Kuchařka podle Carrolla

Carrollovu Alenku v říši divů zná snad každý. Spomocník již měl tu čest se s tímto dílem setkat, a to díky zajímavým vlastnostem světa, který Alenka našla za zrcadlem (2. díl). Chcete-li se tam posunout kupředu, musíte hledat nové inovativní způsoby pohybu, protože ty běžné nestačí - při seberychlejším běhu se okolí pohybuje spolu s vámi. Připodobnění k našemu současnému světu boje o hospodářský růst ovlivněnému technologiemi se stalo velmi populárním a šíří se mezi futurology snažícími se přiblížit budoucí vývoj světa (Jakou podstatu má inovace?).

Inspirátor tohoto podobenství pocházejícího z roku 1872, učitel matematiky na oxfordské Christ Church Charles Lutwidge Dodgson alias Lewis Carroll nám však přes propast času předává daleko více moudrých rad. Podívejme se očima kurátorky vědeckých informací Marie Popovové (Vědecké poznávání podle Marie Popovové) na to, co nám Carroll chtěl sdělit esejí Feeding the Mind (Krmení mysli) přirovnávající přijímání informací ke stravě [1]. Esej spolu se skutečnými recepty vyšla v Kuchařce Alenky v říši divů, jejímž editorem byl John Fisher (Alice in Wonderland Cookbook: A Culinary Diversion – bohužel dosud není v el. verzi k dispozici).

Začíná takto: „Snídaně, oběd, večeře a čaj, nebo v extrémním případě dokonce snídaně, svačina, oběd, čaj, večeře a něco dobrého na zub před spaním – jak úžasně se staráme o své milované tělo! Kdo z nás ale dělá to samé se svou myslí? Existuje vůbec nějaký rozdíl? Je snad tělo z těch dvou potravu žádajících součástí našeho bytí tou důležitější? Je zjevné, že pro naši existenci jako živočichů je krmení těla nezbytné, zato duše může být klidně zanedbávána. Proto nám Příroda (v originále velké N – Nature) dala do vínku velmi nepříjemné pocity, když se o tělo nestaráme. Velmi rychle nás přesvědčí o tom, jak důležitá strava je. Kdo nejí, onemocní. … Pro mnohé z nás by bylo velmi užitečné, kdyby zanedbávání mysli mělo podobné následky – kdyby ho mohl lékař diagnostikovat stejně snadno jako podvýživu.“

Carroll tak logicky dospívá k tomu, že bychom se měli snažit pravidla týkající se jídla aplikovat i na duševní potravu. „Mnoho z nás má bolestiplné zkušenosti s tím, co se stane, když si při jídle nedáváme pozor, a tak bychom měli věnovat pozornost též tomu, co konzumujeme intelektuálně – typ, množství, různorodost a četnost přijímání informací.“

Dnes v éře internetu se podobným tématem zabývá celá řada autorů. I Spomocník se mu již věnoval (viz 2008 – rok informační přesycenosti, Nezapomínejme zapomínat). Maria připomíná známou knihu Claye Johnsona - The Information Diet.

The Information Diet - Introduction

To první, co by měl podle Carrolla každý udělat, je nastavit pro svou mysl „vhodný druh potravy“. U skutečného jídla velmi rychle zjistíme, co nám chutná, a co ne. Snadno pak dokážeme odmítnout i na pohled velmi lákavý pudink nebo koláč, který je v naší paměti asociován s ošklivým bolením břicha. Zato k tomu, abychom si odvykli číst některé texty (nebo jiná média), potřebujeme bohužel velké množství opakovaných zkušeností. Znovu a znovu konzumujeme nezdravé romány (informační zdroje), jež nám kazí charakter, vedou k nechuti pracovat a vyvolávají celkovou vyčerpanost naší osobnosti – stávají se ve skutečnosti naší noční můrou.

Carroll upozorňuje na to, že odmítnout něco číst je stejně náročná intelektuální činnost jako samotné čtení, a varuje nás před nadměrnou konzumací informací: „Mentální zahlcení, nebo přehnané čtení, je nebezpečná tendence vedoucí k nedostatečné funkci trávení, a v některých případech též ke ztrátě chuti.“

Když se člověk přejídá, ztloustne. Přesně totéž se ale nedá říci o přijímání informací. Něco takového, jako „tlustá mysl“ vlastně neexistuje. Hubená, to snad ano. Existují lidé, kterým to moc nemyslí (my bychom dnes řekli s nízkým IQ), ale konzumací mnoha informací se člověk chytřejším nestává. Carroll uvádí příklad: „Když žíznivému dáte sklenici piva, moštu nebo dokonce třeba i studeného čaje, poděkuje vám (i když v tom posledním případě asi ne moc srdečně). Ale co asi bude dělat, přinesete-li mu na podnose najednou džbánek piva, moštu, studeného čaje, horkého čaje, kávy, kakaa, mléka, smetany a brandy s vodou? Vypít to všechno by byl knokaut.“

Nastavit správnou kombinaci a množství duchovní stravy znamená věnovat pozornost též tomu, v jakých intervalech ke konzumaci dochází. Je to opět podobné, ale není to stejné jako u jídla. Přerušení je potřebné, ale intervaly mohou být kratší. Kromě samotného příjmu je nutné potravu dobře rozkousat a nechat proběhnout neuvědomělý proces trávení, během něhož je informační obsah zužitkován. Jak vidno, přestože v 19. st. nebyla kognitivní psychologie zdaleka na takové úrovni jako dnes, je Carrollova představa o zpracovávání informací a uchovávání znalostí v dlouhodobé paměti naprosto správná.

Pokračuje takto: „Doporučuji každému, kdo se několik hodin soustředí na jedno myšlenkové téma, aby vyzkoušel, co se stane, když si každou hodinu udělá dejme tomu 5 min. přestávku, během níž bude myslet na něco jiného. Je ohromující, jak se dokáže mozek během tak krátké doby zotavit.“

Carroll dokonce popsal velmi pěkně i proces katalogizace v paměti ukládaných znalostí a jejich propojení formou asociací. Mluvil o schopnosti přemýšlet o souvislostech toho, o čem čteme. O tom, že to dá mnohem více práce, než pouhé pasivní bezmyšlenkovité čtení či učení se věcí nazpaměť. Do práce se sice nikomu moc nechce, ale jen to je cesta k výsledku, který má nějakou hodnotu. My bychom dnes asi řekli – k funkční gramotnosti.

Svou esej Krmení mysli Carroll zakončil návodem na diagnostikování zdravého mentálního trávení.

„Dej člověku do ruky krátký, dobře napsaný, ale ne moc populární text pojednávající o nějakém aktuálním tématu a nech ho si ho pozorně přečíst. Je-li pak schopen odpovídat na otázky ohledně obsahu, jeho trávení je v pořádku. Když mu ale čtení dělá potíže, text odkládá a nakonec se vás zeptá, proč mu radši nedáte číst jeho oblíbenou detektivku, můžete si být jisti, že něco není v pořádku.“

Není pochyb o tom, že Carroll je průkopníkem ověřování funkční gramotnosti a přímým inspirátorem testů PISA.

Jak vypadám, když učím (vlastní kresba Lewise Carrolla).

Literatura a použité zdroje

POPOVA, Maria. Feeding the Mind: Lewis Carroll’s Rules for a Fine Information Diet and Healthy Intellectual Digestion [online]. 2013. [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: http://www.brainpickings.org/index.php/2013/08/21/lewis-carroll-feeding-the-mind/.