Komunikace s dětmi-cizinci v MŠ

Dalším velice efektivním prostředkem komunikace s vietnamskými dětmi jsou piktogramy. Veškerá denní činnost, která se ve vzdělávací nabídce aplikuje, je seřazena dle posloupnosti v podobě piktogramů na tabuli. Den začíná tím, že dítě přijde do mateřské školy, na prvním místě na tabuli je tedy umístěn piktogram s obrázkem, jak se dítě vítá s pedagogem. Následují pak spontánní neřízené činnosti neboli volná hra, na tabuli se tedy umístí piktogram znázorňující hračky. Takto s umisťováním piktogramů pokračujeme až do momentu odchodu dítěte z mateřské školy domů. Takto znázorněný den nemá význam jen v oblasti komunikace s vietnamskými dětmi – potažmo dětmi-cizinci, ale také české děti mají přehled o tom, jaké činnosti budou děti v průběhu dne dělat. Před každou konkrétní činností (umývání, svačina, pohybová hra, volná hra) je také vhodné vietnamským dětem konkrétní piktogram verbálně okomentovat či popsat. Časem se děti naučí, že například piktogram s umyvadlem znamená v českém jazyce umýt ruce.

Platí také to, že v rámci interkulturního vzdělávání se majoritní i minoritní skupiny dětí vzájemně obohacují. Děti mají přirozenou potřebu komunikovat. Velice dobré výsledky v oblasti komunikace mezi českými a vietnamskými dětmi spatřuji také v samotné snaze dětí mezi sebou komunikovat. České a vietnamské dítě spolu sedí u stolu, snaží se hrát nějakou hru. České dítě má pak snahu vietnamskému kamarádovi pravidla hry vysvětlit, a to za pomoci všemožných posunků, praktických ukázek i verbálního sdělení. Zpočátku vietnamské dítě principu hry nerozumí, ale postupem času začíná chápat, co se od něho očekává. Jsem přesvědčený o tom, že je to do značné míry dáno snahou dítěte o vysvětlení pravidel hry, naproti tomu také snahou vietnamského dítěte hru pochopit spojenou spotřebou si ji zahrát.

K rozvoje komunikačních kompetencí u vietnamských dětí jsem také ve velmi frekventované míře využíval knihu jako didaktickou pomůcku. Různé encyklopedie či obrázkové knížky mohou při komunikaci a osvojování si českého jazyka velice pomoci. Při listování knihou jsem vietnamským dětem pojmenovával jednotlivé obrázky (kočka, kočár, traktor, pán atd.), děti po mně tato slova opakovaly. Poté, co jsem jim různé obrázky pojmenovával, jsme dané stránky procházeli znovu a tentokrát vietnamské děti měly za úkol konkrétní obrázky pojmenovat. Tato metoda je velice účinná a efektivní. Takto naučené objekty či věci lze poté aplikovat například od dramatické hry, kdy učitel nabízí různá slova (kočka, auto atd.) a děti je předvádějí. Tím dochází k hlubšímu osvojování pojmů a také, což je neméně důležité, konkrétní slovo získává i konkrétní obsah.

Vietnamská komunita v mnoha případech také využívá služeb vychovatele, rodilého Čecha. Tady se nabízí možnost zprostředkovávání informací jak samotnému dítěti, tak také jeho rodičům. Tato pomoc může být především z hlediska komunikace mezi rodinou a školou velice významná a efektivní. Vychovatel, který je s vietnamskou rodinou v každodenním styku, si přeci jen už našel konkrétní kanály a metody, jak s rodinou efektivně komunikovat.

Důležitá je i role spolužáka vrstevníka. Děti jsou spolu v užším kontaktu a delší denní časový úsek než s pedagogem (hrají si spolu), tudíž dříve a lépe porozumí potřebám dítěte Vietnamce (cizince). Pokud pak probíhá komunikace například v komunikativním kruhu, stávají se tito vrstevníci velice zdatnými tlumočníky. My kolikrát nerozumíme tomu, co vietnamský žák chce, a tápeme. Naproti tomu vrstevník kamarád okamžitě přetlumočí potřebu vietnamského kamaráda.

Individuální práce s dítěte je mnohdy v současných podmínkách institucionálního vzdělávání velice složité. Avšak tento přístup je v práci s vietnamskými dětmi velice důležitý. V mateřské škole to lze vyřešit tak, že individuální práci s dětmi započneme v době příchodu druhého pedagoga do mateřské školy. Tato individuální práce s vietnamskými dětmi může spočívat například v narativní formě kreslení či malování, kdy dítěti říkáme v českém jazyce, co má nakreslit nebo namalovat. Pokud neporozumí verbální informaci, pak můžeme dítěti napomoci tím, že ho ke kresbě nebo malbě navedeme svojí kresbou (část postavy, kola od auta apod.). V počátcích začínáme spíše jednoduššími věcmi či postavami (máma táta, auto, kruh apod.), později zvyšujeme nároky na dítě. Vše je také do jisté míry závislé na úrovni kresebného projevu vietnamského dítěte.

Vzdělávání vietnamských dětí v interkulturním prostředí není nikterak jednoduché. Mnohdy se nám naše snahy mohou zdát zbytečné nebo nenaplněné. Významnou roli však v tomto ohledu hraje samotné prostředí třídy (vrstevnické vztahy, třídní klima, empatie apod.). Jakékoli dítě ve vrstevnickém kolektivu má potřebu participovat na činnostech a aktivitách, což mu umožňuje učit se novým dovednostem, získávat znalosti a v neposlední řadě také zdolávat jazykovou bariéru. Nabízené aktivity, metody či techniky jsou v praxi ověřené a zcela určitě fungují. Ač se mohou některé zkušenosti zdát pro praxi marginální, jsou funkční a ve vzájemném propojení efektivním nástrojem komunikace mezi dětmi a pedagogy.

Reflexe

Prezentované náměty se mi v praxi učitele mateřské školy velice osvědčily a mohou být efektivním nástrojem při komunikaci s vietnamskými dětmi i dětmi-cizinci obecně.