Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
K Nikymu přistupujeme jako k ostatním dětem
3,0 (2 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
K Nikymu přistupujeme jako k ostatním dětem říká Iva Pichová, ředitelka Mateřské školy Libňatov na Trutnovsku. Niky je chlapec s Downovým syndromem, který chodí do běžné mateřinky, a má tak možnost vyrůstat mezi svými vrstevníky. Článek obsahuje krátké vyprávění paní ředitelky, které ilustruje fakt, že přijímání dětí se specifickými vzdělávacími potřebami do běžných školek a škol je často jen o přístupu pedagogů.
Niky chodí do naší školky od tří let a nyní je ve třídě předškoláků. Když za mnou rodiče přišli, zda by mohl jejich syn k nám nastoupit, tak mě ani nenapadlo, abych ho odmítla. Je pravda, že jsem do té doby neměla žádnou zkušenost s dětmi se zdravotním postižením. Před jeho příchodem jsem si načetla odbornou literaturu a dohledala si informace na internetu, abych věděla, jak k těmto dětem správně přistupovat.
Od začátku si zakládáme na tom, že k němu přistupujeme jako k běžnému školkovému dítěti. Začal chodit do třídy s dalšími 28 dětmi a zvládal to perfektně, ani jsem nežádala o asistenta pedagoga, protože jsme si vystačili. Čím se odlišuje? Potřebuje větší kontrolu a ke komunikaci používá obrázky, protože nemá příliš rozvinutou řeč. S dětmi si říkáme, že jsme každý jiný – někomu jdou úkoly rychleji a někomu pomaleji. Jsou naučené si navzájem pomoci a Nikyho berou takového, jaký je. V kolektivu dětí je pro něj podstatné, že se od nich učí nápodobou. Je hodně soutěživý a velmi se snaží ostatním vyrovnat.
Zapojujeme ho do všech aktivit (samozřejmě s ohledem na jeho schopnosti). Když zpíváme, tak Niky hraje na tyčky nebo na jiný hudební nástroj, aby se mohl vyjádřit. Vystupuje s námi na besídkách. Vždy dostane nějakou roli, aby měl možnost vyniknout a zároveň, aby si ostatní všimli, co takové dítě dokáže. Jinak nic výjimečného neděláme.
V příštím školním roce by měl Niky nastoupit do školy. Osobně si myslím, že by mu docházka do běžné základní školy prospěla. Měl by zase v dětech vzor. Když je mezi vrstevníky, tak se viditelně více rozvíjí, protože má možnost je napodobovat.
Těší mě, že rodiče vidí pokroky, které za celou tu dobu udělal a mám radost i z pozitivních reakcí okolí. Nebráním se přijetí dětí se zdravotním znevýhodněním do naší školky. Už teď vím, že se s Nikym budeme těžko loučit.
Článek byl připraven pro internetový portál www.inkluze.cz
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.