Který Linux si vybrat – přehled linuxových systémů

Z čeho se skládá distribuce

Linuxové systémy jsou vyráběny podle účelu nebo s ohledem na cílového uživatele (byť právě ti někdy úpí nad změnami). Pokud bychom se snažili segmentovat jednotlivé „technologické součásti“, mohli bychom zjednodušeně říct, že distribuce je složena z následujících elementů:

• jádro, tedy Linux, včetně ovladačů hardwaru;
• textové prostředí;
• grafický systém X.org;
• grafické pracovní prostředí, které běží v rámci X.org;
• vybraná sada programů, které běží jak v textovém, tak v grafickém prostředí.

Linuxový systém potřebuje ke svému běhu jádro a kvůli základnímu ovládání také textové prostředí. Grafický systém je uživatelská nadstavba. Této vlastnosti se využívá např. na serverech, kde grafické prostředí vůbec není – což je výhoda a úspora prostředků a energie. Nejpopulárnější grafický systém je X.org, ale existují také jiné (ne tak úspěšné). Z toho vyplývá, že tuto součást – stejně jako pracovní prostředí – lze zaměnit, aniž by to mělo negativní vliv na funkčnost systému. Linuxové distribuce jsou vystavěny modulárně a mezi jednotlivými komponentami probíhá konkurenční boj.

Každá linuxová distribuce obsahuje mechanismus pro správu a aktualizace softwaru a pro správu procesů (včetně pravidelně spouštěných služeb). Nic z toho není závislé na grafickém prostředí (ale může ho využívat). Jinými slovy – program nainstalujete prostřednictvím grafického správce softwaru, ale také vzdáleně pomocí telefonu a SSH spojení.

Live systémy a čeština

Mnoho distribucí zaměřených na běžného uživatele (a mnohé distribuce speciální) jsou tzv. live distribuce, což znamená, že je lze vyzkoušet bez instalace. CD nebo DVD obsahuje funkční systém, který se aktivuje tak, že médium vložíte do mechaniky ihned po startu počítače. Takto spuštěný systém nepotřebuje pevný disk a vše se načítá z CD/DVD (pochopitelně nezapisuje, vše je pouze v paměti RAM). Pro live systém lze také použít SD kartu, USB disk apod.

Všechny majoritní distribuce – např. Ubuntu, Mandriva Linux, Fedora, openSUSE – mají své live verze, které zároveň slouží jako instalační médium. Při startu je možné vybrat primární jazyk systému a čeština bývá mezi nimi. Majoritní linuxové systémy a aplikace jsou česky (tedy včetně klíčových aplikací jako kancelářský balík).

Desktopové, pro koncového uživatele

Typizovaný produkt obsahující počítačové programy vybrané podle statistiky používání či nějakého navrženého klíče. Ve výchozí instalaci obsahuje programy pro práci na internetu a komunikaci (webový prohlížeč, e-mailový klient, instant messaging, případně VoIP), kancelářskou práci (text, grafika, prezentace), přehrávání multimédií (video, zvuk, flash), servisní programy (nastavení hardwaru) a několik nenáročných her (karty, hlavolamy). Obvykle se automaticky instalují multimediální kodeky, ovladače nalezeného hardwaru, dostupné aktualizace, případně několik nezbytných ne-open-source programů. Další programy lze doinstalovat kdykoliv později, jde o tisíce ověřených programů.

Příklady: Ubuntu, KUbuntu, Mandriva Linux, Mageia, openSUSE, PCLinuxOS, Linux Mint a další.

Odlehčené desktopové varianty

Od desktopových systémů se odvíjejí jejich odlehčené verze, v nichž jsou nejnáročnější softwarové součásti nahrazeny méně náročnými ekvivalenty. Nepatrný ústupek v komfortu uživatele vrací do hry starší nebo méně vybavený hardware.

Příklady: Xubuntu, Lubuntu, PCLinuxOS, AntiX, Zenwalk, Salix OS.

Obecné komplexní systémy

Systémy, které nejsou nijak předpřipraveny pro konkrétní modely použití a jejich správce musí vše nastavit ručně. To na něj klade vysoké požadavky, ale dává mu obrovské možnosti. Tyto systémy jsou v mnoha ohledech spíše konzervativní, poskytují stabilní prostředí pro různé typy nasazení. Nabídka softwaru zahrnuje významnou většinu dostupného softwaru. Na jejich základě často vznikají desktopové verze pro koncové uživatele (to je příklad Ubuntu).

Příklady: Debian GNU/Linux (univerzální operační systém), Slackware Linux, CentOS.

Korporátní systémy

Operační systémy určené pro klíčová nasazení (banky, burzy, energetika, telekomunikace), jsou certifikované a mají komplexní podporu výrobce a dalších firem. Prodávají se formou předplatného (subscription) nebo podobného modelu.

Příklady: Red Hat Enterprise Linux, SUSE Linux Enterprise Server (a Desktop).

Pro vývojáře, grafiky, hudebníky, vědce, vývojáře

Tematicky zaměřené distribuce jsou odvozeny od známých systémů, aby jejich tvůrci nemuseli řešit elementární problémy. Vynikají výběrem softwaru a patřičnými úpravami (např. jádro s rychlejší odezvou pro poloprofesionální nahrávání zvuku, podpora specializovaného hardwaru apod.).

Příklady: Ubuntu Studio, Dream Studio, Fedora design suite, Scientific Linux, CAE Linux, MythBuntu.

Distribuce jednoúčelové

Pomocí linuxového systému můžete zachránit data z jiných operačních systémů, existují k tomu specializované systémy. Dokáží také posloužit jako nástroj pro bezpečnostní audity nebo jako „švýcarský nůž“ počítačového administrátora – obsahují všechny důležité nástroje pro práce se systémy a daty.

Příklady: Kali linux (dříve BackTrack Linux), GParted Live CD, Tails, StressLinux, IPCop.

Průmyslové systémy

Systémy optimalizované pro konkrétní zařízení nebo technický účel – modemy, routery, set-top-boxy, průmyslová zařízení, ale také mobilní telefony, tablety či netbooky (např. nepříliš povedený Linpus Linux na netboocích Asus). Často už nelze mluvit o distribuci, protože tento software se obvykle vyvíjí na míru a pro veřejnost není příliš zajímavý. Nicméně zdrojové kódy by měl zájemce obdržet, pokud o ně projeví zájem.

Další kategorie

Linuxové distribuce vznikají, protože to jde. Kdokoliv může vzít dostupný software, vytvořit novou distribuci, začít ji prodávat a zbohatnout na tom. Existují stovky mrtvých linuxových systémů a desítky těch, které teprve zajdou nezájmem. Našli bychom národní systémy (Rusko, Kuba, státy Jižní Ameriky), systémy konkrétních úřadů (německé, rakouské, severské správní oblasti), školní a školské linuxové systémy (u nás to byl Edunix nebo mandrivaEdu, v současnosti se vyvíjí zřejmě jen Edubuntu), zcela minimalistické (ale na disketu už se nevejdou) nebo Linux pro židy, křesťany, muslimy, satanisty nebo jakoukoliv jinou skupinu lidí.

Grafická prostředí

Jak už bylo řečeno, grafické prostředí je uživatelská nadstavba, nikoliv nutná součást operačního systému. V linuxových systémech lze použít několik prostředí, lze je libovolně střídat a mít jich tedy nainstalovaných několik. Grafické pracovní prostředí pro neinformovaného pozorovatele určuje „vzhled systému“, tedy to, co vidíte na obrazovce – okna, jejich rámy, ikony, barvy a témata vzhledu. (Na samotný systém a jeho funkčnost to ale nemá vliv.)

Během posledních dvaceti let se vyvinulo několik grafických prostředí; některá prostředí, která se v Linuxu používala před deseti lety, měla kořeny v osmdesátých letech (a principy ještě hlouběji), ale z dnešního pohledu jde o historii, proto je nezmiňujeme.

GNOME

Dává tvář systému Ubuntu, zaměřuje se na snadnost použití. S GNOME přišlo mnoho klíčových technologií, které se v rámci open-source standardizovaly a ovlivnily vývoj jiného softwaru. Patří mezi pilíře open-source softwaru a má mnoho zastánců i kritiků.

KDE

Dnes ve vývojové řadě KDE4 a s patnácti lety vývoje. Vzniklo jako studentský projekt a dnes je součástí velké části linuxových počítačů včetně těch korporátních (což nelze doložit příkladem z České republiky, ale například z Německa, Francie nebo Brazílie). Vznikalo podle vzoru prostředí Windows, obsahuje obrovské množství voleb a možností nastavení, je vhodné pro technokratické uživatele.

Unity

Zcela nový koncept ovládání přináší Unity, které je inspirováno (nebo vynuceno) dotykovými obrazovkami tabletů. Jde o reakci na iPad a technologické koncepty mnoha firem. Prostředí obsahuje velké ovládací prvky a usnadňující techniky (napovídání, doplňování apod.). Zdá se, že je ideálním prostředím pro děti a starší uživatele, které nenutí přemýšlet „jak se to ovládá“, ale nechá je prostě intuitivně pracovat. Je (zatím) výhradní součástí Ubuntu.

Xfce

Dlouho vyvíjené prostředí, které má nízké hardwarové nároky. Poskytuje dostatek možností, není příliš složité, ale zároveň je dobře nastavitelné. Lze ho chápat jako zlatý střed, konzervativní volbu nebo řešení pro starší počítač.

LXDE, EDE, Openbox

Velmi jednoduchá prostředí, která lze použít na velmi starých nebo slabých počítačích. Poskytují omezené množství funkcí, stále ale dostatek na to, aby se s počítačem dalo v rámci možností pohodlně pracovat. Mimojiné mají nepatrný vliv na spotřebu energie, což může hrát roli u starších notebooků (KDE4 je naopak velmi náročné na výkon procesoru a tedy spotřebu).

Jak to vše zkombinovat a jak si vybrat ten pravý?

Častá otázka, odpověď bohužel není jednoduchá a snadná. V případě konkrétních linuxových distribucí lze sice určit hardwarové požadavky, jenže je můžete změkčit tím, že:

• nepoužijete náročné grafické prostředí (nabízí se Xfce nebo LXDE);
• nebudete instalovat náročný software, ale použijete jeho méně náročnou konkurenci (místo LibreOffice použijete AbiWord);
• nebudete spouštět služby, které nepotřebujete (např. tiskový server, webový server nebo firewall);
• nebudete kontrolovat aktualizace pravidelně automaticky, nýbrž ručně;
• přidáte gigabajt paměti nebo rychlejší disk – zrychlení může být markantní.

Pokud vám jde o cenu, pak se volba neulehčí, protože bezplatně dostupných systémů je stále hodně. Můžete tedy požadovat hodně softwaru, ale také tam je situace velmi dobrá u všech systémů. Vodítko zřejmě zůstává jediné – vyzkoušejte ten systém, s nímž vám poradí někdo blízký. Pokud se jedná o školu, pak by měla být k dispozici firma, která poskytuje komplexní služby. Ačkoliv to nevypadá, je jich dost a školy tak mají na výběr.