Logopedická prevence v mateřské škole: Specifický přístup k dětem s narušenou komunikační schopností
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Logopedická prevence v mateřské škole: Specifický přístup k dětem s narušenou komunikační schopností
4,0 (4 hodnocení)
Článek přináší ukázku z knihy Logopedická prevence v mateřské škole, která je vhodná nejen pro učitele mateřských, ale i základních škol, stejně tak pro logopedické asistenty či preventisty.
V první části článku se seznámíte s kapitolou Specifický přístup k dětem s narušenou komunikační schopností.
Druhá část článku přináší ukázku edukační aktivity využitelné při prevenci narušené komunikační schopnosti.
Specifický přístup učitele k dětem s narušenou komunikační schopností
Specifický přístup ve výchově a vzdělávání dítěte s narušenou komunikační schopností znamená rozšíření a posílení individuálního přístupu učitele k dítěti tak, že aplikuje či adaptuje některé logopedické, psychologické a speciálně-pedagogické přístupy pro dítě důležité či nezbytné, aby se optimálně osobnostně rozvíjelo a aktivně realizovalo vlastní komunikační záměry.
Pravidla primární podpory dítěte v mateřské škole
Umožnit dítěti s narušenou komunikační schopností vzdělávat se společně se zdravě komunikující populací dětí v běžné mateřské škole.
Respektovat doporučení odborníků při rozvíjení komunikačních schopností dítěte.
Regulovat emoční klima ve třídě tak, aby v ní nebyl křik, napětí a konflikty.
Potlačovat negativismus dítěte ignorováním, neposilováním nežádoucích projevů; pokud však vyústí do porušování práv jiných osob, je třeba výchovně zasáhnout.
Snažit se za každých okolností o vzájemné porozumění s dítětem, popř. použít systémy náhradní (alternativní) nebo podpůrné (augmentativní) komunikace podle doporučení logopeda.
Usilovat o spokojenost dítěte a zmírňovat jeho adaptační, sociální či emoční problémy.
Při rozvíjení osobnosti dítěte spolupracovat s rodiči a dalšími odborníky, tj. s pedagogem, asistentem učitele, logopedem, speciálním pedagogem, psychologem, lékařem apod. tak, aby jejich působení směřovalo ke stejným cílům.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Alžběta Peutelschmiedová11. 9. 2013
Je velmi zarážející, že uvedené zásady pedagogické prevence jsou beze zbytku pouze negativním vymezením, bez jediného pozitivně laděného pokynu.Ten by nepochybně vyžadoval konkrétnější vyjádření podložené reálnými odbornými znalostmi, což rozhodně není tak jednoduché a pohodlné jako pouhá eliminace nežádoucího.Je toto skutečně nejlepší cesta k realizaci logopedické prevence v mateřských školách?
Nenutit dítě mluvit výzvami typu: Řekni! Zopakuj!
Nezesměšňovat dítě opakováním jeho chybných výpovědí.
Netrestat, nekritizovat a neupozorňovat dítě, že mluví špatně.
Neopravovat ho, nevracet se, aby něco vyslovilo, zopakovalo, zodpovědělo správně.
Nepřerušovat dítě při mluvení.
Nevyčítat dítěti, že málo a špatně mluví.
Nenutit dítě mechanicky opakovat předříkávaná slova bez pochopení jejich obsahu.
Nenutit dítě k řečovým projevům před cizími lidmi nebo při veřejném vystoupení, pokud samo nechce.
Nevystavovat dítě komunikačním situacím, v nichž by selhalo nebo se cítilo neúspěšné.
Nepodceňovat ani nepřeceňovat komunikační schopnosti dítěte.
Nestresovat dítě nedostatkem času, netrpělivostí.
Nezapojovat dítě do činností, které v něm vyvolávají strach a úzkost.
Nevyvozovat u dítěte správnou výslovnost narušené hlásky — to je v kompetenci logopeda.
Doporučení pro učitele
Uskutečňovat rozvíjení řeči postupně od úrovně, na které se dítě aktuálně nachází, v souladu s celostním přístupem k osobnosti.
Poskytovat dítěti časté příležitosti ke společným hrám a činnostem s ostatními dětmi, aby získalo zkušenosti s oboustranně potřebným a prospěšným porozuměním a spoluprací.
Upřednostňovat hry a cvičení pro rozvoj řeči, které jsou pro dítě zábavou, a ne drilem, respektovat přitom zásadu „častěji a kratší dobu".
Vést dítě k uvědomování si síly, tempa a rytmu řeči za pomoci dechových, artikulačních a fonematickych her.
Často s dítětem zpívat, říkat říkanky, hrát hry zaměřené na rytmické cítění, pohyb, relaxaci.
Preferovat rozvoj obsahové stránky řeči (porozumění, vyjadřování) před správnou výslovností.
Rozvíjet neverbální komunikaci, mimiku, gesta, pohyby těla dítěte jako podporu dorozumívání a porozumění.
Napodobovat s ním různé zvuky z běžného života.
Zdokonalovat koordinaci hrubé a jemné motoriky dítěte, stejnou pozornost věnovat i organizaci pohybů artikulačních orgánů pravidelným zařazováním různých artikulačních cvičení a her.
Procvičovat artikulaci jednotlivých hlásek v takových slovech, větách a říkankách, které jsou pro dítě zajímavé, obsahově srozumitelné a smyslupiné.
Často s dítětem říkat básničky s opakující se hláskou, kterou nesprávně vyslovuje, současně znázorňovat obsah básničky pohyby těla.
Správnou výslovnost rozvíjet pomocí rozmanitých her a činností, které současně zdokonalují poznání dítěte a jeho pohybové, umělecké, sociální dovednosti nebo citovou složku osobnosti.
Důležité je v maximální možné míře rozvíjet obsahovou stránku řeči a spontánní řečový projev dítěte, aby si rozumělo a spolupracovalo s dětmi i dospělými, pokud potřebuje samo, ale také když to potřebuje někdo jiný. Jde o zvyšování řečové aktivity dítěte a samostatnosti při vyjadřování vlastních myšlenek a přizpůsobování se pokynům a instrukcím od jiných osob. Zásadním požadavkem je, aby k tomu bylo dítě vedeno v souladu s etickými principy a za použití rozvojového působení učitele, prostřednictvím obohacujících zážitků v prostředí běžného života a v inkluzivních podmínkách mateřské školy.
Kadeřník K
Cíle: Napodobovat činnosti kadeřníka a povídat si o nich. Rozlišovat teplý a studený vzduch fénu, napodobovat je hrou s dýcháním ústy a nosem. Pojmenovat pomůcky kadeřníka a určit slova, v nichž se nachází souhláska k. Popsat obsah své kresby a její vnější znaky.
Obsah: Výslovnost souhlásky k a činnosti kadeřníka.
Pomůcky: Židličky, zrcadlo, stolek, různé pomůcky ke hře na kadeřníka, ozdoby do vlasů, panenka s dlouhými vlasy, fén, fixy, pastelky, pracovní list.
Navození tématu — kadeřník. Pomocí pomůcek a uspořádání nábytku připravíme podmínky ke hře na kadeřnictví. Dětem podle zájmu umožníme napodobovat činnosti kadeřníka a dělat účesy s použitím ozdob do vlasů (bez stříhání). Průběžně si s nimi povídáme o tom, co právě dělají a jaké mají zkušenosti s kadeřníkem nebo se stříháním a česáním.
Dýchání — kadeřník suší vlasy. Dětem na panence ukážeme, jak se tvarují vlasy foukáním fénem. Foukáním na ruce jim umožňujeme rozlišit teplý a studený vzduch fénu. Potom s dětmi dýcháním teplý a studený vzduch napodobujeme. Vedeme je, aby teplý vzduch tvořily otevřenými ústy a vyslovovaly přitom prodloužené ch a studený vzduch vytvářely nafukováním tváří, zadržením vzduchu v ústech s následným prudkým výdechem nosem.
Artikulace — v kadeřnictví kape voda. Sdělíme dětem, že pokud pořádně nezavřeme vodovodní kohoutek, kape z něho voda. Názorně jim to předvedeme. Pokud se to stane kadeřníkovi, poslouchá zvuk kapající vody — kap, kap, kap... S dětmi zvuk kapající vody napodobujeme i s obměnami, např. kapy kapy kap, pomalým i rychlým tempem řeči.
Fonematické rozlišování — Co potřebuje kadeřník při práci? S dětmi pojmenováváme pomůcky, které potřebuje kadeřník ke své práci. Společně si vysvětlujeme, jak se používají. Potom dětem pomáháme pomůcky rozlišovat podle toho, zda v jejich názvu slyší hlásku k, nebo ne, např.: ŠAMPON, LAK, TUŽIDLO, BARVA NA VLASY, SPONKY, ŽEHLIČKA, KULMA, NATÁČKY, ZRCADLO, NŮŽKY, FÉN, MISKA NA BARVU, HŘEBEN, KARTÁČ, PLÁŠTĚNKA, STŘIHACÍ STROJEK.
Hláska v řeči — účes od kadeřníka. Požádáme děti, aby panence na pracovním listě vymyslely a nakreslily účes a dokreslily části tváře. Po skončení navrhování účesů dětem pomáháme nápady a kresby jednotlivě popisovat a vysvětlovat, např. co nakreslily, proč si vybraly tyto barvy, jak jsou spokojené s kresbou, jaké písmeno na obrázku objevily.
Po skončení kreslení můžeme pracovní listy použít k hádankám. Vystavíme je před dětmi. Jednu kresbu výstižně popíšeme a děti určují, o kterou kresbu jde a kdo ji vytvořil. Do popisu charakteristických znaků kreseb zapojíme i děti. Jedno dítě popisuje určitou kresbu a ostatní hádají.
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Logopedická prevence v mateřské škole.
