Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Komunikace, kulturní transmise a školní kurikula
3,5 (2 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Příspěvek se zamýšlí nad vztahem komunikace a komunikační výchovy k problematice multikulturality a multikulturní výchovy, zvláště v kontextu základního vzdělávání a literární výchovy.
Pojem kultura není jednotně definován. Klademe si však otázku, do jaké míry se kulturně-antropologické a sociologické aspekty promítají do pedagogické sféry. Pedagogická teorie dosud zcela uspokojivě nevyřešila rozpory týkající se optimálního obsahu a rozsahu „kulturní transmise“ ve školních kurikulech (Průcha, Walterová, Mareš, 1995, s. 105).
S otázkou kultury, její funkce, variability a postavení ve společnosti souvisí často akcentovaný problém komunikace v rámci multikulturality a interkulturality. Tyto jevy souvisí s trendy v moderní společnosti, pro kterou je typickým jevem vysoká míra migrace obyvatelstva, která v důsledku znamená střety i integrace různých etnik a kultur, ale také otvírá širokou a značně složitou problematiku mezikulturní komunikace, jejích forem i obsahů (Podlahová, 2006, s. 130–133).
Žijeme nepochybně ve světě, respektive ve společnosti, jež má multikulturní charakter. Koexistence různorodých kultur je na jedné straně zdrojem jejich vzájemného obohacování, prolínání a ovlivňovaní. Na straně druhé jsou negativním odrazem soužití různých etnik určité konflikty vyvolané střetem jejich kultur, vzájemným neporozuměním, komunikačními problémy. Častým jevem jsou už po staletí nepřátelské interetnické vztahy a postoje založené na předsudcích, které mnohdy směřují k projevům otevřeného či skrytého rasismu a diskriminace.
Celkový stav multikulturní reality na území našeho státu není uspokojivý, s uvedenými společenskými jevy se setkáváme nejen u dospělých, ale také u dětí a mládeže. I proto je pochopitelné, že současná edukační praxe zavádí (nejen) do základního vzdělávání multikulturní výchovu. Snaží se současně hledat možnosti pro prohloubení a zdůraznění významu komunikační výchovy. Pokoušíme se vzdělávat a vychovávat nastupující generací tak, aby se stala multikulturně vstřícnější, tolerantnější a chápavější, což není nutně v rozporu s uvědomováním si vlastních kulturních tradic a vlastní kulturní identity. Hledáme tím způsoby navázání a prohlubování osobní komunikace mezi jednotlivci i skupinami kulturně odlišných komunit. Škola je pro tuto aktivitu nejpříhodnějším místem, kde se může smysluplně propojit teorie s praxí.
Nutným předpokladem efektivní multikulturní a komunikační výchovy je její trvalé zakotvení v kurikulu, ve vzdělávacích programech a dokumentech. To však nestačí, zásadní význam má především její neformální realizace prostřednictvím kvalitních učitelů, kteří se s uvedenými ideami také osobně dokáží ztotožnit. Jen takoví průvodci životem mohou žáka dobře vést složitým multikulturním světem, v němž často narazí na těžké otázky, dilemata, i na některé negativní jevy. Kritické myšlení, komunikační kompetence a kulturní rozhled jsou pak jedinou pevnou základnou, z níž se odvíjí postoje demokraticky smýšlejícího občana, který není lehce manipulovatelný a dokáže v takových situacích obstát. Některé inovační kroky již byly realizovány a v současné době je významnou částí Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) také průřezové téma Multikulturní výchova, komunikační výchova a její podpora se současně prolíná řadou oblastí RVP ZV.
Průřezové téma klade na učitele specifické nároky při aplikaci ve výuce. Jednou z oblastí, ke které má průřezové téma Multikulturní výchova podle RVP ZV velmi blízkou vazbu, je vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace, které současně předpokládá také hledání vhodných forem a prostředků pro rozvíjení komunikačních kompetencí. Tím se obě uvedené roviny dostávají do průsečíku, který může efektivně přispět k potřebné multikulturní komunikaci.
Výuka mateřského jazyka a literatury v rámci vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace zahrnuje také literární výchovu, jejíž součástí by měla být i česká a světová literatura pro děti a mládež. Tento literární okruh tvoří i texty sledující problematiku multikulturality, případně otázky, které s tematikou úzce souvisí. Příkladem mohou být příběhy s dětským hrdinou oslovující mladé čtenáře a nastolující společensky aktuální témata soužití rozličných etnik v rámci určitého společenství. Prostřednictvím literární komunikace a navazující diskuze je pak možné o řadě problémů s žáky hovořit, tříbit jejich myšlení a kultivovat mluvní či psaný projev.
Aby multikulturní výchova byla v daném prostředí skutečně efektivní, musí reagovat na aktuální populační složení země. Naléhavým problémem v České republice je komplikované soužití romského a neromského obyvatelstva. Vzhledem k tomu faktu je žádoucí, aby byla výuka literární výchovy obohacována o práci s literárními texty, které jsou tematicky zaměřené na soužití romského a neromského etnika. Specifickou úlohu přitom sehrává literatura psaná Romy samotnými, ale také knihy, jež se tematicky zabývají romskou otázkou, střetem majoritní a minoritní kultury atd.
Promyšlený výběr vhodného literárního textu a metod komunikační výchovy je předpokladem efektivního propojení komunikační a multikulturní výchovy, která může podstatně přispět k osobnostnímu růstu žáka v rámci základního vzdělávání.
DOROVSKÝ, I.; ŘEŘICHOVÁ, V. a kol. Slovník autorů literatury pro děti a mládež I. Zahraniční spisovatelé. Praha : Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-314-5.
GEJGUŠOVÁ, I. Komplexnost v literární výchově. In Tradiční a netradiční metody a formy práce ve výuce českého jazyka na základní škole. Sborník prací z mezinárodní konference. Olomouc : PdF UP, 2007, s. 36–40. ISBN 978-80-244-1946-6.
PODLAHOVÁ, L. Most od multietnicity k multikulturalitě. In Tradiční a netradiční metody a formy práce ve výuce českého jazyka na základní škole. Sborník prací z mezinárodní konference. Olomouc : PdF UP, 2006, s. 130–133. ISBN 80-244-1282-9.
PRŮCHA, J. Multikulturní výchova: teorie – praxe – výzkum. Praha: ISV, 2001. ISBN 80-85866-72-2.
PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1998. ISBN 80-7178-252-1.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha : Výzkumný ústav pedagogický, 2005. ISBN 80-87000-02-1.
STANĚK, A. Výchova k občanství a evropanství. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2007. ISBN 80-7182-224-8.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.