Learning management systems a budoucnost e-learningu

Slovní spojení "Learning management systems", které je v názvu článku, můžeme přeložit jako "systém pro řízení a kontrolu výuky" či jako "systém pro správu výuky". Learning management systems (dále jen LMS) jsou nezřídka pokládány za důležitou součást ryze e-learningových ale i kombinovaných studijních programů. Tento pohled je z hlediska řízení a kontroly výuky oprávněný, avšak z hlediska procesu učení je přinejmenším diskutabilní.

Systémy jako WebCT, Blackboard a Desire2Learn mají svůj přínos především v oblasti organizace, a to díky administrativním nástrojům a prostředkům pro tvorbu a správu obsahu. Bohužel i organizační stránka LMS bývá zdrojem problémů. Často např. pozorujeme, že úspěšnost kurzu je hodnocena na základě snadno dostupných kvantitativních ukazatelů - vyšší váhu přikládáme údajům o počtu registrovaných studentů a počtu stránek, které navštívili. Tyto údaje jsou pak často pokládány za hlavní indikátory úspěšnosti. Takové hodnocení vychází z milného předpokladu, že studenta stačí pouze "vystavit" obsahu a výsledky se dostaví.

Nedostatky LMS

Pro některé aspekty výuky je nasazení LMS vhodným řešením (evidence žáků, jejich postupu a výsledků), avšak učení samotné je jiné, nejde totiž o to, být řízen. Učení je mnohotvárný, někdy až chaotický proces, který by měl být plně v rukou studenta a učitele. Nástroje které jsou dnes používány do značné míry předurčují způsob, resp. cestu jakou bude dosahováno výukových cílů. LMS totiž v podstatě diktují základní směry interakce. První reakce studentů na LMS jsou tak v mnoha případech negativní, protože musejí nejprve řešit, jak vlastně systém pracuje a kde vůbec získat informace, které potřebují. Zmatek, který pak nastává je způsoben hlavně dvěma nedostatky LMS:

• LMS jsou často složité a nepřehledné multifunkční nástroje - jiné jednodušší, resp. jednoúčelové nástroje jsou intuitivní a pro uživatele pochopitelnější.
• LMS jsou navrženy jako systémy pro řízení výuky, nikoli jako systémy pro tvorbu výukového prostředí, adekvátního konkrétnímu výukovému záměru, podmínkám výuky, charakteru skupiny, atd. Hlavním zřetelem při tvorbě LMS by mělo být "co uživatel chce nebo potřebuje udělat". Současné systémy se však většinou orientují na administrátora systému.

Jednostranné nástroje limitují možnosti volby. Rozmanitost, resp. modularita nástrojů a voleb je nezbytná. V mnoha případech se stává, že učitel není schopen realizovat návrh kurzu dle svých představ díky omezením systému. LMS tak v podstatě determinuje jeho činnost. Obecný požadavek je ale opačný - nejprve potřeba učitele, potom volba nástroje.

Jak zkvalitnit LMS?

V zájmu zvýšení efektivity by měly tvůrci LMS zohlednit níže uvedené připomínky:

• Nástroj by měl mít modulární charakter a počítat s rozšířením funkčnosti dle požadavků a potřeb učitelů i žáků. Měl by být kolekcí nástrojů jednotlivě vybíraných na základě jejich funkce.
• Jeden systém nemůže efektivně zajistit vše. Spojení většího počtu nástrojů je proto důležité, ale vyžaduje otevřené standardy (software či technologie k volnému užití s kompletně zveřejněnou dokumentací). Otevřené standardy jsou současně nutnou podmínkou pro participaci širšího okruhu odborníků se zájmem o zdokonalování systému.
• Nástroj by měl respektovat uživatele jako rozhodující prvek a dovolit mu jednat "svobodně", různými způsoby, a to dle vůle uživatele.
• Úspěch musí být hodnocen na základě dosažených, resp. splněných cílů (např. úkolů). Učitel určuje záměr a zpřístupňuje obsah studentům, přičemž ti nesmějí být omezeni možnostmi LMS.

Záměrem je dát uživateli kontrolu nutnou pro efektivní plnění výukových cílů tak, aby bylo možné i překročení požadavků. Člověk se učí chaoticky na základě zájmu, kontextu, potřeb a aplikovatelnosti naučeného a to by měly LMS respektovat.

V současnosti jsme bohužel svědky toho, jak se tradiční frontální model výuky transformoval i do on-line systémů. Instruktivní, lineární a jednosměrný přenos poznatků není příliš vhodný, zvláště v dnešní informačně přesycené společnosti. Nicméně tyto negativní jevy mohou být eliminovány realizací následujících opatření:

• Poskytnout učícím se prostor k rozsáhlejšímu sebevyjádření (blog/portfolio).
• Poskytnout prostor pro interakci s obsahem (LMS vyhovuje).
• Poskytnout prostředky ke komunikaci s ostatními studenty (LMS vyhovuje).
• Umožnit komunikaci s instruktorem (LMS vyhovuje).
• Umožnit komunikaci s fundovanými odborníky.
• Poskytnout nástroje pro archivaci a správu výstupů výuky bývalých studentů a umožnit současným studentům přístup k nim. Takové nástroje jsou označovány "jako personal knowledge management" (PKM) a mimo jiné dovolují např. vkládat komentáře či mnoha způsoby strukturovat obsah (hierarchicky či jako metadata).
• Systém musí být modulový, tj. k základnímu jádru systému jsou ostatní funkční části "připojovány" jako moduly, které lze kdykoli odebrat či nahradit a nebo skupinu modulů rozšířit o zcela nové.

Závěrem

Přestože LMS mají mnoho nevýhod, nemáme v současnosti dostatek jiných nástrojů, dostupných většině učitelů, které by umožňovaly aspoň to, co LMS. V zásadě jsou dvě možnosti řešení tohoto stavu:

• Spolupracovat s výrobci LMS a snažit se o restrukturalizaci jejich produktů podle potřeb koncových uživatelů.
• Odklonit se od LMS a vyvíjet alternativní decentralizované, učícím se kontrolovatelné, modulové nástroje.

Dokud se jednou z naznačených cest nevydáme, LMS se budou vyvíjet ve stejném duchu, upevní svou roli a ovládnou e-learning. Hlavní nebezpečí spočívá ve snaze většiny LMS platforem ovlivňovat či určovat trendy ve vzdělání tak, aby "zapadlo" do struktury jejich systémů. Distributorům LMS jde samozřejmě především o zisk. Úspěch jejich politiky je založen na přesvědčování zákazníka o tom, že prezentovaný systém je právě to, co potřebuje. Lze jistě namítnout, že se konkrétní učitel vždy může rozhodnout, zda vůbec, popř. jaký systém, resp. software ve výuce využije, ale představa této svobody je naivní, zvlášť vzpomeneme-li si např. na náš domácí projekt INDOŠ či smlouvu o porozumění uzavřenou mezi MŠMT a Microsoftem.

Odbornost učitelů v oblasti ICT stále roste. Osvojují si mnohé technologie a již dnes vlastní výtvory využívají pro podporu výuky. Začínají se též sdružovat a spolupracují na rozsáhlejších projektech nezávislých na firmách a budovaných vlastními silami na otevřených standardech. Příkladem toho je např. systém Moodle (viz odkaz), který vyvíjejí učitelé z mnoha zemí (u nás je to např. Mgr. Mudrák). Jsem přesvědčen, že tato cesta, doplněná o vyšší angažovanost vysokoškolských odborníků, je schůdná a jediná možná, protože jejím cílem není zisk finanční ale výchovně vzdělávací.

Odkazy:
WebCT - http://www.webct.com/
Blackboard - http://www.blackboard.com/

zdroj: George Siemens - Learning Management Systems: The wrong place to start learning