě ruky poslouží jako opěrný bod hlásky „p" různé papírové pomůcky (proužky papírů, mávátka), které se při správné artikulaci pohnou.