Lekce o kyberšikaně může u některých žáků vyvolat silné emoce nebo připomenout vlastní zkušenosti. Proto je důležité od začátku vytvářet bezpečné prostředí, ve kterém žáci vědí, že nemusí sdílet osobní zážitky a že všechny příspěvky budou přijímány s respektem. Učitel připomene pravidla diskuse – nasloucháme si, nikoho nezesměšňujeme, nehodnotíme a nezveřejňujeme příběhy spolužáků ani jiné citlivé informace. Film využijte jako prostředek k porozumění situaci oběti, svědků i pachatele. Diskusi veďte tak, aby se nezaměřovala na hledání viníků, ale na pochopení dopadů kyberšikany, emocí postav a možností pomoci. Je vhodné podporovat empatii otázkami typu: „Jak se asi cítila jednotlivá postava?“, „Co jí mohlo pomoci?“ Při práci s pracovním listem zdůrazněte, že žáci nehledají jednu správnou odpověď. Důležitá je argumentace, schopnost podložit svůj názor a respektovat odlišné pohledy spolužáků. Pokud některé otázky budou pro žáky obtížné, dejte jim dostatek času na přemýšlení a podporujte spolupráci ve dvojicích nebo malých skupinách. V průběhu lekce je vhodné vysvětlit rozdíl mezi běžným konfliktem, jednorázovým nevhodným chováním a kyberšikanou. Kyberšikana je úmyslné a opakované ubližování prostřednictvím digitálních technologií, které může mít závažné důsledky pro psychickou pohodu oběti. Diskusi o motivech pachatele veďte citlivě. Vysvětlení možných příčin nesmí působit jako omlouvání nevhodného chování. Zdůrazněte, že za své jednání nese odpovědnost každý člověk bez ohledu na okolnosti. Velkou pozornost věnujte roli přihlížejících. Pomozte žákům uvědomit si, že i nečinnost může přispívat k pokračování kyberšikany, zatímco bezpečná podpora oběti, nešíření urážlivého obsahu a vyhledání pomoci u důvěryhodného dospělého mohou situaci významně změnit. Na závěr lekce seznamte žáky s konkrétními možnostmi pomoci. Pokud se stanou obětí nebo svědkem kyberšikany, neměli by na to zůstávat sami. Cílem není vyvolat strach, ale rozvoj odpovědného chování, empatie, odvahy pomoci
