Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
<p> O mladých lidech, kteří rozdávali naději přírodě a lidem Zakarpatska.</p>
V seriálu rozhovorů s účastníky soutěže Brána k druhým jsme vás již seznámili s několika zajímavými týmy. Tentokrát vám v rozhovoru představíme nejen činnost partu mladých lidí z celé republiky, které jejich zájem pomáhat druhým lidem a zároveň přírodě přivedl za hranice vlasti, do kraje Nikoly Šuhaje, ale podíváme se podrobněji na Hnutí Brontosaurus a na jeho základní článek Modrý kámen, pod jehož hlavičkou probíhal i dobrovolnický tábor „Karpatskou stezkou“. Soutěžní tým na začátku prázdnin v Zakarpatské oblasti na Ukrajině vyznačil 75 km turistických stezek a posbíral přes 100 pytlů odpadků – mladí lidé tak přispěli k rozvoji šetrného turistického ruchu v místě s vysokou nezaměstnaností a snažili se ukázat místním, že je běžné starat se o své životní prostředí. Tábora se zúčastnilo téměř třicet mladých lidí z Čech, Ukrajiny a Španělska. Na naše otázky odpovídala vedoucí týmu Kristina Studená.
V soutěži Brána k druhým jste uspěli s projektem značkování na Podkarpatské Ukrajině, který byl výsledkem Vaší spolupráce s Hnutím Duha i ukrajinskými kolegy. Vy jste vůbec hodně aktivní ve spolupráci s ostatními subjekty neziskového sektoru i veřejné sféry. V čem vidíte hlavní přínos takové rozsáhlé spolupráce?
Domnívám se, že každá spolupráce přináší pro všechny strany inspiraci i učení. Vzájemně si něco předáváme, ať už se jedná o zkušenosti, způsob práce, kontakty i třeba určitou kulturu dané organizace nebo skupiny lidí. Rozšířená spolupráce v neziskovém sektoru je svým způsobem revolta proti trendu konkurovat a soutěžit, snažit se své konkurenty vyřadit v boji o zákazníka. Naopak si myslím, že se můžeme vzájemně doplňovat, jako neziskovky nejsme schopni pokrýt celé spektrum prospěšných iniciativ, proto je dobré si navzájem pomáhat a např. spolupracovat na různých projektech a aktivitách. Zejména pokud máme společné cíle, jako třeba dělat prospěšnou dobrovolnou činnost pro rozvoj regionu – v našem případě Podkarpatské Rusi.
Myslíte si, že jste svou pomocí vnesli do dosti tíživé situace místních obyvatel Koločavy a okolí i určitou naději, že se dá spojenými silami lidí „dobré vůle“ přece jen něco zlepšovat?
V obou místech, v Koločavě i ve Volovci (vlastně podobně jako v ukrajinských horských oblastech), se setkáváme s vysokou nezaměstnaností a s ne vždy příhodnými podmínkami pro život. Naše drobná pomoc nemůže tuto situaci nijak spasit, přináší však hodně milých setkání, společné práce nebo společné zábavy, ve kterých je především kus lidskosti. Účastníci poznali blíže život zdejších obyvatel, ztratili mnohé předsudky a pochopili mnohé věci související s mentalitou ukrajinského národa. Místní obyvatelé zase viděli, jak mladí lidé přijíždějí z daleka, aby jim pomáhali zvelebovat a rozvíjet jejich region. Vnímám to jako oboustranný přínos a místy mě vzniklé situace až dojímaly.
Jak probíhala Vaše spolupráce s Ukrajinci a Španěly, kteří byli spolu s Vámi hlavními účastníky tábora na Ukrajině?
S ukrajinskými kolegy spolupracujeme už delší dobu, tento rok jsme se odvážili právě k zorganizování našeho tábora. Ačkoli komunikace není z mnoha důvodů jednoduchá (jazyková bariéra, obtížná domluva na detailech, odlišná očekávání a odlišný styl práce..), nakonec se jednalo o všestranně přínosnou akci.
Jazyková bariéra trochu komplikovala situaci, neboť jsme museli veškeré organizační pokyny nebo program překládat do několika jazyků (většinou angličtina a ruština, někdy španělština nebo ukrajinština). Do příštího roku máme poučení, jak je důležité myslet na to, že angličtinu nemusí ovládat všichni..
Co pro Vás osobně bylo z workcampu na Ukrajině nejzajímavější a nejpřínosnější??
Oblast Zakarpatské Ukrajiny a Karpat je mému srdci blízká, těší mě pobývat ve zdejších rozhlehlých horách a poslouchat příběhy místních. Díky táboru jsem mohla tuto radost zakoušet i skrze radost a nadšení účastníků. Pro organizátora je to vůbec nejlepší odměna, když jsou účastníci motivovaní a sami vymýšlejí, jak ještě prospět zdejší oblasti! A když se podaří, že má tábor reálný dopad (i když nevelký) i na místní lidi, můžeme se sem s dobrým pocitem v srdci zase za rok vrátit..
S občanským sdružením Hnutí Brontosaurus je obvykle spojená představa nadšených ochránců přírody. Vy se ovšem zabýváte mnohem širší paletou činností. Co vás k tomu přivedlo?
Hnutí Brontosaurus je mládežnická organizace, jejímž cílem je pomáhat – přírodě, památkám, lidem kolem sebe. Prostředkem nebo cestou k tomuto cíli nám je dobrovolnictví a také zážitková pedagogika. Nejen, že chceme ochraňovat a kosit louky, spravovat hrady nebo pomáhat s rozvojem chudých oblastí, ale taky se u toho chceme učit a bavit. Díky využívání zážitkové pedagogiky na našich akcích tak zároveň podporujeme neformální vzdělávání. V tomto vnímám Hnutí Brontosaurus jako jedinečné – díky kombinaci dobrovolné práce, zážitku a učení tak můžeme účastníky snadněji motivovat zapojit se do našich aktivit.
Akce cíleně směřujeme k tomu, aby byly obohacením pro všechny strany – pro ty, jimž se pomáhá, pro dobrovolníky i pro organizátory. Dobrovolnictví je v Hnutí Brontosaurus na několika úrovních – účastníci dobrovolně pomáhají, organizátoři dobrovolně organizují a v pozadí se na chodu organizace podílí další dobrovolníci.
Ačkoli většina našich aktivit směřuje především k mladým lidem, nabízíme spoustu akcí otevřených pro všechny věkové skupiny. Brontosaurus oslavil v tomto roce 38. narozeniny a jeho příznivci a členové nejsou jen mládežníci, mnozí mají své vlastní děti nebo dokonce vnoučata, kterým chtějí předat podobně krásné zážitky, jaké měli oni sami. Tudíž jsou mnohé akce určené pro děti (tzv. BRĎO – Brontosauří dětské oddíly), další řádka akcí a táborů jsou pro rodiče s dětmi, speciální workshopy a tábory máme pro náctileté. Díky tomu, že pokrýváme široké věkové spektrum, musíme nabízet také rozdílná témata a zaměření akcí.
Jak se Vám pro tuto ohromně pestrou činnost daří dlouhodobě získávat schopné vedoucí?
Míst, kde pomáhat a nápadů čekajících na realizaci, je mnoho – proto se stále snažíme o rozšiřování naší organizátorské základny. Jednou z a nejpřirozenějších cest je vývoj z účastníka akcí na jejich organizátora. Jako účastník má člověk přímou zkušenost s různými výchovnými nebo vzdělávacími metodami, díky vlastnímu zážitku se pak může při organizování akcí vžívat do účastníků a tím lépe vycházet vstříc jejich potřebám.
Jinou cestou, jak získává Hnutí Brontosaurus své organizátory, je prostřednictvím organizátorských kurzů. Ty jsou pořádány každoročně v podobě večerních přednášek v Brně a v Praze. Jednou za rok také probíhá desetidenní zážitkově-vzdělávací kurz Cestičky, který je natolik intenzivním zážitkem, že z něj často vznikají i celé organizátorské týmy. Účastníci se učí nejrůznějším organizátorským dovednostem – od organizačních, přes první pomoc, ekologii až k finančním záležitostem. Touto průpravou procházejí samozřejmě i organizátoři rekrutovaní z účastníků.
Pokud člověk začne organizovat, snažíme se mu dát oporu nejen po stránce materiální, ale také usilujeme, aby zkušení organizátoři začleňovali do svých organizačních týmů i nováčky. Tímto způsobem mohou noví organizátoři získat „supervizora“ a užitečnou zpětnou vazbu.
Hlavním organizátorem tábora byl základní článek Hnutí Brontosaurus Modrý kámen. Jak jste přišli k tomuto názvu a co to vlastně symbolizuje?
Usilujeme o ochranu přírody a kulturního dědictví, tak jako celé Hnutí Brontosaurus, a zabýváme se také osobnostním rozvojem lidí. Ve znaku naší organizace je strom vyrůstající z modrého kamene. Tento modrý kámen září z pukající šedé skály. Strom je symbolem života, modrý kámen značí naději a duchovní podstatu věcí. I tam, kde je zdánlivě holá skála, nalézáme život, lásku a krásu.
Všechny symboly se snažíme uvádět do praxe. Naše dobrovolnické akce jsou doplňovány zážitkovým programem. Pořádáme kromě také semináře zdravého životního stylu a vaření, jógové, meditační nebo Reiki víkendy. Náš článek založil a provozuje ekologické volnočasové centrum Švýcárna v CHKO Moravský kras u Brna. Zde vzděláváme děti, mládež a místní obyvatele v environmentálních tématech, provozujeme také řemeslné dílny. V minulosti jsme pečovali také o další lokality - zámek Plumlov, hrady Helfštýn, Hukvaldy nebo statek v Bělé u Jevíčka. Působíme od roku 1994 (do r. 2000 pod názvem Svobodní Pánové Hukvald), v současnosti máme asi 50 členů.
Jak se podle vás staví naše současná společnost přírodě a kulturnímu dědictví?
Záleží, jak se na toto téma podíváme. Pokud se budeme řídit názory plynoucími z většiny médií či od valné části politické reprezentace, tak nabudeme pocitu, že zejména příroda je především něco, co je možné snad někdy prakticky využít, ale rozhodně dle těchto názorů nesmíme dopustit, aby nás její ochrana (stejně tak např. péče o památky) brzdila v ekonomickém rozvoji. Bohužel i pro udržitelnost skutečně kvalitního života v naší společnosti jsou to názory krátkozraké. Ty do jisté míry přebírá i široká veřejnost. Lidé zkrátka ze své podstaty nechtějí či neumí vidět časově i prostorově dál. Ochrana přírody už zdaleka není takovou prioritou, jakou byla v době sametové revoluce.
Pokud se však dostanete na konkrétní místa, mluvíte s konkrétními lidmi o krajině v jejich okolí či o vzácné přírodní či kulturní památce, kterou znají, dostanete diametrálně odlišný pohled. Vidíte nadšené lidi, kteří svůj kraj milují a budou za zdravé prostředí bojovat ze všech sil. Jiní jsou ochotni dobrovolně a zdarma věnovat hodiny a hodiny práce při záchraně památky, starosti o zeleň v obci či péči o blízkou přírodní lokalitu. Lidé v hloubi duše vědí, že zdravé a pro život příjemné prostředí není jen nějaká nadstavba, kterou si nemůžeme a nechceme dovolit. Věřím, že i v důsledku mnohých problémů, které nás provází, nastane doba, kdy si tyto hodnoty najdou už nastálo čelní místo i v prioritách celé společnosti.
Co by se podle vás dalo v oblasti podpory přírody a kulturního dědictví zlepšit ze strany státu, médií i komerční sféry?
V podstatě to vyplývá z předchozí odpovědi. Dá se samozřejmě mluvit o finanční podpoře ochrany přírody a kulturního dědictví, ale nezanedbatelné je také nastavení hodnot ve společnosti. Právě lidé, kteří naší společnost řídí, či média, která silně utvářejí to, jak lidé svět kolem sebe vnímají, by měli nabízet pozitivní dlouhodobou vizi. Nedávat přednost krátkodobě ziskovým záměrům na úkor přírody, místních obyvatel, kulturního dědictví, udržitelného života, apod. Konkrétních se dá najít stovky – od velkých (např. nejrůznější těžební záměry) až po drobná rozhodnutí na úrovni obcí (např. při ochraně zeleně). Rozhodovat s pokorou a úctou právě k přírodnímu a kulturnímu dědictví. A také například ocenit dobrovolníky, kteří jsou ochotni se věnovat udržení zdravého životního prostředí a zachování kulturního dědictví. Ocenění aktivních lidí, finanční podpora konkrétních projektů, zjednodušení administrativních podmínek pro činnost nejrůznějších sdružení, spolupráce firem na konkrétních aktivitách neziskového sektoru v regionech, míra informovaní o pozitivních příkladech, … to vše by se mohlo zlepšit.
Významnou složkou vaší činnosti jsou mezinárodní aktivity. V čem vidíte jejich hlavní přínos pro dnešní mladé lidi?
Mezinárodní spolupráce se stala důležitou součástí brontosauřích aktivit, ačkoliv právě v organizování mezinárodních i zahraničních akcí usilujeme o kvalitu nad kvantitou. Našim účastníkům se proto snažíme nabídnout akce, které mají smysl a u nichž se nejedná jen o snadnou příležitost k cestování. Tak například v rámci projektů v Indii nebo v českých vesnicích v Rumunsku mají účastníci díky dobrovolné práci možnost vidět život v cizí zemi z jiné perspektivy než turista.
Našim zahraničním partnerům máme díky dlouholeté praxi v oblasti práce s mládeží co nabídnout, proto jsme uspořádali již několik výměn a školení týkajících se neformálního vzdělávání, dobrovolnictví a environmentu. Obrovským přínosem pro naše účastníky je výměna zkušeností s konkrétním tématem, jak je pojímáno v domovské zemi účastníků. Účastníci se také navzájem motivují k větší aktivitě ve vlastním regionu nebo k uvědomělejšímu životu vůbec. Takto si přestavuji cíl všech podobných projektů – učení, seberozvoj, seberealizace, motivace, uvědomění. Při učení v rámci mezinárodních projektů ale nesmíme zapomínat ani na rozvoj jazykových schopností, schopnosti komunikovat s člověkem jiné mentality a interkulturní učení celkově.
T
edy až potkáte Brontosaury ve světě, nelekněte se, často mají jiná jména – v Banátu jej můžete potkat jako Brontošauruš, na Ukrajině jsou to Brantazavry a v anglosaském světě "Brontosóur".
Jakou zkušenost máte speciálně s Evropskou dobrovolnou službou?
Evropská dobrovolná služba mění tvář naší všednosti. Obecně zapojení do programu Mládež v Akci obohatilo naši činnost interkulturním učením, potřebným finančním přínosem a důrazem na publicitu. Získali jsme inspiraci z neziskových organizací z různých koutů Evropy, navázali jsme dlouhodobá partnerství, proškolili členy organizace. Musím však přiznat, že jsme mnoho ztratili - nespočet předsudků, bariér. A co je důležité, ztratili jsme také zlozvyk podceňovat se. Zakusili jsme, že sami můžeme předávat vlastní dobrou praxi.
Od roku 2010 vysíláme mladé lidi do Evropy a sousedících států, od roku 2011 také hostíme dobrovolníky v ekocentru Švýcárna, a to na 6 nebo 12 měsíců. Každodenní setkávání s cizinci motivuje naše zaměstnance, členy a účastníky akcí k rozvoji jazykových kompetencí (angličtina, ruština, španělština aj.). Cizinci nám paradoxně pomáhají zlepšovat a prohlubovat vztahy s místními občany a obcemi. Dobrovolníci vedou kreativní, sportovní a jazykové kroužky pro místní mládež, děti, seniory nebo maminky na mateřské dovolené. Čtvrtletně pořádáme větší slavnosti pro veřejnost, dobrovolníci se zapojují do výukových programů pro základní školy. Všichni, kdo jsou ve styku s dobrovolníky, jakoby se účastnili živých, účinných a zábavných hodin zeměpisu - učíme se tradiční tance, cestujeme spolu po mapách nebo jíme národní jídla.
V rámci projektu 4.6 "Mládež v Akci na krajské úrovni", kde jsme partnery Jihomoravského kraje, jsme pořádali také hromadnou EDS. V ekocentru Švýcárna jsme hostili dobrovolníky z Polska a Slovenska, tématem akce byla řemeslná práce a zvýšení konkurenceschopnosti na pracovním trhu. Dobrovolníci uspořádali festival pro veřejnost ("Festival na MUNĚ", pořadatel Hnutí Brontosaurus Jeseníky), po třech týdnech po nich zbyla rozebraná střecha naší budoucí klubovny mládeže (rekonstrukce památkově chráněného areálu ekocentra Švýcárna) a spousta motivace pořádat obdobné projekty.
Co podle vás charakterizuje dnešní mladé lid? V čem vidíte jejich silné a slabé stránky – a jakým výzvám i nebezpečím musí hlavně čelit?
Jako pedagog se setkávám v různých situacích s dětmi, mládeží a mladými lidmi a nesmírně mě baví poznávat dnešní mladou generaci. Ačkoli ještě nejsem tak věkově vzdálená, pociťuju mnohé rozdíly mezi dospíváním svým a dnešním. Domnívám se, že mladí lidé nejsou, jak se o nich říká, o moc drzejší nebo nevychovanější než my – možná jen prostě nevíme, jak k nim přistupovat. Vyrůstali v jiných podmínkách. Jeden z největších rozdílů je podle mě svoboda, kterou dnešní mladí lidé mají. Mají téměř neomezené možnosti, ale také větší zodpovědnost a tlak na rozhodování. Oproti svým rodičům a prarodičům nemají tolik možností revolty – nemohou bojovat proti společnému nepříteli (např. režimu), a proto musí svoji přirozenou touhu po rebelství a vzpouře projevovat jinak – často třeba extravagantním chováním, oblékáním, zdobením těla tetováním apod. Nevěřím však některým názorům, že by dnešní mladí lidé byli méně chytří nebo vychovaní. Možná jen tvrdohlavěji obhajují svoji pravdu a svá stanoviska, což však může mít i pozitivní důsledky – třeba jejich aktivní podíl na dění ve světě nebo vyjadřování nesouhlasu s negativními společenskými jevy.
Svatava Šimková, NIDM
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.